Historie Městského parku – „Hájnice“ v Rožnově pod Radhoštěm

Park, zvaný Hájnice, který obklopuje město Rožnov v polooblouku 2 km dlouhém, byl původně lesem a hájem. Odnepaměti měl své zcela přirozené místo v nivě řeky Rožnovské Bečvy. Řeka v minulosti měnila při záplavách řečiště a využití jejího okolí bylo nejlepší právě divoce rostoucími stromy. I proto se městský park ještě na začátku 20. století nazýval Hájnice. Lidé obdivovali její divokou krásu a rádi ji navštěvovali zvláště v podzimním čase při hledání hříbků.

Po roce 1796 si s rozvojem klimatického lázeňství místní občané uvědomili význam Hájnice pro lázeňské hosty.  Roku 1813 byla Hájnice osazena topoly a jiným stromovím. A roku 1820, kdy ředitel panství Josef Drobník  založil v Rožnově léčebný ústav, zřídil z Hájnice park, postavil pavilon a pec na ohřívání léčivé žinčice.

V prvních letech proměny Hájnice na lázeňský park šlo převážně jen o budování komunikací a probírky vzrostlých porostů. Generace zahradníků, kteří se starali o lázeňský park, se snažili dosáhnout všech estetických hodnot anglického parku, zásady světla a stínu a to postupnými probírkami starých stromů a výsadbou nových.

O lázeňské sezóně každoročně navštěvovalo Rožnov kolem roku 1897 víc lázeňských hostů, než mělo samotné město obyvatel. Chodníčky v parku byly pískové a prašné, a dámská móda přikazovala nosit oděv s vlečkou. Aby příznivé klima bylo v Hájnici pro lázeňské hosty uchováno, vydal policejní komisař Návěstí: „Následkem stížností, podaných p. t. pány lázeňskými hosty, žádají se slušně oděné dámy, aby lázeňské sady a léčebný dům, jakož i veřejné procházky, navštěvovaly se zdviženou vlečkou anebo bez ní, čímž se předejde víření prachu, který na plíce chorých velmi škodlivým jest. Dámám toho nedbajícím zapoví se přístup do sadů léčebných. V Rožnově dne 1. července 1897. Policejní komisař Osvald Kotouček.“

Roku 1921 požádala lázeňská sadovnická komise o odborný posudek na vznikající lázeňský park pražského architekta Josefa Kumpána. Ten ve zprávě o tom, jak městský park zvelebit mimo jiné uvedl: „Jest to velice vzácný případ, že město jako Rožnov, jež čítá jen přes 3000 obyvatel, má rozsáhlý park, který svou polohou a krásou může být chloubou obyvatelstva a který cizincům zajisté zpříjemní pobyt v tomto městě.“

Přičiněním Okrašlovacího spolku byla v té době v Hájnici vysazena velká lipová alej. A bylo také zřízeno jezírko.

V prvé polovině 20. století bylo největším zásahem do městského parku umístění „Valašského muzea v přírodě“. Stalo se tak přičiněním bratří malířů Bohumíra a Aloise Jaroňkových. Muzeum bylo zřízeno po vzoru švédském, první tohoto druhu nejen v naší republice, ale i ve střední Evropě a je podnes ozdobou nejen města Rožnova, Valašska a Beskyd, ale i České republiky.

Zatím co v jiných městech je potřeba do parku dojíždět, přirozená poloha rožnovského parku doslova nutí každého, kdo se chce dostat z jedné městské části do druhé, aby do parku vstoupil a prošel jím.

Městský park by měl sloužit lidem a to se v Rožnově stalo realitou. Po posledních úpravách zkrásněl a stal se doslova arénou dětí předškolního i školního věku. Není žádnou zvláštností vidět v městském parku také celou rodinku při pikniku.

Letos v čase předprázdninovém se kromě místa her nejmenších stal také dostaveníčkem budoucích malířů.

Text a foto © Richard Sobotka

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *