Štramberk v čase barevného podzimu

Tradice štramberských uší připomíná obléhání města Tatary, kteří na důkaz svého snažení posílali Čingischánovi pytle uřezaných uší svých protivníků. Stateční Štramberáci se však i díky boží pomoci ubránili a na památku po dnešní časy štramberské uši pekou a nabízejí.

Právem byl Štramberk v roce 1969 prohlášen za městskou památkovou rezervaci. K chráněným objektům patří zejména štramberská Trúba, válcovitá věž z kamenného zdiva, pozůstatek hradu založeného asi ve XIII. století. „Kulatina“, jak se také štramberské Trúbě říkalo, byla roku 1904 zastřešena a upravena na rozhlednu. Památné jsou také hradby a zbytek městského opevnění. Náměstí (rynek) se po rekonstrukci obléklo do pohádkové krásy. Farní kostel Nanebevstoupení Páně je barokní stavba z let 1722-23. Stará zvonice se zbytkem věže připomíná původní kostel sv. Bartoloměje. Památná je také stará tržnice v níž je v současnosti umístěno muzeum.

O „Valašský Betlém“ se především zasloužil Dr. Adolf Hrstka (1864-1931), který ve Štramberku působil jako starosta. Založil Klub českých turistů. Jeho zásluhou přicházeli do Štramberka významní malíři Bohumír Jaroněk, Oldřich Blažíček, Jaroslav Panuška a další.

Významnou postavou je štramberský rodák z domku čp. 267, cestovatel a spisovatel Ing. Jiří Hanzelka (nar. 1929), který se z pod štramberské Trúby dostal až na jih Afriky, za Kordillery, na Sibiř i do Turecka.

Světový věhlas má Štramberk také díky jeskyni Šipka, ve které roku 1880 archeolog K. J. Maška objevil zlomek dolní čelisti neandrtálského dítěte. Kopie čelisti je vystavena v místním muzeu, kde kromě sbírek národopisných jsou také místní archeologické nálezy.

Jurský vápenec, známý také jako štramberský, vznikl nahromaděním schránek a koster organismů v těsné blízkosti korálových útesů, které lemovaly břehy jurského moře. Dnes je z něj známo přes 600 druhů fosilních živočichů a řas, z nich třetina endemitských. Nejhojněji jsou zastoupeni koráli a měkkýši, hlavně mlži, břichonožci a hlavonožci.

Stříbrné jezírko a další přírodní zajímavosti lze objevit v Arboretu. Ze současné fauny je nejvýznamnějším motýl Jasoň červenooký (Parnasius Apollo), který se znovu v hojné míře vyskytuje na zdejších vápencových skalách. V nedaleké Kamenárce si mohou horolezci vyzkoušet na hlavní stěně 42 různých lezeckých cest. Ryze současnou je rozhledna Bílá hora, vzhledem připomínající symbol struktury DNA, otevřena byla 28. dubna 2000.

Město má přes 3000 obyvatel.

Štramberk. Městečko, připomínané jako podhradní roku 1359, se rozkládá na svazích Zámeckého kopce, Kotouče a Bílé hory. Zřícenina hradu, který je písemně připomínán 4. prosince 1359. Z hradu zůstaly jen zbytky hradebního zdiva a válcová věž Trúba. Město trpělo častými vpády a pleněním císařských vojsk (r. 1624) a Dánů (v l. 1626-27). Městečko má čtvercové náměstí, čtyři bloky domů a opevnění navazující na opevnění hradu. Od roku 1969 je Městskou památkovou rezervací. Dochovaly se roubené domy valašského typu a zachovalo uspořádání města. Štramberské uši z perníkového těsta připomínají vítězství Štramberáků nad Tatary ve 13. století podle legendy o usekaných uších křesťanů, které Tataři nasolené v pytlích posílali svému chánovi.

Rozcestník s Trúbou na pozadí. Zajímavé pohledy na Trúbu je ze všech možných částí městečka. Průvodce Štramberkem nabízí celkem sedm zajímavých okruhů, které turistu seznámí se všemi významnějšími místy a historií. Procházky v délce jedné až dvou hodin nejsou namáhavé. Nabízejí poznání historie i místních zajímavostí, ale také posezení v rázovitých hospůdkách. Po turisticky značených trasách se lze také vydat do nedalekého města automobilů Kopřivnice (4,5 km), do malebného Příbora, města Sigmuna Freuda (7 km), nebo do rodné končiny hudebního fenoménu Leoše Janačka, spojené s městečkem i zříceninou monumentálního hradu Hukvaldy (12,5 km).

 

 

Hrstka Adolf. Fenoménem městečka Štramberk je MUDr. Adolf Hrstka (7. 3. 1864, Klešice  – 19. 5. 1931, Moravská Ostrava). Český lékař a vlastivědný pracovník. Působil ve Štramberku nejprve jako obvodní lékař, později byl městským radním a starostou. Od roku 1895 vedl místní pobočku Klubu českých turistů, která se významnou měrou podílela na záchraně pozůstatků štramberského hradu. Od roku 1919 usiloval o vybudování Národního sadu na vrchu Kotouč. Jeho hrob je na štramberském hřbitově, kde byla 25. května 1931 uložena jeho urna za účasti asi 5000 lidí. „… prapory národních barev vlály z Trúby, ze škol i soukromých domů, všechna pouliční světla hořela, za okny chalup plály rozžehnuté svíce…“ Žádný z bývalých pánů Štramberka nebyl pochován s takovou úctou. Všemi byl milovaný Dr. Adolf Hrstka byl objevitelem Štramberka, kterému navždy mu vtiskl pečeť krásy.

Jaroněk Bohumír, busta u jeskyně Šipka. Malíř, grafik, uměleckořemeslný výtvarník a publicista (1866–1933). Veřejnosti znám jako tvůrce Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm (otevřeno roku 1925). Vyrostl v rodině s bohatou uměleckou tradicí, ale poznatky ke své tvorbě získával také cestami po Evropě i exotických zemích. Počátkem 20. století se usadil ve Valašském Meziříčí a v roce 1909 i se sourozenci Julií a Aloisem v Rožnově pod Radhoštěm, kde rozvíjeli umělecká řemesla. Právě zde vrcholilo u Bohumíra Jaroňka poznání podstaty lidové architektury a posléze vyvrcholilo  v její v záchraně založením Valašského muzea v přírodě. Obdivoval dřevěný kostel v Tiché, bez povšimnutí neponechal kolorit hřbitova u kostela Nejsvětější Trojice ve Valašském Meziříčí. Jeho vášní byl starobylý Štramberk, kam zval malíře a otevřel tak cestu výtvarnému umění do tohoto jedinečného městečka.

Štramberk – jedna z chalup, která možná ještě pamatuje Bohumíra Jaroňka, jak je právě on kreslil. Obrazy Bohumíra Jaroňka vydávají svědectví o jeho lásce a obdivu k Valašsku, lidové architektuře a zejména ke Štramberku. Rázovité stavby se ve Štramberku dochovaly dodnes, jen v poněkud ušlechtilejší podobě, který však svéráz městečka nijak nenarušil. Budovy v jádru města a jeho okolí se musely přizpůsobit terénu a jejich stupňovité vrstvení až po samotnou Trúbu zavdalo podnět k půvabnému rčení, že Štramberk je Valašský Betlém.

 

Štramberk Jaroňkova ulička. Bohumír Jaroněk se nesmazatelně vepsal do historie Štramberku a je po něm pojmenovaná „Jaroňkova ulice“ na přístupu k Trúbě. Ulička má v sobě kouzlo zašlých časů. Skryty obytnými domy jsou zde zachovány bašty městského opevnění a roubené domy z přelomu 18. s 19. století. Štramberk starobylý, jak ho uměl namalovat Jaroněk Bohumír

Štramberská Trúba. Prvý obrázek z roku 1850 a současná barevná fotografie je pohled na Trúbu od jeskyně Šipka. Štramberský hrad vznikl pravděpodobně již ve 13. století na vyvýšenině jurské vápencové kry. Slovanské osídlení v jeho blízkosti se datuje od první poloviny 13. století. V prosinci roku 1359 povýšil moravský markrabě Jan Jindřich (bratr Karla IV.) osadu v podhradí na město. Existence hradu je spojována se správou území a s obranou zemských hranic. Časem hrad zanikl. Na zbytcích hradebního zdiva zůstala válcová věž zvaná Trúba. Trúba byla v roce 1903 rekonstruována podle návrhu architekta Kamila Hilberta a zastřešena a od té doby slouží jako rozhledna. Je z ní nádherný výhled na město Štramberk i na Beskydy. Trúba je odevšad viditelnou a atraktivní dominantou města Štramberk.

Památník Leoše Janáčka. Český skladatel a sběratel moravských lidových písní Ph.Dr. Leoš Janáček (1854-1928), rodák z Hukvald, byl velkým obdivovatelem a častým návštěvníkem Štramberka. Jeho pískovcová busta umístěna v altánu se šesti sloupy byla na Kotouči instalována ještě za života umělcova a je postavena tak, aby Janáčkův pohled směřoval na rodné Hukvaldy. Odhalena byla 3. července 1927. Jejím autorem je Emil Hlavica.

 

 

Bezručova vyhlídka a zvonička se nachází lesní cestičkou od pomníku padlých nad jeskyní Šipka. Pohled na Trúbu a Štramberk od zvoničky je z Bezručovy vyhlídky neobyčejný. Na zvoničce je nápis: „Kdo si na mě zazvoní, bude žít až do smrti.“ Takovou nabídku prostě nelze odmítnout.

 

 

Štramberk náměstí, pohled přes Hotel Šipka na Trúbu. Uprostřed náměstí je novorenesanční kašna z přelomu 19. a 20. století. Studna vedle kašny, skrytá pod pumpou, původně sloužila potřebám městského pivovaru, ten byl roku 1865 zbořen. V domě č. p. 31 je od roku 1985 městské muzeum, stálá expozice zachycuje historii města od pravěku až po novodobé dějiny Štramberka.

 

Farní kostel sv. Jana Nepomuckého je dominantou štramberského náměstí. Vybudovaný byl v letech 1721-1723 na popud olomouckého jezuity Karla Pfefferkorna. V roce 1907 byla kostelu přistavěna hranolová věž s předsíní, helmicí a lucernou. Nad hlavním oltářem je vzácné sousoší Kalvárie, pocházející z kostela Povýšení sv. Kříže na Kotouči z roku 1660. Výzdoba kostela z počátku 20. století je dílem malíře Köhlera.

 

Štramberk areál hradu. V levém rohu náměstí začínají schody na Trúbu. Na protilehlé straně náměstí se lze na Trúbu dostat stejně romantickou cestou kolem kostela sv. Jana až k soše sv. Jana z 19. století a dál Jaroňkovou ulicí. Cestou lze spatřit původní hradební zdi. Pod samotnou Trúbou je Hrstkova chata (původně Chata Dr. Rašína), postavena byla v roce 1925 jako turistická ubytovna a v současnosti je využívána jako restaurace. Cestou se můžeme setkat se „strážcem hradu“ – kocourem.

 

Lesopark Bílá hora, rozhledna. Víceúčelová věž byla vybudována zároveň jako rozhledna. Její stavba byla zahájena v říjnu 1999, do provozu byla uvedena 28. dubna 2000. Její moderní architektonická konstrukce využívá symbolu struktury DNA. Vyhllídková plošina je v nadmořské výšce 583 metrů. Za příznivého počasí lze spatřit nejvyšší vrcholy Beskyd a Jeseníků.

 

 

 

 

 

Sluneční stezka. Tudy vede cesta zpět od rozhledny na Bílé hoře do města Štramberk. Sluneční stezka je lemována dvanácti slunečními znameními zvěrokruhu. Je to pěkná a zajímavá trasa.

 

 

 

Socha Panny Marie pochází z roku 1861 a nachází se na úpatí Bílé hory a je od ní velkolepý pohled na městečko Štramberk, Trúbu a okolí. Přivede nás k ní Sluneční stezka od rozhledny na Bílé hoře.

 

 

 

Kamenárka a arboretum. Chodníkem od sochy Panny Marie  se dostaneme ke Kamenárce, která je pozůstatkem bývalého vápencového lomu. V prostoru žijí chránění živočichové i rostliny. V prostoru Kamenárky – bývalého vápencového lomu, bylo v minulosti fotbalové hřiště. V současnosti jde o zajímavou přírodní lokalitu. Skalní stěny slouží horolezcům jako cvičné stěny.

 

Štramberská ulička představuje půvab pro který turisté městečko Štramberk vyhledávají. Pohoda čiší i z pejska, který je ve Štramberku doma a je na turisty zvyklý.

Znak města napovídá, že v roce 2019 si Štramberk připomene 660 let své existence.

Zdroj: Věra a Jaroslav Michnovi: Průvodce Štramberkem – cestou necestou. Vydáno v roce 2004 vlastním nákladem.
Jiří Tichánek: Významné osobnosti města Štramberka. Šmíra-Print s. r. o. 2007
. 

Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *