V průběhu let se obvykle vždycky našli lidé, kteří měli soucit s tělesně postiženými a opuštěnými dětmi.
Za Rakouska-Uherska měl v českých zemích zásluhu na prolomení bariér všeho druhu, které ztěžovaly zřízení ústavu pro tělesně postižené, MUDr. Jan Dvořák (1849–1916), ředitel zemské nemocnice a nalezince. Organizoval na českém venkově ozdravné kolonie pro rachitické děti a vystupoval ve prospěch zřízení moderního ústavu pro mrzáčky. Toho se posléze chopil MUDr. Rudolf Jedlička (1869–1926), český lékař, profesor na univerzitě v Praze, vedoucí osobnost Ústavu pro léčbu a výchovu mrzáků v Praze (později Jedličkův ústav). Jedličkův ústav v Praze pro zmrzačené děti zahájil činnost 1. 4. 1913 v nádvorním domečku čp. 13 na Vyšehradě (v současnosti v něm sídlí ředitelství Jedličkova ústavu). Jedním z mnoha klientů Jedličkova ústavu byl i bezruký Frantík (František Filip 1903-1957), pocházel z Jamného nad Orlicí, narodil se bez rukou, ale dokázal žít zcela samostatně.
Pamětní desky MUDr. Rudolfu Jedličkovi na budově Jedličkova ústavu a Jedličkův ústav v Praze na Vyšehradě.
V Zašové již roku 1901 (tedy o 12 let dříve před založením Jedličkova ústavu v Praze) zakoupil hranický katecheta a pozdější olomoucký světící biskup Jan Stavěl (1869-1938) v Zašové část klášterní budovy a zřídil v ní útulek pro děti různým způsobem postižené. Položil tak základ k proslulému Ústavu sv. Josefa, který se stal jedním z nejznámějších svého druhu na Moravě.
Vlevo na pozadí klášterní škola. Plastika sv. Josefa nad vstupem do někdejšího Ústavu sv. Josefa.
Spoluzakladatelkou ústavu byla Růžena Staňková, která se nikdy neprovdala a celý život zasvětila péči o osiřelé, postižené a zanedbané děti. Výchovné a vzdělávací práci se věnovaly řeholní sestry z kongregace Chudých školských sester de Notre Dame.
Kříž na zašovském hřbitově připomíná spoluzakladatelku Ústavu sv. Josefa sl. Růženu Staňkovou.
Budova Ústavu sv. Josefa byla v roce 1941 zvýšena o nadstavbu. Ústav měl v čase své existence také svou kapli i s oltářem.
Klášterní škola, založena roku 1911, byla původně určena pro sirotčinec, školu však navštěvovaly také zašovské dívky.
Historii tohoto ústavu v současnosti připomíná plastika sv. Josefa nad vstupem do budovy a na místním hřbitově stylizovaný kamenný kříž s plastikou Ukřižovaného a se záznamy na jedné i na druhé straně. „Zde v Pánu odpočívá sl. Růžena Staňková, spoluzakladatelka a mecenáška Ústavu sv. Josefa v Zašové. 19. 10. 1869 – U 21. 10. 1943.“ A na protější straně: „Zde v Pánu odpočívají mnozí sirotci z Ústavu sv. Josefa a někteří klienti domova důchodců v Zašové z let 1901 až 1985.“
Budova někdejšího kláštera sloužila v novější době jako Domov důchodců, od roku 1985 jako Ústav sociální péče.
Ústavní kaple.
Zřízení Ústavu sv. Josefa v Zašové pro osiřelé, postižené a zanedbané děti tak nejméně o dvanáct let předstihlo podobně bohulibou činnost Jedličkova ústavu v Praze.
Text a foto © Richard Sobotka
Ústavní kaple.