V Islandské republice (Lýđveldiđ Ísland) žije z necelých tří set tisíc obyvatel třetina v hlavním městě Reykjavíku. Hustota osídlení je na ostrově v průměru 2,6 osoby na jeden kilometr čtvereční. Ovcí je tam přibližně trojnásobek lidské populace, divoce žijící faunu nelze kvůli migraci spočítat. Je možné uvidět rozkošné papuchalky (Papuchalk plochozobý), i důvěřivé islandské koníky. Lze fotografovat polární záři v kteroukoliv roční dobu. Léto tam začíná v prvním měsíci prázdnin a po jejich odeznění nastupuje podzim. Letní dny jsou neuvěřitelně dlouhé, kdy ani nestojí zato jít spát, kdežto zimní noci se hlásí neuvěřitelnou délkou, kdy vlastně nestojí zato otevírat oči.
Island je označován jako země ohně a ledu, takže i uprostřed léta (denní teplota kolem plus dvaceti) lze dovádět na ledovci. Přesto je dobré nezapomenout plavky a vycachtat se v horkých pramenech. Na Islandu je pro pevninského Evropana všecko poměrně daleko, ale Islanďanům při pořádání diskotéky ve vesnici vzdálené sto padesát kilometrů stojí zato přivést do jiné vesnice zvací plakát, což kdyby někdo se chtěl přijet pobavit.
Z pobřeží lze pozorovat telící se ledovec, ale také tuleně a velryby. Je dobré mít na paměti, že vše co na Islandu žije je možné dostat na talíř, třeba i žraloka, jen je třeba ho ulovit. Ale na to jsou Islanďané rybolovní specialisté. Vůbec jim nevadí, že chvíli svítí slunce a chvíli prší. Pokud se turistovi (ročně jich na Island zavítá kolem 1,3 milionů) okamžité počasí nezamlouvá, má si počkat na změnu přibližně pět minut.
K vidění je toho na Islandu opravdu hodně. Působivé jsou vodopády, některé je možné obcházet i tak říkajíc ze zadní strany, neobyčejné jsou barevné hory. Těch úžasných věcí je mnohem víc, mezi jiným čistota, pořádek a konečně i to, že nemají důvod proč zamykat dům, protože neznají pojem „krádež“.
Island má celou řadu činných sopek, nejznámější z nich je Hekla. Jsou to teplé prameny, gejzíry a plynné vývěry. Také největší evropský ledovec Vatnajökull o ploše 8,5 tisíc kilometrů čtverečních. Jsou to krátké vodní toky s peřejemi a vodopády. I četná jezera. Ale mají také barda islandské literatury jménem Halldór Laxness, autora islandských ság (Salka Valka aj.), který v roce 1955 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Čeští studenti Bára a Filip prožili v létě 2016 nezapomenutelné dva letní měsíce na podivuhodném ostrově Island. O své neobyčejné zážitky se dělí s posluchači při besedách.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka