Knížku „Moja droga“ (Má cesta) polské autorské dvojice fotografky Ełżbiety Dominiak a básnířky Niny Szmyt vydalo Nakladatelství Domena ve Varšavě. Skvělé fotografie doprovází půvabná poezie, lze to však chápat i tak, že skvělou poezii doprovází půvabné fotografie. Charakteristickou pro autorskou dvojici je láska k domovu, k lidem, k přírodě a ke krajině, které jsou jejími každodenními souputníky v běžné i umělecké činnosti. Dvojici doplňuje neopomenutelná osobnost polského města Śrem lékařka MUDr. Barbara Siwińská, která kolem sebe šíří okruh přátelství a spolupráce. Bez její laskavosti, podnětů a úsilí by mnohé projekty na poli medicíny i na poli umění zůstaly ležet ladem.
Titulní strana knížky Ełżbiety Dominiak a Niny Szmyt „Moja droga“.
Na snímku (se šálou) je básnířka z polského města Śrem Nina Szmyt ve společnosti MUDr. Barbary Siwińske, předsedkyně Polskiego Towarzystwa Lekarskiego w Śremie. Autorem snímku je Szymon Majewski, ředitel muzea v Śremu.
Nina Szmyt napsala všechny své půvabné verše v městě Śrem. Vystudovala polskou filologii na Univerzitě A. Mickiewicza v Poznani. Debutovala počátkem 60. let verši na stránkách mládežnických časopisů. Řadu let je členkou Związku Literatów Polskich. V roce 1996 vydala svou první sbírku básní „Uwierzyć w motyke“. V krátkém čase následovaly další básnické sbírky „Twe biblijne imię (1999), „Balkon z ławką“ (2003), „Trzy one“ (2005 a 2006), „Cmentarze“ (2007), pak „Wiersze niektóre“. A v roce 2008 sbírku veršů s titulem „Stara fotografia“. Řada jejich básní je přeložena do češtiny (Krajina s motýlem – 1999), a němčiny (In der Welt der Worte – 2002). Poezie Niny Szmyt je uvedena v letech 2001-2012 v následujících antologiích: „Śremskie uliczki“, „Śremski wernisaż“, „Wy jesteście świadkami tego“, „Podzielić się światem“, „Jesienne prypływy“, „Wszystko udaje się przy kolędzie“, a také „Słońce wschodzi jeszcze raz“. V roce 2012 vyšel její esej o Stanisławie Przybyszewskim „Meteory Młodej Polski“. Nejnovější sbírka poezie pod titulem „Różowa łąka“ (Růžová louka) je doprovázena fotografiemi její polské fotografky Ełżbietę Dominiak.
Nina Szmyt
Za co kocham moje miasto?
Za mgły poranne nad rzeką
za to, że wszędzie niedaleko
za bicie dzwonów
za spacer miedzą
za rumianki bez zakłóceń Wieżą
za aleje, parki i cmentarze
za mszę wieczorną we Farze
za ludzi, zwierzęta i ptaki
za ulice deptaki i niedeptaki
za złodziei, malarzy, poetów
za to, że na cmentarz blisko
a do lekarza daleko
za parasole gdy pada deszcz,
za to, że po prostu jest.Śrem 2007
Nina Szmyt
Proč miluji své město?
Za ranní mlhy nad řekou
za to že je zde všude nedaleko
za hlahol zvonů
za procházku po mezi
za ranní červánky pod Věží
za aleje, parky i hřbitovy
za večerní mši ve farním kostele
za lidi, zvířata i ptáky
za ulice s chodníkem k promenádě i bez něho
za zloděje, malíře, básníky
za to, že na hřbitov je blízko
a k lékaři daleko
za deštníky v dešti
za to, že prostě je.
Na snímku Ełżbieta Dominiak a Jerzy Woy-Wojciechowski.
Na snímku je Ełżbieta Dominiak a předseda Polskiego Towarzystwa Lekarskiego prof. Jerzy Woy-Wojciechowski, fotografie byla pořízena Dr. Barbarou Siwińskou během Lékařského kongresu Polonii Medycznej w Częstochowie (červen 2006).
Autorkou fotografií v knize „Moja droga“ je Mgr. Ing. Ełżbieta Dominiak, narozená v Poznani, kde po maturitě na VII. Liceum Ogólnokształcącym im. Dąbrówki, studovala na Wydtiale Budownictva Lądowego Politechniky Poznańskiej, se specializací na průmyslové stavby městského typu. Tam v roce 1948 rovněž získala oprávnění ke stavbě ocelových konstrukcí. Kromě povolání jsou její největší zálibou túry po tatranských stezkách a fotografování. Nadevše miluje poezii přírody. Pomocí fotoaparátu se jí podařilo zachytit množství pomíjivých okamžiků. Po osm let je také „dvorním“ fotografem Polskiego Towarzystwa Lekarskiego, kde pořídila stovky výjimečných fotografií, za což jí byl udělen Diplom Mgr. Inź. Elżbieta Dominiak jest przyjacielem po wsze czasy Polskiego Towarzystwa Lekarskiego (Mgr. Ing. Elżbieta Dominiak je po všechny časy přítelkyní Polského sdružení lékařů). Ełżbieta Dominiak citlivě reaguje na křivdu, utrpení a nouzi, věří v lidskou přejícnost, dbá o lidskou důstojnost a o všecko co má se dělí s ostatními – také o krásu svých uměleckých fotografiích.
Ełżbieta Dominiak mimo svou profesi a soukromí působí řadu let jako fotoreportér všech závažných událostí Polskiego Towarzystwa Lekarskiego. Je neobyčejně pracovitá a v životě, jak sama říká, dává přednost dnům všedním před svátečními. Nedostatek slov nahrazuje poezií svých uměleckých fotografiích. I proto její knihu fotografií doplňují vzrušující verše śremské poetky Niny Szmyt.
Text, překlad z polštiny a reprofoto © Richard Sobotka