El Camino Portugués de Santiago Compostela

Sny se mají uskutečňovat, teprve pak se stávají jednou z perel, kterými dláždíme svůj život.

Takovým snem může být  El Camino Portugués de Santiago Compostela, neboli Svatojakubská cesta, či pouť z portugalského hlavního města Lisabonu do Santiago de Compostela v Galicii na severu Španělska. Město Santiago de Compostela (cca 100 tis. obyvatel), jehož název je odvozen z latinského Campus Stellae (hvězdné pole nebo Mléčná dráha) bylo založeno na přelomu 4. a 5. století a je od vrcholného středověku podnes jedno z nejvýznamnějších katolických poutních míst. V 9. století tam byly objeveny údajné ostatky svatého Jakuba Staršího, který byl jedním z dvanácti Kristových apoštolů – svatý Jakub se ve španělštině nazývá Santiago.

Cílem Svatojakubské pouti (El Camino de Santiago) je trojlodní katedrála postavena v letech 1078-1211 v místě, kde v roce 835 nalezl biskup Theodomir z Iria Flavia ostatky svatého Jakuba Staršího.

Historie Svatojakubských poutí navazuje na legendu, podle které byl svatý Jakub Starší, jeden z Kristových učedníků, vyslán na misijní činnost na Pyrenejský poloostrov. Po návratu do Jeruzaléma byl popraven, ale jeho ostatky byly přeneseny do míst, kde vykonával misijní činnost a kde byl pak pohřben.

Cesta svatého Jakuba (Camino de Santiago) je historická síť dvanácti poutních cest, značených moderním turistickým způsobem a procházející většinou historických poutních míst, které vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela v severošpanělské Galicii. Svátek svatého Jakuba připadá na 25. července, kdy každoroční poutě vrcholí.

Foto FK: Katedrála v Santiagu.

Zatímco v počátcích poutní tradice bylo zaznamenáno 68 poutníků za rok, v posledních letech vzrostl počet poutníků na víc jak 260 000 ročně.

První doložená pouť se uskutečnila roku 951 a vykonal ji francouzský biskup z Le Puy. Podél dvanácti poutních cest z Itálie, Francie a Portugalska byly postupně vztyčovány orientační kameny, kamenné kříže, boží muka a studánky, a postupně byly při nich zřizovány kaple, kostely a kláštery, které poskytovaly poutníkům přístřeší.

Symbolem dlouhotrvající poutě vykonávané pěšky se již ve středověku stala mušle hřebenatka, protknutá dvěma poutnickými holemi, také tykev jako nádoba na vodu, klobouk se širokou krempou proti slunci, pláštěnka se širokým límcem a poutní hůl z větve s vyřezaným prstencem a kuličkou na konci rukojeti. Od roku 1987 byl systém těchto směrových značek ujednocen na mušli a žluté šipky.

Roku 1993 byla svatojakubská cesta zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.

Ve Španělsku, Portugalsku a Francii jsou odnepaměti zřizovány ubytovny pro poutníky, většinou noclehárny o 8-30 postelích/palandách (bez přikrývek a povlečení, nutný vlastní spací pytel), se sprchou, někdy s kuchyňkou a prádelnou. Poskytují nocleh pro poutníky mající poutnický pas s aktuálními daty a razítky, tzv. Credencial. Poutnické ubytovny zvané albergue se ve Španělsku i Portugalsku zpravidla nachází v každé větší vesnici a nocleh v nich přijde na 5 až 10€, některé z nich vybírají pouze dobrovolné příspěvky. Albergue provozují místní farnosti, samotné obce nebo soukromníci, občas poskytují místnost k přespání i hasiči – portugalsky bombeiros.

Foto FK: Socha sv. Jakuba staršího na katedrále v Santiagu.

Délka některých z dvanácti základních poutních tras: Francouzská (Camino Francés) ze St.Jean 780 km. Severní (Camino del Norte) z Irúnu 830 km. Portugalská (Camino Portugués) z Porta 250 km a z Lisabonu podél pobřeží 675 km. Anglická (Camino Inglés) z Ferrolu 110 km.

Camino Portugués se rozhodl vykonat na závěr studijního pobytu v portugalském hlavním městě Lisabonu student médií a žurnalistiky z Masarykovy univerzity Filip Křenek z Rožnova pod Radhoštěm.

Jak ses dostal do Portugalska, Lisabonu?
„Vycestoval jsem na studijní pobyt v rámci programu Erasmus, který umožňuje studentům v evropských zemích vyjíždět na partnerské univerzity, se kterými má domovská instituce uzavřenou smlouvu. Do Portugalska to bylo na univerzitu Instituto Politécnico de Lisboa, neboli lisabonský polytechnický institut, konkrétně fakultu komunikace a médií Escola Superior de Comunicacion Social. Během podzimního semestru v Brně na Masarykově univerzitě jsme navštěvovali kurz základů portugalštiny a po příjezdu do Lisabonu následovaly další dva týdny intenzivního kurzu portugalštiny. Výuka na tamní škole probíhala v angličtině, zapsal jsem si ale i jeden předmět vyučovaný v portugalštině, týkal se studiové fotografie a osvětlovací techniky. Na studium v zahraničí jsme obdrželi grant.

Skončili jsme po pěti měsících pobytu v průběhu června 2017 a výstupem bylo hodnocení ze šesti předmětů. Potvrzení o délce studijního pobytu jsme spolu s obdrženými známkami museli doručit naší domovské univerzitě jako doklad, že jsme studijní pobyt absolvovali.

Foto FK: Ostrý start na El Camino Portugués de Santiago Compostela.

Pobyt v Portugalsku pro nás byl rozhodně přínosný. Je to nová a zajímavá zkušenost pracovat v kolektivu pětadvaceti studentů z různých zemí. A možnost žít na zkoušku v zemi vzdálené dva a půl tisíce kilometrů je něco, co člověku dá trochu nadhled, naučí ho to dělat kompromisy. Zároveň to není úplně opačný konec světa, do Lisabonu se dá dopravit za pouhé tři hodiny letu, což je doba, kterou běžně strávím ve vlaku na cestě z Rožnova do Brna.“

Jak vás přijímali Portugalci?
„Řekl bych velmi vstřícně. Když jsme se s některými potkali a hovořili s nimi, bylo to pro nás vždycky hodně obohacující. Všichni byli velmi příjemní, rádi se s námi bavili.

Před ukončením studijního pobytu jsme poslední dva týdny v červnu cestovali po Portugalsku. Projeli jsme vnitrozemí mezi Lisabonem a Portem, navštívili jsme nejvýznamnější města na pobřeží i ve vnitrozemí, například města Coimbra, Aveiro, Nazaré a Peniche. Pak třeba také město Fátima, což je jedno z významných portugalských i celoevropských poutních míst.

Jižně od Lisabonu se nachází také Algarve – oblíbené pobřeží s plážemi, které je považováno za jedno z nejpěknějších rekreačních míst v celé Evropě. Kromě toho jsme si zaletěli ještě na krásné portugalské ostrovy – na Azory a Madeiru.“

Kdy se zrodila myšlenka vypravit se pěšky do Santiaga?
„Připravoval jsem se na toto putování rok nebo dva předtím, než jsem do Portugalska vyrazil. Diskutoval jsem o tom s kamarády, kteří tuto cestu absolvovali a nadchli mne vyprávěním o caminu. Rozhodl jsem se, že před návratem do České republiky si pobyt na Pyrenejském poloostrově ještě o měsíc prodloužím právě o Camino Portugués. Je to z Lisabonu do Santiaga de Compostela jedna z dvanácti hlavních poutních tras, která s různými variacemi měří 650 km vnitrozemím nebo 675 km po pobřeží.“

Po vlastních nohách a ve vlastních botách 675 kilometrů – přibližně 1 350 000 kroků? 

„Asi tak. Pěšky. A v jedněch botách, které celou trasu vydržely. Plus batoh o váze přibližně 12 kilogramů. Většina lidí doporučuje na zádech nést zhruba 10 % vlastní váhy, to jsem o pár kil přešvihl…“

Foto RS: Filip Křenek studuje Camino Portugués – průvodce po poutní trase Lisabon – Porto – Santiago. Ještě se mohl rozhodnout pro vnitrozemskou trasu Portugalskem dlouhou 650 km nebo trasu po pobřeží Portugalska dlouhou 675 km. Volba nakonec padla pro delší trasu

Bylo takových poutníků hodně?
„Mezi Lisabonem a přístavním městem Portem na trase přibližně 370 km dlouhé jsem za třináct dní potkal zhruba 30 poutníků. Dál na sever už to bylo třeba 30 různých lidí každý den. A posledních 100 km jich bylo vůbec nejvíc.“

Foto RS: Mapa v poutním průvodci vyznačuje všech dvanáct hlavních tras do španělského poutního města Santiago.

Všichni poctivě pěšky, žádný nešvindloval?
„Úplně všichni celou trasu pěšky neprošli. Většinou ze zdravotních důvodů, puchýře na nohou, kolikrát až do krve, je přinutily absolvovat část trasy autobusem. Podmínkou pro získání certifikátu o vykonání camina je však ujít alespoň posledních sto kilometrů pěšky.“

Nebál ses jít celou dlouhou trasu o samotě?
„Musel jsem se rozhodnout, jestli jít sám, nebo s někým. Kamarádi, kteří cestu absolvovali, mi doporučovali jednu i druhou variantu, takže jsem byl tak trochu na vážkách. Nakonec jsem vyrazil sólo a bylo to naplňující. Většinou člověk stejně nejde úplně sám, ale s ostatními poutníky. Některé jsem potkával třeba denně a bral je jako staré známé. Takže jsem neměl pocit, že jsem sám a pořád mezi cizími.“

Foto FK: Památeční snímek na rozloučenou před Románsko-gotickou katedrálou v Lisabonu.

Znamenalo to šlapat denně asi 30 km?
„Ano. Průměrně zhruba těch 30 km, někdy třeba jen 20, ale jiné dny skoro 40.“

Kolik dnů trvala trasa celkem?
„Celou trasu jsem ušel za 23 dnů. Jeden den jsem měl v přístavním městě Porto přestávku. Takže mi Camino Portugués trvalo celkem 24 dní.“

Foto FK: Na začátku poutní trasy nebylo poutníků mnoho.

Jaké byly cesty a jaké klima?
„Pokud jde o cesty, hodně se to střídalo, polní, prašné, ale převažoval asfalt. Nezáleží však ani tolik na povrchu cesty, ten je skoro vždy tvrdý, ale hlavně na tom, kudy trasa vede. Nejhorší bylo jít podél hlavní silnice, pokud nebyla jiná alternativa. Neustále jezdily v obou směrech kamiony, prach, hluk, do toho slunko, protože tam většinou nebyl stín. Oproti tomu mi v idylické vesničce vůbec nevadilo, že chodím po asfaltu, tam jsem si cestu užíval.

Pokud jde o klima, tak prvních pár úseků z Lisabonu proti proudu řeky Tejo, což je asi nejteplejší region v celém Portugalsku, byl velmi obtížný. Velké sucho, dlouhé rovné pláně, žádný vítr, některé dny teplota přesahovala 40 stupňů. Jednou jsem za den vypil asi 7 litrů vody. Právě v tomto úseku mého putování jsem váhal, jestli pokračovat. Ale cestou čím dál k severu se klima zlepšovalo a na severu Španělska poblíž Santiaga už tak velké teplo nebylo, krajina je tam velmi pěkná, všude kolem zeleň, olistěné stromy, na loukách se pasou krávy. Tam bylo opravdu příjemně.“
Foto FK: Snímek jednoho z poutníků na památku do archivu. Tady ještě s úsměvem ve tváři.

Cílem bylo Santiago...
„Desetitisíce poutníků. Nepředstavitelné množství. Dorazil jsem do Santiaga právě 25. července na svátek svatého Jakuba, kdy camino vrcholí. Odhadoval jsem, že stotisícové Santiago vsáklo o tom čase dvacet až třicet tisíc poutníků. Ale pro Santiago to zřejmě není až tak velký problém. Ve městě je spousta různých ubytoven, takže i na poslední chvíli se mi podařilo nocleh zajistit. Na dveřích různých hostelů a ubytoven jsem zahlédl cedulky, že jsou ještě volná místa. Takže pro Santiago zřejmě není velký problém tolik poutníků absorbovat.“

 Jaký byl dojem z místa samotného?
„Středobodem Santiaga je doslova ohromující katedrála svatého Jakuba. Z obou stran jsou velká náměstí, kam všichni poutníci přijdou, sundají batoh a kochají se pohledem na katedrálu. Také uvnitř je katedrála obrovská, má tři hlavní lodě. Výzdoba interiéru není až tak pompézní. Během mše je katedrála do posledního místa zaplněna, bez šance si sednout. V průběhu mše se houpá napříč katedrálou ve výšce třiceti nebo čtyřiceti metrů kadidelnice.

Katedrála samotná je místem posledního odpočinku apoštola Jakuba. Je tam jeho hrobka. I jeho socha, Je možné ji vidět, poutník ji může políbit, pohladit, obejmout, zkrátka poklonit se jí. Hrobka a socha svatého Jakuba je symbolický cíl poutní cesty, umístěný přímo uvnitř katedrály za hlavním oltářem.

Foto FK: Počáteční dlouhé úseky šel Filip Křenek po poutní trase sám.

Během mše v katedrále jsem nerozuměl většině z toho, co kněz říkal, protože to bylo napůl španělsky, napůl latinsky, a jen některé části bohoslužby byly překládány do více jazyků – angličtiny, němčiny a francouzštiny. I tak to ovšem byl velice silný zážitek. Zřejmě proto, že tam panoval pocit pospolitosti všech lidí, kteří směřují za společným cílem té dlouhé cesty. Takže to byl okamžik i trochu dojemný.“

Po předložení Credencialu bylo možné obdržet Certifikát o vykonání Camina.
Credencial je poutnický pas, který jsem zakoupil v katedrále v Lisabonu. Jsou v něm otištěna razítka jednotlivých míst poutní trasy a zaznamenáno datum. S tímto poutním pasem plným razítek, kterých jsem já měl 32, navštíví poutník v Santiagu poutní kancelář, kde mu vystaví certifikát zvaný Compostela, ve kterém je latinsky napsáno, že jmenovaný poutník vykonal tu kterou cestu do Santiaga. V tom mém certifikátu je latinsky uvedeno i moje křestní jméno: Filipum Křenek, 23. dne července roku 2017.

FotoFK: Poutní značky na trase spolehlivě vedou poutníka od jednoho poutního domu ke dalšímu.

Ve druhém certifikátu, vystaveném za 3 eura, je uvedeno, kolik kilometrů poutník cestou do Santiaga ušel. V mém případě je tam uvedena poutní cesta Camino Portugués Por La Costa, tedy že jsem prošel Portugalské camino po pobřeží v celkové délce 675 km.“

Jak bys shrnul celkový dojem z cesty?
„Na začátku, kde nebylo tolik poutníků, jsem trochu zápolil s tím, jak budu cestu zvládat, když půjdu sám. Ale poměrně rychle jsem si zvykl a někdy mne pak i rušilo, když jsem někoho potkal a nebyl jsem právě v takovém rozpoložení, že bych se s ním chtěl bavit. Cesta samotná je těžko popsatelný pocit. Ale byla to v moha ohledech naplňující zkušenost. Hodně jsem se oprostil od různých problémů, každodenních věcí, kterými se člověk musí zabývat, které se v mém případě aktuálně týkají studijního nebo profesního života.
Foto FK: Autoportrét Filipa Křenka přibližně v polovině poutní trasy.
To všechno jsem nechal za sebou a užíval si toho, že mohu bez větších starostí procházet krajinou, která mi během té cesty přirostla k srdci.“

 Jaký byl návrat domů?
 „Byl trochu problematický. Kvůli zdravotním důvodům nevyšel záměr navštívit mys Finisterre – což znamená konec světa – vzdálený od Santiaga jen asi 80 kilometrů. Dlouho jej považovali za nejzápadnější místo Evropy. Nevyšel ani záměr vrátit se během deseti dnů do České republiky stopem.

Foto FK: Jeden z desítek poutních domů na trase do Santiaga poskytne odpočinek, občerstvení i nocleh.

V Galicii je 25. července svátek, takže moc automobilů – kamioňáků na delších trasách nejezdilo. Za celý den jsem ujel jen nějakých 100 km. Hned další den jsem měl štěstí na auto, které mne svezlo po celém severním pobřeží Španělska až do Bilbaa. Tam jsem přečkal v poutnické ubytovně další noc. Když už jsem byl v Bilbau, přišlo mi líto město si neprohlédnout. Navštívil, jsem i Guggenheimovo muzeum moderního umění, což je architektonický skvost uvnitř i zevně a má krásné a zajímavé sbírky umění.

Třetí den, když jsem se chystal na stop, jsem na tom opět nebyl zdravotně úplně dobře, proto jsem se rozhodl dopravu domů urychlit. V Bilbau jsem si koupil letenku a s českými aerolinkami jsem byl v poledne v Praze a večer už doma v Rožnově.“

Foto FK: V cíli v Santiagu před katedrálou svatého Jakuba staršího, byla právě v rekonstrukci, i tak to byl neopakovatelný zážitek. Suma sumáurum: 24 dnů, 675 km, přibližně 1 350 000 kroků.

   Těšil ses na návrat domů?
„To opravdu ano. A po půl roce v cizině jsem byl doma docela rád.“

   Chtěl bys dodat ohlédnutí na závěr?
„Někomu může cesta dlouhá 675 kilometrů připadat jako šílená. Mne to putování úplně nadchlo a kdybych měl možnost, absolvoval bych ji znovu. Určitě pro mne těch čtyřiadvacet dnů putování mělo význam. Symbolický, že jsem tím zakončil svůj pobyt v Portugalsku. Ale také duchovní, měl jsem hromadu času přemýšlet o věcech, které jindy nevnímám, neřeším. Hodně lidí tam chodí z náboženských důvodů, z niterního přesvědčení. Někteří lidé tam jdou s tím, že hledají odpověď, mají nějaký problém, nebo se chystají k velkému životnímu rozhodnutí. Spousta lidí tam jde jenom proto, aby poznali třeba sami sebe. Jací vlastně jsou. Chtějí se oprostit od všeho, co je svazuje, každodenní problémy, třeba i přebytečný luxus, v jakém žijí. Prostě aby poznali sami sebe v situaci, v jaké se normálně neocitají, chtějí trochu vylézt z ulity, z vlastní komfortní zóny.

Hovořil jsem s jednou paní, jejíž manžel vyrazil na cestu z Vídně. Potkal jsem Holanďana, který šel pěšky až z Amsterodamu, to je přes 3000 kilometrů, byl na cestě už od března a potkal jsem ho na cestě do Santiaga v půli července. Takže někteří lidé na tom caminu doslova žijí. Potkal jsem také jednoho Španěla, který šel ze samého jihu Portugalska, takže o nějakých 300 km jižněji, než jsem šel já, a to už bylo jeho třetí camino v tomto roce, a celkově pětadvacáté v pořadí. Někteří lidé jsou caminu oddaní úplně a absolutně.“

Foto FK: Prvým počinem v cíli u katedrály Svatého Jakuba v Santiagu bylo shodit bágl, usednout nebo si lehnout.

   Co dodat závěrem?
„Všem, kteří by se chtěli vydat na pouť, to mohu jen a pouze doporučit a přeji vám dobré boty a málo puchýřů, a jak se portugalsky říká Bom Camino – Šťastnou cestu!“

Foto RS: Latinsky psaný dokument stvrzující, že Philippum Křenek vykonal pouť do Santiaga 23. července 2017. Další dokument stvrzuje poutníkovu trasu z Lisabonu do Santiaga v délce 675 km:  Camino Portugués Por La Costa.  

Text © Richard Sobotka
Foto © RS – Richard Sobotka, FK – Filip Křenek.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *