Vítězslav Bělovský (1943 – 2016) prožil většinu života v Šenově u Ostravy. Absolvoval Střední průmyslovou školu strojní v Praze, po maturitě studoval na filozofické fakultě Karlovy university. Po dvanácti letech se vrátil do rodného kraje. V Šenově u Ostravy na Lipové aleji v domku, se kterým bylo spjaté jeho dětství a pak celý jeho další život, žil až do posledních dnů. V roce 1970 uzavřel manželství s Dorotheou z Hati. Řadu let pracoval v redakcích ostravských novin. Počátkem normalizace pracoval jako dělník. Pak nastoupil do Městské knihovny v Ostravě, odkud přešel do ostravského nakladatelství Profil. Jako redaktor pracoval také v Ostravském večerníku a v Nové svobodě, později přejmenované na Deník. Souběžně literárně tvořil a publikoval své prózy v časopisech Červený květ, Svět v obrazech, v Kulturním měsíčníku a také v Československém rozhlase. Jeho povídky vyšly ve sborníku ostravských autorů, který se jmenoval Oheň do dlaně a ve sbírce Do dlaní chceme žhavou lávu nabírat. Knižně vyšly jeho povídky v knize Holoubek v roce 1981, pak v knize Faraón v deset večer (v roce 1985) Po roce 1989 vydal ve svém nakladatelství Tilia novelu Chodci v soumraku, povídkový soubor Alej bez stromů, novelu Šťastné dny a básnickou sbírku V blízkosti našel jsem svou skrýš. Svým literárním dílem se tak zařadil mezi významné kulturní osobnosti.
sb