Historie valašskomeziříčské hvězdárny sahá do roku 1929, kdy ji na jižním okraji města na vrcholu Stínadel postavil Antonín Ballner, je tak nejstarší hvězdárnou na Moravě. Dřevěná stavba má kopuli o průměru tři metry. Chátrající stavba byla rekonstruována a roku 2005 opětovně otevřena, návštěvníci v ní naleznou meteorologické přístroje používané v minulosti.
Současná kamenná hvězdárna byla postavena nedaleko původní dřevěné v roce 1955, v roce 1964 byla otevřena další budova sloužící jako odborné pracoviště.
Areál hvězdárny je vkusně upravený, návštěvník tam kromě půvabné stavby hvězdárny Antonína Ballnera najde řadu zajímavostí.
Patří k nim i analematické sluneční hodiny, založené na měření azimutu Slunce. Na vodorovných hodinách ve tvaru podlouhlé osmičky se stačí postavit na dlaždici s vyznačeným měsícem a stín ukáže čas na kamenech uložených v půlkruhu kolem.
Analematické hodiny se používají k měření času podle zdánlivého pohybu Slunce po obloze a ukazují místní pravý sluneční čas, který se pro dané stanoviště liší od tzv. občanského nebo pásmového času, měřeného podle běžných hodin. V letních měsících, kdy je u nás zaveden letní čas, je třeba ke zjištěnému údaji přidat 1 hodinu.
Také analematické hodiny mají své „mouchy“. Zatímco jakékoliv jiné hodiny ukazují i při absolutné nefunkčnosti nejméně dvakrát za čtyřiadvacet hodin přesný „občanský“ čas, analematické hodiny neměří na minuty a vteřiny, a pokud nesvítí Slunce, nefungují vůbec.
Roku 2002 u nás vznikly první analematické hodiny a jejich počet se stále zvyšuje. Jedny jsou i v areálu hvězdárny ve Valašském Meziříčí.
Text a foto © Richard Sobotka