Toulky Portugalskem

Cesta do Portugalska1) ve druhé dekádě 21. století znamená využít v některém z větších evropských měst aerolinie a po tříhodinovém non stop letu a zdolání cca 2500 kilometrů vystoupit v Lisabonu. Země obchvácená ze dvou stran Španělskem a ze zbylých dvou Atlantickým oceánem s hlavním městem přibližně na 38. rovnoběžce (Praha 50. rovnoběžka) uvítá návštěvníka, zvláště v letním období, od východu horkým dechem z vnitrozemí, kdežto od západu chladivým vánkem od Atlantiku. 

Bára Sobotková, studentka Masarykovy univerzity v Brně, pobývala prvé pololetí roku 2017 na studijním pobytu v Portugalsku na Instituto Politécnico de Lisboa, neboli lisabonském polytechnickém institutu, kde absolvovala Erasmus na fakultě komunikace a médií Escola Superior de Comunicacion Social.

Lisabon. Pohled na ikonický Most 24. října, který stavěla stejná firma jako Golden Gate v San Francisku.

Výuce, která probíhala v angličtině, předcházely dva týdny intenzivního kurzu portugalštiny, ještě předtím to byl na domácí brněnské univerzitě kurz základů portugalštiny. Studijní pobyt, který se uskutečnil v rámci programu Erasmus a umožňuje studentům v evropských zemích vyjíždět na partnerské univerzity, se kterými má domovská instituce uzavřenou smlouvu, byl podpořen grantem. Výstupem stáže bylo potvrzení o délce studijního pobytu, které spolu s obdrženými známkami musela studentka doručit domovské univerzitě jako doklad, že studijní pobyt absolvovala.

Lisabonské panorama. 

Jaké jsou dojmy z Portugalska a z místních obyvatel?
„Pobyt v Portugalsku byl pro mne rozhodně přínosný, cítila jsem se tam dobře. Portugalci byli vesměs přátelští a přišlo mi, že si umí trošku víc užívat života než třeba lidé tady ve Střední Evropě. Víc se sdružovali, trávili hodně času venku a společně. Typickým příkladem jsou třeba večeře, které si Portugalci vychutnávají ve velkém. V restauraci se sejde celá rodina nebo skupina kamarádů, nechají si nanosit doprostřed stolu spoustu různých jídel, které pak sdílí, a stráví tak společně i několik hodin.“

A samotný Lisabon?
„Díky Atlantickému oceánu bylo klima v Lisabonu příjemně ochlazované, i v horkém dni foukal od moře studenější vzduch.
Lisabon se nachází u ústí řeky Tejo, která se hned za Lisabonem vlévá do Atlantického oceánu. Místní jí sice říkali řeka, ale mně připadala jako moře, protože je v těch místech široká a voda je v ní už trochu slaná. Bydleli jsme v centru, takže jsme si každý den užívali výhled na červený most, který nápadně připomíná ten v San Franciscu, protože je postaven stejnou firmou, a na sochu Ježíše, která stojí na druhém břehu.“

Pohled na Porto. 

Vybyl čas i na poznání samotného Portugalska?
„Prohlédli jsme si vnitrozemí i pobřeží země, také Azorské ostrovy a ostrov Madeiru, které Portugalsku patří. Ostrovy jsou hodně zelené a je tam mnoho zajímavostí, třeba na Azorech mě zaujala čajová a ananasová plantáž, termální prameny a různobarevná jezera. Kontinentální Portugalsko má zase krásné pobřeží s písčitými plážemi a útesy.“

Které místo z kontinentálního Portugalska tě zaujalo?
„Hodně se mi líbilo město Porto v severním Portugalsku při ústí řeky Douro. Má 350 tisíc obyvatel a je tak druhé největší v zemi. Centrum města je oproti Lisabonu mnohem sevřenější, se spoustou historických památek a domů s typickými portugalskými kachličkami.“

Bára Sobotková v Algarve na jižním pobřeží Portugalska. Čajová plantáž na Azorech. 

Viděla jsi nějakou velkou zámořskou výletní loď?
„Jen v Lisabonu, když kotvila v přístavu. Je to takové plovoucí město s bazény, tenisovými kurty, kinem, tanečním sálem a podobně. Je tam úplně všechno, takže si člověk ani nepřipadá jako na lodi. Akorát se nemůže během plavby rozhodnout někam si vyjít do okolí, protože všude kolem je oceán.“

Jaký dojem udělala návštěva celosvětově známého poutního místa Fátima? 2)
„Navštívili jsme Fátimu ve všední den, týden před očekávanou návštěvou papeže a velkou mší. V tu dobu tam byly jen desítky věřících, kteří se přišli pomodlit. I tak jsme ale cítili jedinečnou atmosféru tohoto místa. Dojem udělala velká bazilika Panny Marie Růžencové3) a také velké nádvoří, větší než to ve Vatikánu, kde se poutníci setkávají. Někteří z nich jdou posledních 200 m nebo i půl kilometru poutě po kolenou, poté se pomodlí a zapálí svíčku. Venku je pro hořící svíčky vyčleněný tichý roh, lidé tam také zapalují části lidského těla vymodelované z vosku. Prosí tak o uzdravení sebe nebo svých blízkých.4)

Prostranství před bazilikou Panny Marie Růžencové je obrovské. Interiér baziliky Panny Marie Růžencové.

Interiér baziliky je celý světlý, docela prostý. Jsou tam hrobky tří malých pastýřů, kteří měli před sto lety zjevení – ty právě papež týden po naší návštěvě ve Fátimě svatořečil.“

Památník malé pasačky, jedné ze tří dětí, které měly před sto lety zjevení. Někteří lidé dokončují poslední část své pouti do Fátimy po kolenou. 

  Lúcia dos Santos, sestřenice Jacinta a Francisco Marto, děti, které měly před sto lety ve Fátimě zjevení. Snímek je z roku 1917.

Studijní pobyt i toulky Portugalskem skončily, po půl roce v cizině nastal návrat domů.
„Domů jsem se vracela ráda, ale Portugalsko mi bude chybět. Za půl roku stihne člověk zemi trochu poznat a nasát místní atmosféru, na kterou už nikdy nezapomene. S úsměvem vzpomínám na teplé večery na pláži, neustále se vlnící oceán, levné a zároveň chutné víno a kávu, na kachličkové domky, babičky nalepené v oknech dohlížející na dění v ulicích, červnové fiesty (oslavy) v Lisabonu i na ticho a klid, které panují na portugalských ostrovech.

Opět někdy na shledanou, Portugalsko! Até já, Portugal!“

 

Poznámky:

1) Portugalská republika – Repúplica Portuguesa se nachází v jihozápadní Evropě na Pyrenejském poloostrově, jeho součástí jsou též Azorské ostrovy a ostrov Madeira. Portugalsko má 9,9 mil. obyvatel, hlavní město Lisabon má 677 800 obyvatel, úřední jazyk portugalština.

2) Fátima je vesnička ve středním Portugalsku. V její blízkosti v místě zvaném Cova da Iria se 13. 5. 1917 třem pasáčkům údajně zjevila Panna Maria. Zjevení se za účasti tisíců věřících pravidelně opakovalo vždy třináctého, až do října téhož roku. V místě je vybudována kaplička a nedaleko poutní chrám, kolem něho je volné prostranství pro téměř milion věřících.

3)   Na místě zjevení je v Cova da Iria vybudována malá kaple. Ve vzdálenější části prostranství je postavena gigantická bazilika Panny Marie Růžencové v neoklasicistním stylu s centrální věží vysokou 65 metrů, která se začala stavět v roce 1928.

4) Legenda Portugalského poutního místa Fátima (asi 10 000 obyvatel) ve středním Portugalsku se váže ke třem malým dětem – pastýřům, sourozencům Francisco a Jacinta Marto a Lúcii Santos, kterým se v období první světové války během pastvy dobytka v Cova da Iria údajně 13. května 1917 zjevila Panna Maria. Zjevení se opakovalo každý z dalších šesti měsíců vždy ve stejný den. Poslední zjevení 13. října 1917 sledovalo na 70 tisíc lidí. Nejnaléhavěji Panna Maria žádala děti, aby se každý den modlily růženec. Opakovaně zdůrazňovala, že růženec je klíčem k osobnímu pokoji i světovému míru.

V Cova da Iria je na místě zjevení vybudována malá kaple, o kousek dál pak impozantní bazilika Panny Marie Růžencové, zvané také Královna posvátného růžence. V bazilice jsou hroby Francisca (+1919) a Jacinty (+1920), kteří se stali oběťmi epidemie španělské chřipky. Ostatky Jacinty a Francisca byly exhumovány v roce 1935 a znovu v roce 1951. Oba jsou pochování v katedrále. V roce 2000 byli prohlášeni za blahořečené a 13. května 2017 za svaté.  Lúcia dos Santos, řeholnice, zemřela v roce 2005 a je v bazilice rovněž pohřbena.

Text © Richard Sobotka, foto © Bára Sobotková, reprofoto Richard Sobotka

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *