Cyril Mach – učitel, bojovník za svobodu

Dne 17. února 2018 uplynulo 130 let od narození pokrokového učitele ze Zákopčí v obci Hutisko-Solanec, sportovce a vlastence Cyrila Macha. Narodil se 17. 2. 1888 ve Starých Smrkovicích u Nového Bydžova v Čechách. Po maturitě působil jako učitel ve valašskomeziříčském okrese na Horních Pasekách, ve Valašské Bystřici a Kněhyni na Horní Bečvě. V zákopech první světové války utrpěl zranění, léčil se v Turnově, kde se seznámil s učitelkou Táňou Michálkovou. Po svatbě oba odešli učit na Valašsko.

Roku 1920 byl Cyril Mach ustanoven řídícím učitelem v Hutisku ve škole „Za kopcem“, kde se svou ženou působil až do roku 1939. Zde rozvinul velkou a záslužnou práci učitelskou, vychovatelskou, hospodářskou, kulturní a osvětovou. Tady s dětmi a Zákopčany postavil roku 1926 jediný pomník Charlottě Garrigue Masarykové v ČR.

Památník TGM před školou v Zákopčí a pomník Charlotty G. Masarykové v údolí Zákopčí v obci Hutisko-Solanec jsou dílem pokrokového učitele Cyrila Macha, školních dětí a Zákopčanů.

Ještě před okupací vstoupil Cyril Mach do řad aktivního odporu a národního odboje proti nacismu za svobodu vlasti. Gestapo jej z této činnosti podezíralo, proto byl kvůli bezpečnosti přeložen na školu v obci Slopné u Vizovic. Odtud odešel do Prahy, kde působil jako odborný učitel na Vinohradech, později jako zástupce ředitele na měšťanské škole na Vyšehradě.

Na školní budově v Zákopčí je pamětní deska C. Macha a také spisovatele J. F. Karase, který žil a tvořil v nedalekém domku. 

Cyril Mach nenadělal o vlastenectví mnoho řečí, prostě se účastnil národního odboje. Po navázání spojení na odbojovou jednotku „Obrana národa“ převáděl tajnými cestami přes hranici na Slovensko vojáky a důstojníky, kteří se chtěli připojit k bojujícím armádám na východě i na západě. Spolu s dalšími odbojáři byl od 5. června 1939 posledním článkem řetězce převáděčů na Slovensko. Výprav se zúčastňovali také jeho dva nezletilí synové Ivan a Jiří, aby vzbuzovali dojem, že jsou na výletě.

V závěru roku 1939 se do tichého údolí v Zákopčí nastěhovaly oddíly wehrmachtu. Přes hustou síť hlídek už nebylo možné k hranicím a na Slovensko proniknout. Nepříznivou atmosféru vytvářeli také lidé špatného charakteru, proto musel Cyril Mach školu v Zákopčí, kde po dvacet let působil jako vlastenecký učitel a bojovník za svobodu vlasti, opustit.

Ani v Praze nezahálel, pracoval v podzemním odbojovém hnutí, šířil zprávy a informace posilující vlastenecké odhodlání lidí.

Čas od času přece zavítal za přáteli na Hutisko, naposledy v březnu 1945.

Začátkem května 1945 navštívil starou matku ve Volanicích. Tam v poledne 5. května 1945 uslyšel volání rozhlasu o pomoc. Vrátil se do Prahy téhož dne, v Českém Brodu přespal, v neděli 6. května 1945 pokračoval v jízdě do Prahy.

Symbolický náhrobek má Cyril Mach na Valašském Slavíně Valašského muzea v přírodě v Rožnově p. R. 

Do rozhlasového paláce na Vinohradech přišel odpoledne a hned se připojil k ostatním obráncům rozhlasu. V době, kdy se nacisté znovu stahovali k rozhlasu, stavěli obránci v podzemí budovy barikády, tam se uchýlili hlasatelé a technická služba. Dlouhá podzemní chodba zároveň sloužila jako protiletecký kryt.

Večer, ještě za světla, svrhlo na průčelí budovy rozhlasu německé bombardovací letadlo těžké vzdušné torpédo. Obrovský náboj proletěl třemi poschodími budovy a probořil strop podzemního prostoru, kde explodoval. Ve změti trosek našlo ve sklepení smrt několik desítek bojovníků, mezi nimi i řídící učitel z dalekého hutiského Zákopčí Cyril Mach.

Cyril Mach je pohřben v hromadném hrobě pražských bojovníků květnové revoluce z roku 1945. Za své revoluční dílo byl vyznamenán in memoriam Československým válečným křížem. Na škole v Zákopčí je umístěna pamětní deska s reliéfem Cyrila Macha.

Jedna z mnoha památek drobné lidové architektury ze Zákopčí a Hutiska-Solance. Ke kříži se váže pověst o nešťastné události, kdy byl při nakládání sena na povoz  zraněn vidlemi čeledín, než se ho podařilo dopravit na koňském povoze do nemocnice v Novém Jičíně, tak zemřel.
Podle národopisné pracovnice Vilmy Volkové naříkala v těch místech „nekřetěňátka“ – nepokřtěné děti nehodných matek, které je v těch místech pohodily a tak se jich zbavily.

 

Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *