Kachna divoká (Anas platynhyrchos), nazývaná také březňačka, známá a na mnoha místech velmi hojná. Kačer má hlavu a krk tmavozelený s fialovým leskem a bílý krční proužek, kachna je tmavohnědá. Kačer se ozývá jen sípavým „rrrep-rrrep“, kdežto kachny se ozývají hlasitým kvákáním „kvék-kvék-kvék“.
Kachny se vždy zdržují jen u vody, kde nacházejí útočiště. O jejich přizpůsobivosti svědčí, že se vyskytují jako stálí ptáci v některých městech, přibližují se k lidem na několik metrů a dají se krmit.
Kachna divoká, jako vodní pták, zakládá hnízdo v blízkosti vody. Hnízda jsou vždy shora dobře kryta a skoro vždy se nacházejí na zemi. Někdy si však kachny budují hnízdo i v dutinách stromů a vylíhlá kachňata pak seskají sama dolů. Kachna je dole pod hnízdem na zemi, neustále volá a láká mláďata k sobě. Protože jsou kachní mláďata velice lehká, není pro ně skok z několikametrové výšky nebezpečný.
Koncem března, v dubnu, někdy i v květnu snáší kachna osm až čtrnáct světle zelených vajíček. Sotva vylíhlá mláďata jen co oschnou už hnízdo opouštějí. O mláďata se stará jen kachna. Chrání je před každým nebezpečím. Často se na skrytých místech celá rodina vyhřívá na sluníčku.
Mladé kachny jsou po padesáti dnech po vylíhnutí už dost velké, takže začínají létat.
Na Rožnovské Bečvě je oblíbené kachní shromáždiště u prostřední lávky a jsou tam zejména pro děti pěknou atrakcí.
Kachní rande.
Jen co se kachňata vylíhnou a oschnou, už spěchají k vodě.
Hlavně se naučit dobře plavat.
Pak hurá na přesnídávku.
Kontrola počtu – mělo by jich být deset.
Následuje siesta – ostražitá kachna i všechna káčata spí jen na jedno oko.
Text a foto © Richard Sobotka