Tylovické reminiscence

Tylovice – v minulosti samostatná obec, v současnosti městská část Rožnova pod Radhoštěm. 

Malé nahlédnutí do historie
Od svého založení patřily Tylovice k panství Rožnovskému. Připomínány jsou roku 1504, kdy Petr ze Sv. Jiří a z Pezinku prodal hrad nad Rožnovem i s městysem Rožnovem a dědinami: Tylovicemi, Hážovicemi, Viganticemi a jinými bratrům z Kunštátu.
Osada se jeví jako pokračování Horní (dnes Bayerovy) ulice města Rožnova; leží po obou stranách říčky Hážovky. Za ní následuje obec Hážovice a Vigantice.
Po levé „selské“ straně Hážovky jsou v Tylovicích selské grunty, které se táhnou až k hranicím Velké (dnes Valašské) Bystřice do nadmořské výšky 600 m. Po pravém břehu Hážovky jsou usazeni domkáři a menší rolníci, jejich pozemky sahají za vrch Kluzov 500  m vysokým k řece Bečvě.
Roku 1676 měly Tylovice 49 domů (fojtství, 18 gruntů a 30 chalup). Fojtem byl Plandor a fojtství se v tomto rodě udrželo po celé století. Ke konci 18. století byli  fojty Maléři. Fojtství bylo v čísle 33, kde se říkalo „na fojtství“. Roku 1869 měly Tylovice 691 obyvatel a 110 domů. V roce 1950 pak 553 obyvatel a 124 domů.
Obec byla vždy přifařena a přiškolena do Rožnova. Hřbitov pro Tylovice a Hážovice byl založen roku 1888.
Prvním starostou byl Bradáč „na kopci“. Obecní výbor měl 12 členů, 2 z nich byli radní.
Nejstarší obecní pečeť má ve znaku srdce,  z něhož trčí bednářská palice, drátenické kleště a menší palice. Kolem je nápis  Pe: (pečeť) Dedini Tilowic.
Až do roku 1960 existovaly Tylovice jako samostatná obec. V tomto roce byla ves sloučena s Hážovicemi v jednu pod společným názvem Rysová. V roce 1980 byla obec Rysová připojena k městu Rožnovu a obě obce od toho roku existují jako městské části pod původními názvy Hážovice a Tylovice.

Tylovice. Metúd a Růžena Malí. 

Procházka Tylovicemi

Pravý břeh říčky Hážovky.
Tylovice se nacházející směrem východním od Rožnova, navazují na ulici Bayerovu (dříve Horní).
Hranice tylovického katastru probíhá severně uličkou vedle  domku pana Janouška. Na druhou, jižní stranu, mostem vedoucím přes Hážovku na bývalý Školní statek. Uličkou podle Chudějova  dvora (popisné číslo 1) a dále na jih  až na hřebeny Hlaváček, kde hraničí s Valašskou Bystřicí.
Při vstupu do Tylovic patří první dřevěný domek po pravé straně cesty panu Šajnohovi, starší lidé říkají u  Janíka – posluhy, později u Lipských.  Hned nad ním je jediné středisko kultury v Tylovicích – hospoda Harcovna. Název je z dob, kdy hospoda sloužila harcovníkům a dopravcům – formanům. Později byl majitelem hospody a řeznictví pan Okoun až do doby, než mu bylo obojí znárodněno. Věhlasu, kdy Harcovně kraloval hospodský „Sprosťák“ Franta Paška, už nikdy později tato hospoda nedosáhla. Tradice dobré kuchyně a dobrého piva se však zachovala i za nynějších majitelů.
Vedle hospody bývalo velké zahradnictví Filůstkových. Po smrti majitelů byl dům dědici prodán a po přestavbě je v něm umístěn obchod s elektronickými součástkami.
Další dům po pravé straně je Vaškova chalupa. Je to asi nejstarší dřevěný dům v Tylovicích. Kousek dál  je  „Tylovská fabrika“, postavil ji roku 1894 továrník Reiser jako pletárnu punčoch, později v ní byl sklad podniku Leo Brill, pak v ní vyráběl pan Zámečník dřevěný nábytek, nakonec byla podnikem Loanou a později i Teslou  přestavěna na mateřskou školku.
Za školkou se k pravé straně silnice přimyká říčka Hážovka. Další tylovské domky na této straně cesty tak začínají až po 400 metrech Jurčovým stavením, dnes je na jeho místě postaven dům pana Grigoresca. Další stavení je bývalá hospoda Na Mlýnku, budova je pěkně opravena, ale původnímu účelu už neslouží, je z ní víkendové stavení.


Tylovice 1981.

Vraťme se zpátky na začátek bývalé samostatné vesnice.
Prvním domkem po levé straně cesty je už zmíněný dům Janouškových.  Hned vedle měli zahradnictví Škárkovi. A aby jim nebylo smutno, další domek bylo též zahradnictví  – Bártkovi.
Vedlejší, na svou dobu výstavný dvoupatrový dům je bývalé Smékalovo pekařství, dům i obchod jsou stále majetkem potomků původních vlastníků. V dřívějším obchodě s potravinami je dnes drogerie.
Přes úzkou uličku V Aleji, vedoucí k polím, kde se říkalo Na Škrobánkách, je prozatím stále ještě fotbalové hřiště Harcovna. Město Rožnov dalo hřiště do prodeje a to teď v soukromých rukou  chátrá. Před hřištěm kdysi stával domek s obchodem U Tršků. Po úmrtí majitelů jej dědicové museli prodat a byl zbourán. Na jeho místě byla rozšířena silnice, zmizela tak nepřehledná a nebezpečná zatáčka.
Další domek byli Kedroňovi, později Mohylovi, nyní je přestavěn a bydlí v něm Vaškovi.
Tylovice U Křížku 1988.
A jsme na malé návsi U Kříže.
Ve středu  návsi je v oplocené ohrádce s třemi lipami (od roku 2010 jsou pouze dvě) kříž z roku 1856. V jeho těsné blízkosti je pomník obětem války. Obojí bylo v roce 2010 nákladem města opraveno.
Právě zde bývalo po druhé světové válce zvykem 4. května oslavovat osvobození  Tylovic, ale po roce 1989 bylo od oslav upuštěno.
V nynějších dobách se udržuje pouze tradice Tylovské pouti. Krojovaní i nekrojovaní Tylovjané se sejdou první srpnovou neděli u Kříže, jdou s hudbou do rožnovského kostela a po mši zase zpět. Pak do hospody na Harcovnu, kde se koná pouťová zábava.
Od Kříže vede severním směrem ulice Dolní dráhy, která má po obou stranách většinou novou výstavbu.
Další dům podél cesty  je rodný domek valašského  básníka Ladislava Nezdařila (1922-1999) a jeho méně známého bratra Zdeňka. Protože o tylovickém  rodákovi a valašském básníkovi bylo napsáno hodně, zmíním se  o jeho bratrovi. Zdeněk Nezdařil byl dlouhou dobu profesorem češtiny na  průmyslové škole v Rožnově a má zásluhy na tom, že její absolventi, kromě odborných znalostí, uměli i česky.
Za Nezdařilovou zahradou je zahrada Marákova. S ní sousedí malý domek, v němž naposledy bydleli Cibulcovi.

Obecní dům a Hasičská zbrojnice Tylovice. 

Tím jsme se dostali na „Obecní“.
Kdysi tu byly pod svahem zvaným Pecník domky, ve kterých bydleli obecní chudí; později byly domky zbourány. Na jejich místě byl vystavěn dům, ve kterém byl obecní úřad, později národní výbor, hasičská zbrojnice, také knihovna. V akci „Z“ byl zde postaven také obchod Jednoty. Nyní je vše zprivatizováno a přestavěno. Kromě bytu majitele budovy je tu prodejna firmy Stihl a prodejna náhradních dílů pro zahraniční automobily. Tak pro  občany, kteří nevlastní auto a nemohou dojet do některého supermarketu, je nejbližší obchod s potravinami až v Rožnově na Záhumení.
Protože byla zprivatizována i někdejší zasedací místnost obce, konají se volby  v budově mateřské školky. Bude-li někdy v budoucnu zprivatizována i školka, budou občané Tylovic zřejmě volit na autobusové zastávce, jak se to občas děje v některých českých vesnicích.
Od výše zmíněné budovy stoupají severním směrem ulice Nezdařilova a Horečky. Jedná se vesměs o novou výstavbu, některé domy s nádechem stylu  „podnikatelského baroka“.
K plácku před „Obecním“  přiléhají hospodářské budovy a neobývaný domek hospodářské usedlosti Rýglových. Jen plot jej dělí od „místa posledního“- totiž tylovského hřbitova, založeného v roce 1888. Na něm ve stínu lip svorně odpočívají občané Tylovic i Hážovic, kterým problémy nynější doby už nedělají žádné starosti.
Kousek od rohu hřbitova je malá křižovatka. Severním směrem jde cesta k dalším třem domkům a dál k polím, směrem k Tylovským Horečkám. Jižní cesta vede přes most na  Mikundův kopec a dále až na kopec Rysovou.
Hlavní cesta do Hážovic, Vigantic a na Hutisko se prodere dále na východ mezerou mezi zábradlím nad Hážovkou a domkem, v němž se vystřídali: Machulovi, Krulovi, Orságovi, prodejna secondhandu, Schindlerovi a paní Hrubá.  Nyní nad ním visí hrozba, že bude muset ustoupit rozšíření silnice a chodníku.
Další domek u cesty postavili Bolfovi na místě původního Vičanova domku. Za jejich domem odbočuje na sever do polí původně polní cesta, nyní ulice Jasanová.
Za odbočkou do uličky Jasanové je chalupa koláře Kopeckého, nyní tam bydlí Suří.
Nad nimi u cesty do Hážovic bydleli Mikundovi, nyní stolař Marek a v dalším domku jeho bratr Bohumír. Za nimi kousek dál od cesty je novostavba Janíčkových a za původním pěkně opraveným domkem Drozdových další novostavba Solanských. Další domek, kousek  od cesty, vlastní Malí. Za nimi, na původně jejich pozemcích, jsou další tři novostavby.

Cesta od Harcovny ke křížku. 

A jsme pod rybníkem.
U cesty je prázdný domek Holišových. Nad ním byla za uličkou hráz Tylovského rybníka, který byl později rodinou Tkadlecových, kteří jej vlastnili, prodán a prostor rozparcelován na stavební místa; je zde postaveno asi šest rodinných domů.
Proti bývalému rybníku je na místě chalupy Jurčových nový domek pana Grigoresca. A vedle se nachází opravená budova bývalé tylovské hospody Na Mlýnku.
Místní pojmenování Na Mlýnku souvisí s mlýnem, který patřil k hospodě a poháněla jej voda z rybníka, jenž se naplňoval vodou z Pavlátova potoka, tekoucího od Horeček vzdálených asi 1 kilometr severně.
Za autobusovou zastávkou odbočuje severním směrem ulice Horní dráhy, která pokračuje  cestou podle bývalého tylovického lomu přes tylovské a hážovské pole, přes vršek až k Hážovskému mlýnu, který je na levém břehu Bečvy a byl v majetku rodiny Solanských. Řeka Bečva je už v katastru Dolní Bečvy.
Kromě opravených domků starousedlíků je na Horních dráhách i nová výstavba, hlavně na jejím horním konci. Tuto výstavbu rovněž poznamenalo „podnikatelské baroko“.
Budeme-li pokračovat dále směrem k Hutisku, po pravé straně mineme domeček bývalé obecní váhy. Přes Hážovku vede můstek k  pozemku a domu, který byl majetkem rodiny Liškových, potom Rýglových. Nyní zde bydlí Zátopkovi, kteří domek zbourali a postavili si místo něj nový. Dále u Hážovky je pozemek a domek Štěpánkových, který má rovněž jiné majitele. Kolem sousedního pozemku a bývalé chalupy Stehlíkových odbočuje cesta vedoucí na bývalé tylovské fojtství a přes můstek vzhůru k usedlostem Na Sahaře. Levá větev boční cesty sleduje tok potoka až do Hážovic. Tam  se na hážovické návsi vrací přes můstek na silnici směrem k Hutisku.
Pokud se vrátíme na místo, kde jsme odbočili, silnice pokračuje kolem domku Kovářových k poslednímu  domu v Tylovicích, to jsou Vojkůvkovi – dříve u Andrýsů.
Potom silnici přetíná dálkové vedení vysokého napětí. Za prolukou pod elektrickým vedením začíná katastr Hážovic.

Pouť v Tylovicích.

Vraťme se zpět  na autobusovou zastávku Na Mlýnku.
Prvním domkem za odbočkou na Horní dráhy  je domek Holubových, který je rovněž prodán novým majitelům.
Vedle nich dále směrem na Hutisko je nový domek Strnadlových s provozovnou pneuservisu.  Následuje další patrový dům Holubových. Za zatáčkou silnice je kolem domku Blinkových (Na Starém mlýně) odbočka cesty k Solanským (Na Arendě). Další budovy u silnice jsou provozovny firmy AGB.
Za Pavlátovým potůčkem je domek Valchářových. Nad ním a za ním se nacházejí pozemky a stavení Pavlátovy usedlosti – dříve u starosty Blažka. Posledním domem na této straně je dům pana Fojtáška, který odkoupil pozemek a malý  domeček po hodináři Zátopkovi a postavil pěkný dřevěný domek na kamenné podezdívce. Jeho plot sousedí s pozemkem Bolkových, už v katastru Hážovic.

Harcovna 1981. 

Levý břeh říčky Hážovky
Nyní se vraťme zpět na hranici s Rožnovem a přejděme po mostě přes Hážovku na „selskou“ stranu Tylovic, která se nachází na levé straně říčky Hážovky.
První stavení č. p. 1 je Chudějův statek. Chodníček vedoucí kolem něj směrem na Balkán je hranicí mezi Tylovicemi a Rožnovem.
Vedle je Trčkovo stavení, přestavěné a mající nového vlastníka. Za ním je rozcestí. Cesta jdoucí vpravo do kopečka vede na bývalé pastvinné hospodářství Balkán, později Státní statek, Statek Zemědělské školy a po privatizaci areál, kde živoří asi desítka různých firem. Mezi cestu ke statku a cestu podél Hážovky je vklíněn na malinkém pozemku domek Martinátů.
Půjdeme-li dále po cestě podél Hážovky ulicí Za Hážovkou, dostaneme se k domku Bumbalových. Bydlel zde pan František Bumbala, jehož manželka Ludmila Bumbalová  Pařenicová je autorkou knížky „Já se tam vrátím“. Vedle je domek Žitníkových, dále Bražinovi a Chumchalovi. Krátkou odbočkou se dostaneme do zemědělského dvora Martínkových. Další dva domky u cesty jsou Bumbalovi a Hrobařovi. Odtud je odbočka do další zemědělské usedlosti u Slováků.
Pokračujeme-li dál úzkou uličkou mezi ploty podle stavení Valových, dostaneme se k domku, kde bývala obecní kovárna, v níž pracoval kovář Santovják. Později byla používána jako dílna přidružené výroby JZD. Po roku 1989 byla  prodána a je v ní stolárna pana Linka. Od ní napravo je ulička vedoucí ke druhé Slovákově usedlosti. V uličce byli všichni obyvatelé jménem Slovák (5 domů).
Kousek od stolárny je domek Štěpánků a hned nad ním je Fojtíkův zemědělský dvůr, dříve Hlucháňův. Je to možná poslední zemědělská usedlost, jejíž majitelé se až dodnes zabývají zemědělskou výrobou.
Z ulice Za Hážovkou odbočuje ulice Kulišťákova (ve které nikdy žádný Kulišťák nežil) a vede podle Škarpova domu a Mikundovy zemědělské usedlosti nahoru na kopec, kde kromě původních domků  Drdových, Chumchalových, Hanzlíků (Na Vojkůvkovém) je výstavba  asi 9 nových domků.
Budeme-li pokračovat ulicí Za Hážovkou, podle potoka projdeme vedle domku u Hlucháňů, nyní Losových,  kde bydlela porodní asistentka  – babka.
Těsně u jejich plotu stojí tylovická zvonička. Je stále funkční a je po opravě, kterou provedlo Valašské muzeum v přírodě. Jejím  vyzváněním  jsou vyprovázeni občané Tylovic i Hážovic na poslední pouti.
Vedle zvonice stojí domek Kovářů (u Kováříků), nyní Bajnarů. Další domek jsou opět Kovářovi (Šefránovi).
Kousek nad nimi bývali Slovákovi (u Slováčků), nyní Turkovi. Poslední domek je u Žingorů, nyní Hlaváčů, a vedle je další novější dům patřící Hlaváčům. Tam ulice Za Hážovkou definitivně končí, a pokud chce cestovatel pokračovat dál, musí přejít po lávce přes Hážovku na hlavní cestu směrem do Hážovic.

Obchod se smíšeným zbožím v Tylovicích naproti Harcovně.

Pamětihodnosti Tylovic
Harcovna,  Nezdařilova chalupa, pomník U Kříže, kříž z roku 1856, školka, Vaškova chalupa, lom na Horečkách, stopy po rybníku, rybníčky na Pavlátově  potoku,  hospoda Na Mlýnku, Sahara, Na Arendě, Třetinova chalupa.

Přízviska
Jako v každé obci i v Tylovicích existují přízviska. To jsou jména a názvy domů nebo lidí, které blíže určují jejich totožnost. Docházelo k tomu proto, že ve vesnici žilo, nebo žije více osob se stejným příjmením. Některé rody byly bohaté na syny, ti si po dědině a okolí založili své rodiny. Nebo zase naopak v domě nezůstal dědic svého jména a dcera si vzala někoho s jiným příjmením, ale místní jsou zvyklí na původní pojmenování usedlosti nebo domu. Pomocí přízviska bylo možno odlišit, o kterého z občanů se jedná. V dnešní době, kdy se pohyb obyvatelstva zrychlil natolik, že se lidé i na vesnici přestávají znát, úloha přízvisek zaniká.
Některá stará přízviska existovala až přes několik generací. Jsou občané, kterým přízvisko nevadí, ale někdo trvá na svém příjmení, obzvláště když přízvisko vzniklo z nějaké nelichotivé přezdívky minulých obyvatel.
Stará rodová jména v Tylovicích v polovině 17. století byla: Brada, Cvikel, Heryán, Chumchal, Fišara, Plandor, Sulovský, Trčka, Vašek. V současnosti jsou nejčastější příjmení: Slovák, Solanský, Chumchal, Petřvalský, Marek, Majer, Hlucháň, Martínek, Kovář.

Knihovna Tylovice 1982.

Jména a místní názvy
Když už je řeč o místních názvech, je třeba začít doma. Název obce Tylovice je odvozen od jména jejího zakladatele Tiele (Tylem či Thilem). Název se v průběhu let měnil od Tylowicze (1505), až se ustálil na tvaru Tylovice (1881).
V 60. letech minulého století byla tendence slučovat malé obce do větších celků. Tak došlo doporučení z okresu Vsetín, aby byly sloučeny obce Tylovice a Hážovice.
Dlouho se dohadovali zástupci obou dědin, jak se nová obec má jmenovat. I když byly Tylovice s dvojnásobným počtem obyvatel v převaze, nebyli schopni prosadit svou proti občanům z Hážovic, kteří vždy  drželi více pohromadě. Když žádná strana nebyla ochotna ustoupit a hrozilo nebezpečí, že nebude splněno usnesení okresu, povstal jeden ze zastupitelů s konstruktivním návrhem: „Když sa nemóžete dohodnůť, tož ať sa spojená dědina menuje Rysová, podla kopca, který je nad ňů a přes který idú hranice obuch dědin.“
Návrh byl přijatelný pro obě obce. Tak konečně bylo vyhověno okresu. Od roku 1960 tak existovala obec Rysová. Ta přetrvala jen do roku 1980, kdy se obě původní obce staly pod původními názvy Hážovice a Tylovice místními částmi města Rožnova. Město tím získalo větší plochu pro svůj rozvoj a výstavbu. Z Tylovjanů a Hážovjanů se stali měšťané s právem platit větší daň, která byla částečně vyvážena tím, že získali některé výhody, které je nutno mít, aby mohli být za část města  považováni a mohli se finančně podílet na rozvoji města.
Později byly části Tylovic rozděleny do ulic, jejichž názvy byly přiděleny komisí z městského úřadu. Většina jmen ulic však nemá nic společného s místními názvy, nebo se jmény, které se v daném místě vyskytují.

Tylovice za hřbitovem. 

Prameny
Kramoliš Čeněk: Vlastivěda Moravská, II. Místopis. Rožnovský okres. Nákladem Musejního spolku v Brně 1907.
Okres Vsetín, Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko. Vydaly v roce 2002 Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Okresní úřad Vsetín.

Text a foto archiv  © Jan Surý

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *