Uzavírá se vzpomínkový cyklus na Jaroslava Hollera – Akélu, který adoptoval Krušené hory a Krušené hory adoptovaly jeho.
Cesta na „Indiánské“ dál tiší kroky „smečky Vlků“, když po ní vandrují na své ležení, kde se učí „Lesní moudrosti“ – ale i kamarádství, kde se vařívala „himálajská polévka“ – nebo „indiánský čaj“.
Ze všech ideálů je nejcennější „ideál kamarádství“.
Přátelům
Stárneme spolu, tuláci přírody,
vrásky nám v tváři čas žití vryl,
vzpomínky z radosti i z nepohody
podzim našeho žití přizdobil.Když zpívá vítr v korunách stromů,
do starých cest volá nás zpátky,
k sosnovým lesům i k břízám tam dolů
přes vzdálenou pláň a den je tak krátký.Kde je ta parta, nás věčných tuláků
na březích řek či ve stínu skal
co usínali mnohdy u táboráku k ránu,
jak s námi všemi osud k stáří zamotal.I když už dneska kopce neslézám,
vzpomínky nelze přece vymazat –
kdo měl rád lesy, rozkvetlé stráně,
ten musí věčně, věčně vzpomínat.Míla Kotrbatý
Toulavé boty Jaroslava Hollera – Akély jsem – byť jen ze vzájemné korespondence – důvěrně znal. Se mnou je to stejné. Takže vím o čem snil, co prožíval, o čem psal. Žil toulkami svými zamilovanými horami.
Znám ten pocit, kdy člověka přijme krajina do své náruče. Všude kolem jen stromy, palouk, vzdálený horizont – tam někde je cíl cesty. Je to mlčení a zároveň rozmlouvání, tiché zamyšlení. A smír uvnitř, kterého člověk jinde nedosáhne.
Mám všechny dopisy Jaroslava Hollera – Akély uschovány. Svým vyprávěním jako kdyby mi promlouval ze srdce. Obdivuji jeho perokresby a konečně i fotografie.
Mám památku na Akélu v podobě přívěsku z jeleního parohu. To všechno jsou pro mne vzácné věci. Ale nejvíc ze všeho a především si cením jeho přátelství.
Věřím, že i nyní ze své krajiny, kde mu v mládí voněl květ a kde se těšil z každého jitra a svítání, že právě odtamtud se na nás dívá, už bez bolesti a trápení, ale s typicky svým charakteristickým humorem a úsměvem ve tváři.
Toulavé nohy Já celý život Měl,
vracím se tam, kde v mládí voněl
květ, kde těšil jsem se na každého jitra svítání.Akéla
Jaroslav Holler – Akéla odešel na věčnost 6. listopadu 2015 ve věku 83 let.
V listopadu 2017 by si připomněl pětaosmdesát let svého života na této zemi.
Text © Richard Sobotka
Kresby a verše © Jaroslav Holler
Báseň Přátelům © Míla Kotrbatý