Vánoční dárek čtenářům od spisovatelky Ireny Kopecké

V polovině listopadu 2018 dostala se ke čtenářům další knížka spisovatelky Ireny Kopecké „Příběhy z Valašska“.

Přichází za vámi moje dvacátá šestá knížka „Příběhy z Valašska“, uvádí svou knížku autorka. „Obsahuje devadesát povídek podle vyprávění autorů většinou z Francovy Lhoty. Můžete v ní sledovat život a zvyky na Valašsku. Některé z nich už zanikly, proto je dobře, že si o nich budeme aspoň vyprávět.“

 Irena Kopecká, spisovatelka a básnířka, narozena 23. září 1940 v Novém Jičíně žije ve Francově Lhotě, kam se  v prosinci 2013 odstěhovala z Příbora. Publikuje od svých patnácti let. Její tvorbu mohou čtenáři číst nejen v různých časopisech, ale slyšet také na vlnách Českého rozhlasu. Za svou literární tvorbu získala řadu ocenění.

Počet příběhů napoví, že se nejedná o románové či romantické vyprávěnky, spíš o záznam jednotlivých událostí, jak je přináší život. Malý rozsah většiny z příběhů nese nečekanou výhodu v dnešním technickém, uspěchaném a nervním čase. Během jízdy ve vlaku, autobusu či ve chvilce odpočinku doma lze knížku otevřít a potěšit se příběhem jedním či dvěma, podle toho kolik máme na četbu času. Pak knížku otevřít zase třeba až večer, příští den nebo za týden, a pokračovat v četbě, aniž bychom museli v paměti pracně pátrat a navazovat nit příběhu.

Knížka Ireny Kopecké zaznamenává zapomínané a někdy už zapomenuté příběhy na časy, kdy byl život sice klopotnější, ale neméně radostný. Pamětníci si v těchto vyprávěnkách, i přes všechny současné a moderní proměny, uchovali lásku ke své vesnici.

Knížka je i láskyplné vyprávění o dobrých lidech a dobrém životě, kdy autorka nezřídka v přímé řeči používá měkké a libozvučné valašské nářečí. Je to vyprávění, jako když letní vánek navečer zašumí ve větvích staleté Kobzovy lípy.

Po přečtení závěrečné kapitoly si lze jen povzdechnout: „Stejně to byly krásné časy.“

 

 

Knížku Ireny Kopecké „Příběhy z Valašska“ ilustroval Zdeněk Babinec, který žije v Kopřivnici – Lubině. Vytváří dřevěné plastiky a malby na skle. Jeho umělecká díla jsou známa po celé České republice. Rád se inspiruje přírodou. Je vyhledávaným ilustrátorem knih pro děti i dospělé, kdy jeho obrázky citlivě dotvářejí kouzlo psaného textu. Dokáže zachytit prchavost daného okamžiku pomocí jednoduchých křivek a čar, kterým dechne život.

 

 

Ukázka z knihy Ireny Kopecké „Příběhy z Valašska“.

Léčivá mast

Babička ve Dvořisku byla známá tím, že na každé bolení měla nějakou dobrou mast. Chodili za ní lidé s prosbou o pomoc z širokého okolí. Stalo se jednou, že za ní přiběhla sousedka. „Mařo, mojého Frantu trápí záda, ty máš určitě nějaké dobré mazání, prosí ťa, daj mně trochu tej masti, není nic horšího než nemocný chlap!“

   Babička soucitně pokývala hlavou a dala se do hledání. Prohrábla první šuplík, druhý, až ve třetím tu mast našla. „Na, pomohlo to Štěpánovi, pomože to aji Frantovi.“

   „Děkuju, Mařo, esli to pomože, donesu ti flašku slivovice.“

   Uplynuly tři dny, po tetce ani památky. Čtvrtého dne to Maři nedalo, tož šla sousedy navštívit.

   „Idu sa zeptat, co ta záda, už je ti dobře, Francku?“ zeptala se starostlivě hned po pozdravu.

   Vtom vběhla do izby tetka a hned spustila: „Ty mně radši nechoď na oči!“

   Mařka zůstala stát jako opařená. „Co je, co sa stalo?“

   „Víš, cos poslala? Lepidlo na kolo, ani smyť to nešlo!“

   Tetka pozpátku vycouvala ze dveří a tu flašku slivovice musela na usmířenou donést sama.

   „Za dobrotu na žebrotu,“ brumlala si pod nosem, když ji nesla, ale na tváři měla úsměv od ucha k uchu.

 

Richard Sobotka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *