Vzpomínka na Slavkov

Dne 2. prosince 1805 byla u Slavkova svedena bitva „tří císařů“. Napoleonovo vojsko (73 000 mužů, 250 děl) porazilo spojenou rusko-rakouskou armádu vedenou M. I. Kutuzovem (87 000 mužů, 350 děl).
K bitvě „tří císařů“ došlo 2. prosince 1805 při řece Litavě u moravského města Slavkov mezi francouzským císařem Napoleonem Bonapartem, Rakouským císařem Františkem a ruským carem Alexandrem. Napoleon rozmístil své vojsko v prostoru obcí Šlapanice, Sokolnice a Telnice. Vojsko Rakouska a Ruska před bojem obsadilo Holubice, Blažovice, Pratce, Pratecký kopec a Újezd.
Bitva vzplála za husté mlhy před sedmou hodinou ráno a už kolem dvanácté hodiny téhož dne byla rozhodnuta ve prospěch Francouzů. Ruský car Alexandr i rakouský císař František prchali z bojiště na kterém ztratili na 27 000 mužů. Značné ztráty měl i Napoleon, v bitvě padlo 12 000  Francouzů.

Abacie ve Valašském Meziříčí. 

Velkolepé Napoleonovo vítězství mělo dohru o které se příliš nepíše. Velké množství raněných bylo na vozech odváženo do lazaretů severně od fronty. Jeden byl zřízen také ve Valašském Meziříčí, kde hrabě Ludvík Antonín z Žerotína propůjčil svůj zámek na lazaret. Cesta z bojiště u Slavkova trvala na vozech až 14 dnů.

Roku 1899 byla ve Valašském Meziříčí postavena v bývalém parku u soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy abacie na památku 1228 vojáků, kteří po bitvě tří císařů u Slavkova zemřeli v lazaretu ve Valašském Meziříčí, převážně na choleru.

Kříž a hřbitovní kaple v Bystřici pod Hostýnem. 

Památka na bitvu „tří císařů“ je také v městě Bystřici pod Hostýnem. V malém parčíku vedle Havlíčkovy ulice je v popředí „Hřbitovní kaple sv. Vavřince“, která v současnosti slouží církvi evangelické. Postavena byla roku 1760 a kolem ní byl situován hřbitov, který se v tomto místě nacházel v letech 1595–1885 a v závěru 19. století byl přemístěn mimo střed města.

V prostoru smírčího kříže je pohřbeno na 208 obětí. 

Na původním hřbitově je ve společném hrobě pochováno 208 obětí epidemie břišního tyfu, která se rozšířila s příchodem vojáků po bitvě u Slavkova v roce 1805. Jejich hrob se nachází v místě, kde se dochoval smírčí kříž s letopočtem 1805-1900.

V prostoru někdejšího hřbitova se jako památka dochoval také náhrobní kámen Emílie Wilhelmíny Kramer, narozené 27. 8. 1851 v Uherském Hradišti, která zemřela 29. 6. 1875 na tuberkulózu během lázeňského pobytu v Bystřici pod Hostýnem ve 23 letech svého života. „RUHE IHRER, ASCHE“ – klid jejímu popelu.

Mohyla k uctění památky obětí bitvy u Slavkova. 

Ve středu parčíku je umístěna mohyla „K uctění památky obětí bitvy u Slavkova“, o jejíž vybudování se zasloužila „Asociace historického pluku francouzské řadové pěchoty a občané města Bystřice p. H.“ Na čelní straně mohyly je do mramoru umístěn text: „Čest památce 148 rakouských a ruských vojáků, kteří zemřeli v bystřickém špitále v letech 1805-1806 na následky zranění utrpěných v bitvě tří císařů u Slavkova 2. prosince 1805 nebo zde podlehli následné epidemii cholery. Odpočívejte v pokoji.

Areálu vévodí vysoký kamenný kříž  do jehož podstavce je vytesán letopočet 1737. 

Po vítězné bitvě u Slavkova se Napoleonovi otevřel prostor směrem na východ. V červnu 1812 překročil hranice Ruska. Počítal s rychlým a snadným vítězstvím, ale už v listopadu téhož roku jej Kutuzov porazil na řece Berezině. Šťastná Napoleonova hvězda začala pohasínat. Roku 1813 sice ještě zvítězil v bitvě u Drážďan, ale bylo to jeho vítězství poslední. Bitvy v Čechách u Chlumce přinesly Napoleonovým vojskům zdrcující porážku a předznamenaly jeho pád. V roce 1815 Napoleon I. ještě krátce ovládl Francii, ale k tragické bitvě u Waterloo (18. června 1815), kde padl do anglického zajetí, scházelo už jen málo. Posledních šest let prožil Napoleon ve vyhnanství na ostrově Sv. Heleny.

Na paměť všem padlým vojákům byla v roce 1911 na Prateckém kopci slavkovského bojiště vybudována Mohyla míru. Je vysoká 26 metrů. V rozích jsou čtyři sochy nesoucí znaky zemí, které zde bojovaly: Ruska, Francie a Rakouska – a také Moravy na jejímž území se bitva odehrála. Nad vchodem je latinský nápis: „Zabití moji vstanou.“ Socha matky po jedné straně mohyly symbolizuje bolest nad ztraceným synem, socha mladé dívky z druhé strany žal.

Památku bitvy „tří císařů“ si vždy počátkem prosince připomínají lidé v dobových uniformách. Tradice se udržuje od připomínky 200. výročí Napoleonova narození v roce 1969. Toho roku se majitel restaurace Císařské ležení od Waterloo z Buloňského lesa pan Norbert Brasin oblékl do granátnické uniformy a prošel celou trasu až do Slavkova, kterou roku 1805 prošla Francouzská armáda.

Text a foto © Richard Sobotka

 

 

 

 

                                      

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *