Všechno začalo někdy v roce 2013, kdy přátelé Jaroslava Hollera z Karlových Varů, trampskou přezdívkou Akéla, protože byl vášnivý obdivovatel divoké přírody Krušných hor, věnovali mu k jeho životnímu jubileum mou knížku Vlčí stopou. Několika oklikami doputoval jeho dopis na mou adresu do Beskyd. Tak začalo naše přátelství, které o tři roky neukončila ani jeho smrt. Stále mám ten neodbytný pocit, jako bychom kráčeli ztichlou lesní pěšinou a každou buňkou svého těla cítili, že jsme součástí přírody. Oba jsme chodili s fotoaparátem připraveným zachytit neopakovatelné pocity, ale Jaroslav – Akéla navíc uměl vše zaznamenávat perokresbou, která toho dokáže vystihnout víc než pohotová momentka. Tak jako se Jaroslav – Akéla dělil s ostatními o radosti i smutky, tak se chci o ně podělit (se svolením rodiny Jaroslava Hollera – Akély) i s vámi v několika nahlédnutích do jeho pocitů, myšlenek i tvorby.
O čem vyprávěl Akéla
Vracím se do vzpomínek, kdy jsem maloval trampský humor. Bylo to v době, kdy jsem dělal s kamarádem Frankem trampský časopis STOPAŘ. Mé kresby měly být vystaveny v muzeu Nejdek, ale sešlo z toho, už připravená výstava zůstala doma v šuplíku. Právě Frank mě přesvědčoval, abych tedy udělal výstavu v Chodově. Přidali se k němu další kamarádi a přátelé, i celá moje rodina. V tu dobu se mi vrátily moje neduhy, nebyl jsem pro. Nakonec jsem přece podlehl.
Kamarádi a rodina pracovali na instalaci výstavy a já – Akéla – jen seděl a radil. Měl jsem zkrátka obavu, že o výstavu nebude zájem, že je vše zbytečná práce.
Jaké bylo moje překvapení, když na vernisáž přišlo hodně lidí. Po ukončení výstavy mě z městské galerie informovali, že moje výstava měla největší návštěvnost za celé dva roky od otevření galerie. A když jsem četl v knize návštěv hodnocení mé práce, byl jsem potěšen. Několik záznamů ocituji.
Skvělé nápady, veselé ze života. – Byl to návrat k vzpomínkám na osadu. – Ideály dětských snů, toulky přírodou, kamarádství, dobrá parta ať Vám dává i nadále radost a motivaci do dalších let Vašeho života. – Vtipy se nám moc líbily, hodně jsme se zasmály. – Výstava je překrásná a srandovní, takové obrázky mít doma, tak jsme pořád vysmátí. – Výstava je pěkná a vtipná – jste teda frajer.
Zatím co žena Boženka chtěla poznat slečnu, která poznámku napsala, já byl dojat úspěchem této výstavy. I tak vím jedno – „že mám zůstat obyčejným člověkem“, ona všecka sláva je jen polní tráva.
Nejvíce si cením své rodiny – a abych byl – Akéla zdráv, což je největší lidský dar.
Text © Richard Sobotka
Citace a kresby © Jaroslav Holler