Dušan Samo Jurkovič – básník dřeva – 150 let od narození

Teprve devětadvacetiletého architekta Dušana Samo Jurkoviče nazval v roce 1897 brněnský profesor ČVUT Josef Merhaut – básníkem dřeva.

Už v dětství je možné hledat kořeny Jurkovičova lidského a uměleckého postoje. Ty po studiu architektury realizoval u staveb ve stylu lidové architektury, které nás podnes svou krásou a křehkostí uvádějí v úžas.

Dušan Samo Jurkovič

Dušan Samo Jurkovič (1868-1947), slovenský architekt, Dr.h.c. a národní umělec (1946), patřil v prvé polovině 20. století k nejvýraznějším osobnostem naší i středoevropské architektury. Jeho projekty měly osobitý ráz a půvab. Tvořivě navazoval na tradici lidové architektury. Usiloval ve své práci o to, aby dům byl sladěn s prostředím ve kterém stojí a aby vše působilo zcela přirozeným dojmem.

K jeho nejznámějším stavbám patří Libušín a Maměnka na Pustevnách. Po dostavbě si jejich tvůrci povzdechli: „Nikdy jsme si nepomyslili, že stavby ve valašském slohu mohou být tak krásné a nádherné!

Dušan Samo Jurkovič se narodil  23. 8. 1868 ve slovenské vesnici Turá Lúka, která je dnes součástí města Myjavy. Pocházel ze známé národovecké rodiny, jeho otec se stal dobrovolníkem v revoluci na Slovensku v letech 1848-1849, později zakladatelem Matice slovenské, matka se zajímala o lidovou kulturu, umění a sbírala lidové písně.

Architekturu Dušan S. Jurkovič studoval v letech 1884–1888 na Průmyslové škole stavební ve Vídni. Roku 1889 nastoupil k architektovi Michalu Urbánkovi do Vsetína. Byl to pro něho osudový krok, jak se ukázalo. Už o několik let společně připravili pro Národopisnou výstavu v Praze roku 1895 valašskou vesnici. Obrovský úspěch přiměl umělce obrátit svou pozornost k lidové kultuře.

Malíř Mikoláš Aleš v následujících letech dvakrát navštívil Vsetín a Valašsko, vypracoval řadu návrhů pro výzdobu vsetínské Občanské záložny a později také návrhy pro výzdobu Libušína na Pustevnách. Jeho přátelství k Michalu Urbánkovi bylo takové, že v sérii čtyř postav lidových hrdinů zobrazil sebe jako Ondráše a Michala Urbánka jako Juráše.

Útulnu Maměnku a Jídelnu, později nazvanou Libušín projektoval Jurkovič v letech 1897–1899 ve slohu tzv. lidové secese s bohatým dekorem, typickým pro Valašsko a pro slovanskou lidovou architekturu. Dne 6. srpna  1899 byly obě útulny slavnostně otevřeny.

Pustevny ještě před katastrofálním požárem. Zleva chata Šumná, restaurace Libušín, ubytovna Maměnka, hotel Tanečnica.

Historie dřevěných staveb na Pustevnách takto sahá až do 19. století a je spjata s nejstarší českou turistickou organizací Pohorská jednota Radhošť, založenou roku 1884. Využít turisticky Pustevny znamenalo postavit tam útulnu. První noclehárna Pustevně byla otevřena roku 1891 v místech někdejšího poustevníkova příbytku. Pouhých 16 lůžek brzy nedostačovalo, proto byla roku 1894 postavena kamenná útulna Šumná. Postavil ji italský stavitel Giovanno Bertiniz Castelnuovy s italskými dělníky podle návrhu frenštátského stavitele Jaroslava Parmy. V útulně bylo 7 pokojů se 14 lůžky. Protože turistický ruch rostl, rozhodla se Pohorská jednota postavit třetí útulnu, nazvanou Maměnka. Stalo se tak roku 1898, bylo v ní 15 pokojů a společná noclehárna. Jejím stavitelem byl Dušan S. Jurkovič. Použil pavlače, verandy a světlíky. Nadstřešek ozdobil zvoničkou. V těsném sousedství byla postavena jídelna Libušín pro 200 stolovníků, vyzdobena kresbami Mikoláše Alše.

Stavba těchto budov na Pustevnách v nadmořské výšce 1018 m n. m. nebyla nijak snadná. V té době nevedla na Pustevny žádná cesta. Teprve roku 1911 byla z Ráztoky zřízena na Pustevny královská, nebo také císařská cesta. Díky tomu mohla být v roce 1926 postavena další útulna Tanečnica, která v té době měla v hotelové části 60 dvoulůžkových a 21 jednolůžkových pokojů a dvě společné noclehárny.

V červnu 1928 shlédl při návštěvě Valašska oba objekty na Pustevnách prezident T. G. Masaryk.

Pohled na Pustevny od rozhledny Cyrilka. 

K nejlepším Jurkovičovým stavbám jsou počítány lázeňské budovy v Luhačovicích, zejména Janův dům, jejichž výstavba probíhala v létech 1901-1908. Jsou to také vojenské hřbitovy v Haliči obětem první světové války. Jurkovičovu tvorbu znali v Anglii a Vídni. Navrhl také rekonstrukci domu Joži Úprky v Hroznové Lhotě a v roce 1912 Jiráskovu turistickou chatu s rozhlednou na Dobrošově u Náchoda, která byla vybudována v roce 1924.

Kromě dalších staveb je také autorem Křížové cesty na Hostýně.

Na velmi navštěvovaném vrcholu památného Hostýna jsou dvě křížové cesty.

Původní křížová cesta byla na Hostýně vybudovaná v roce 1901. Kromě čtyř zastavení v uzavřených nebo otevřených kapličkách jsou ostatní vyobrazení zavěšena na otevřené zděné stěně. V roce 1991 byla tato křížová cesta restaurována od V. S. Zlín. Obrazy jednotlivých zastavení jsou vypracovány do neuvěřitelných detailů, ať se jedná o výraz tváře, nebo o dýku zavěšenou u žoldákova pasu. Jednotlivá vyjevení jsou rovněž sladěna barevně.

K zahájení výstavby nové křížové cesty na Hostýně došlo za P. Zimmerhackela v roce 1903. Její vybudování bylo svěřeno architektu Dušanu Samo Jurkovičovi, který zároveň řešil celkové uspořádání hostýnského areálu. Kapličky jednotlivých zastavení křížové cesty pojal Jurkovič ve stylu lidové architektury. Výstavba křížové cesty byla zahájena v roce 1912, ale dokončena byla až po 1. světové válce. Mozaikové obrazy původně navrhl Joža Úprka, pro technické obtíže však od díla ustoupil a obrazy pak provedl Jano Koehler. Jejich realizaci v pestrobarevné majolice pak provedla firma Rako v Rakovníku.

Zubem času a povětrnostními vlivy poškozená zastavení Jurkovičovy křížové cesty rekonstruovala v roce 1997 Vsetínská stavební a. s., investorem byla duchovní správa sv. Hostýn. Rekonstrukce byla ukončena v říjnu 1998, náklady dosáhly více jak 6,5 mil. Kč. Po dokončení se jednotlivá zastavení Jurkovičovy křížové cesty znovu rozzářila neobyčejným půvabem.

Zvonička na Pustevnách. 

Vraťme se však ještě na Pustevny a pozdržme se u Jurkovičových staveb.

Během 2. světové  války o tyto stavby neúspěšně usiloval berlínský turistický spolek KDF. V závěru druhé světové války objekty sloužily jako ubytovna maďarských asistenčních oddílů, i Hitlerjugend a byly velmi zpustošeny.

Už během výstavby dřevěných objektů na Pustevnách Jurkovič předpovídal, že nevydrží déle než 100 let. Ovšem už v roce 1947 byly stavby v tak špatném technickém stavu, navíc pro jejich zastaralý standard nevyhovovaly požadavkům na ubytování v té době, že se rozhodovalo o likvidaci obou devastovaných útulen na Pustevnách. Tehdy osmdesátiletý Dušan Samo Jurkovič přijel na Pustevny a přimlouval se za jejich zachování. Bylo rozhodnuto obě stavby zbourat, postavit je při zachování vnějšího výrazu znovu a vybavit je lepším komfortem. Ke generální přestavbě však nedošlo a bylo rozhodnuto provést jen nejnutnější opravy.

V roce 1950 byla naše nejstarší turistická organizace Pohorská jednota Radhošť zrušena a stavby přešly do majetku státu a stavby provozovaly VHAR (Valašské hotely a restaurace).

V 80. letech 20. stol. byly dřevěné objekty již silně zchátralé, zejména Libušín se v roce 1994 nacházel v havarijním stavu.

Tehdy bylo rozhodnuto předat obě stavby na Pustevnách do majetku Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 1995 pak byly prohlášeny za Národní kulturní památku.

Kdo asi jiný by měl o Pustevny pečovat, než právě Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm? Dva roky po převzetí staveb byla zahájena jejich generální rekonstrukce, dokončena byla v roce 1999 a stála 25 milionů korun.

Obě stavby byly ve velmi špatném stavu, ale nedá se tvrdit, že největším škůdcem byly VHAR. V důsledku různých úprav do objektů zatékalo. Stavby nebyly izolovány proti zemní vlhkosti. Zejména u Maměnky byly značně poškozeny prvky, které jsou zásadní pro statiku objektu, často uhnité, takže bylo potřeba provést jejich úplnou výměnu.

Ovšem jako prvý počin v areálu Pusteven byla podle původní dokumentace Dušana Jurkoviče provedena kompletní rekonstrukce zvoničky. Při tom bylo zjištěno, že původní zvonička vydržela jen do roku 1931, ale nepodařilo se zjistit, zda byla tehdy demontována po zásahu blesku, nebo kvůli špatném stavu. Takže zvonička byla po dokončení polychromů definitivně hotova a jako první objekt uvedena na Pustevnách do původního stavu.

U restauračního zařízení Libušín nebylo poškození tak velké. Zachovala se také dokumentace, takže obnova nebyla obtížná. U objektu byla opravena střecha a provedena izolace proti zemní vlhkosti. Cílem bylo uchovat interiér co nejvíce v původním stavu, včetně obložení, nábytku a také kachlových kamen. Už následujícího roku byl dán Libušín turistické veřejnosti do užívání.

U značně poškozeného objektu Maměnky byla  prvým počinem oprava střechy. Záměru uvést interiér do původního stavu bránila absence podkladů. Ani pamětníci si na vzhled interiéru nepamatovali. Napomohla spolupráce se Státním národním archivem v Bratislavě, kde jsou uloženy Jurkovičovy originály a kde byly získány jejich kopie. Originály nábytku bylo třeba studovat v mobiliářích. Takto se nakonec podařilo uvést interiéry Maměnky do původního stavu.

Nemalým problémem bylo řešení vytápění a osvětlení místností. V minulosti byla v každé místnosti kachlová kamna. Jedním z cílů generální opravy bylo nainstalovat tato krásná kachlová kamna zpátky, i když nebyla funkční, prostě k tomu interiéru patří. Budovy vytápí elektřina. A pokud se jednalo o osvětlení, odborníci objevili v dokumentaci osvětlovací tělesa, jak je Dušan Jurkovič navrhl. Byly provedeny přesné repliky osvětlovacích těles a žárovky připojeny na elektřinu.

Pustevny jsou z mnoha důvodů zajímavé, ale i důležité. Jsou prestižní záležitostí jak Valašského muzea v přírodě, tak Zlínského kraje. Tím, že byly prohlášeny za Národní kulturní památku, byl význam Jurkovičových staveb, a potažmo i celých Pusteven, náležitě oceněn a časem jistě nabude ještě víc na významu.

Náročná a nákladná rekonstrukce pustevenského areálu se vydařila ke spokojenosti odborníků i laické veřejnosti.

Osud však Pustevnám nepřál. Jurkovičovy stavby byly návštěvníky Beskyd i nadále nadšeně obdivovány. Jídelna Libušín, vyzdobena obrazy podle návrhů Mikoláše Alše, nezůstávala bez hostů.

To vše až do tragické noci ze 2. na 3. března 2014, kdy jídelnu Libušín sežehl zničující požár. Téměř vzápětí byla organizována obnova jídelny Libušín v její původní podobě. Její rekonstrukce byla zahájena po zjištění příčiny požáru a odstranění rumiště. Rekonstrukce jídelny Libušín přijde na cca 80 mil. Kč.

Jurkovičova rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm. 

Jednou z posledních staveb, realizovaných podle Jurkovičova návrhu, je rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm, předána do užívání v roce 2012.

Od roku 2012 se Rožnov pod Radhoštěm chlubí Jurkovičovou rozhlednou. Vyhlídkovou věž navrhl architekt Dušan S. Jurkovič již v roce 1896. Sto let ležel náčrtek rozhledny bez povšimnutí, než se tento architektonický skvost podařilo realizovat.

Rozhledna měla původně stát v Brňově u Valašského Meziříčí. O její stavbě uvažoval také někdejší ředitel Valašského muzea v přírodě ing. Rudolf Bečák. Až v roce 2010 dozrál čas k realizaci téměř zapomenutého projektu.

Stavba Jurkovičovy rozhledny za více jak 10 mil. Kč z fondu EU a Nadace děti, kultura a sport se podařilo zahájit v listopadu 2010. Termín dokončení byl stanoven na závěr roku 2011. K zahájení provozu Jurkovičovy rozhledny došlo v květnu 2012.

 Jurkovičova rozhledna se nachází na východním okraji Rožnova pod Radhoštěm. Stojí na Karlově kopci nad Valašským muzeem v přírodě, na kótě 480 m n. m. Výška rozhledny je 32 m, nejvyšší vyhlídková plošina je ve výšce 19 m.

Veškeré kovářské a klempířské práce a většina tesařských prací byla provedena ručně podle starých postupů. Na stavbu bylo použito 200 metrů krychlových kulatiny. Barevné řešení rozhledny odpovídá Jurkovičovým stavbám na Pustevnách. Rozhledna je postavena podle původních architektových návrhů, pouze s drobnými úpravami podle současných předpisů.

Do stříšky rozhledny byl uložen tubus s dokumenty, jsou v něm současné mince, tisk a také dekorativní láhev se znakem a nápisem města – třetinka litru slivovice. Poselství je určeno následným generacím jako dokument o městě a lidech v čase dokončení rozhledny.

Výhled z rozhledny je na Rožnov a západní část Rožnovské brázdy.

Přístup k rozhledně je Petřekovou strání, kde už v čase klimatického lázeňství byly upraveny chodníky a instalovány lavičky k odpočinku. Na vrcholu se původně nacházel altánek.

Dušan Jurkovič by měl určitě  radost, že došlo k realizaci rozhledny podle jeho návrhu z roku 1896. Stavba Jurkovičovy rozhledny v Rožnově pod Radhoštěm je vlastně první a jediná realizace Jurkovičova díla po 115 letech od vzniku náčrtku.

 Restaurace Libušín při rekonstrukci v červnu 2018. 

Architekt Dušan Samo Jurkovič psal odborné články a vydal několik odborných knih. Zemřel 21. prosince 1947 v Bratislavě na Slovensku.

Rok před smrtí mu byl jako jednomu z prvních udělen titul Národního umělce.

V roce 1973 byl podle návrhu Ladislava Snopka postaven v Bratislavě pomník, podtrhující svým pojetím jedinečný fenomén architekta a básníka dřeva Dušana Samo Jurkoviče.

Text a foto © Richard Sobotka

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *