Jan Kobzáň – zbojníček maléreček – 60. výročí úmrtí

Ve čtvrtek dne 10. 10. 2019 uplyne 60 let od předčasné smrtí malíře a grafika, ale také partyzána a zbojníka Jana Kobzáně (narodil se 9. 7. 1901 v Liptále). Jeho kniha O zbojníkoch a o pokladoch (1927) je ukázkou souznění malíře a poety a jakousi čítankou zbojnického bájesloví na Valašsku. Napsal také knihu U počátků vod (vyšla až v roce 1984).

Jeho nejvlastnějším projevem byla rychle načrtnutá kresba z níž pak vytvářel drobná, ale i monumentální díla. Jeho fresky lze vidět v Hovězí, Holešově, Rusavě a sgrafita ve Velkých Karlovicích a Šternberku. Také v Rožnově pod Radhoštěm, kde sgrafita tvořil v letech od roku 1950, na budovách nově vznikajícího sídliště Záhumení a v letech 1955 a 1956 také v dnešní Pionýrské ulici. V době, kdy stranická ideologie byla kladena na prvé místo hodnot lidské existence, vytvořil v Rožnově pod Radhoštěm svými sgrafity podivuhodný umělecký záznam, neodmyslitelně spjatý s Valašskem. Zatím co průčelí vstupů u domů na Záhumení zdobí převážně přírodní motivy, dva obytné bloky v Pionýrské ulici jsou vyzdobeny rozměrnými sgrafity, znázorňujícími život na valašském venkově, na polích, v horách, při pastvě, práci i při zábavě.

Životní příběh Jana Kobzáně předčasně uzavřela v osmapadesáti letech dne 10. 10. 1959 smrt na soláňské samotě uprostřed práce na dalším malířském díle. Jeho ostatky našly místo posledního odpočinku na Valašském Slavíně.

Akademickému malíři a spisovateli Janu Kobzáňovi přirostlo hornaté Valašsko k srdci. Dokázal ho ztvárnit malbou, dřevorytem i písmem. Znal podrobně historii valašských povstání, realisticky psal o těžkém údělu Valašska a jeho obyvatel. Vůbec není zvláštní, že se jeho literární i výtvarné dílo týká především zbojníků ­- to bylo jeho velké téma. Od útlého mládí žil legendami o zbojnících, byl prorostlý duchem volnosti. To mu zůstalo po celý život. Ne nadarmo se mu říkalo zbojníček – maléreček. Nosil nespoutanou volnost v sobě jako vzácnou minci z ryzího stříbra, ale dokázal se o ni podělit.

Vedle kreseb vytvořil Jan Kobzáň množství dřevorytů a ty používal i pro knižní ilustraci. Vždy vycházel z tradičních projevů lidové umělecké tvořivosti na Valašsku. Zabýval se také monumentálním uměleckým projevem. Pro gobelínové dílny ve Valašském Meziříčí navrhl řadu rozměrných gobelínů. Také mu vyhovovaly prostorné plochy budov pro nástěnnou výzdobu, tam se rozpřáhl v odvážně pojatých sgrafitech a freskách na budovách ve Valašském Meziříčí, Holešově, Rožnově a jinde.

Na začátku padesátých let 20. století měl Jan Kobzáň nejvíce zakázek na sgrafitovou výzdobu fasád veřejných budov a obytných domů. Návrhy zpracovával až na třímetrových kartonech.

Sgrafitovou výzdobu fasád prováděl Kobzáň také v Rožnově pod Radhoštěm.

Ve starobylém a kdysi zcela dřevěném městečku Rožnově pod Radhoštěm bylo v roce 1949 rozhodnuto předat tovární budovu, původně určenou pletařskému průmyslu, pro výrobu elektronek nově vzniklé továrny národního podniku Tesla. Bouřlivý rozvoj tohoto odvětví lehkého průmyslu si brzy vynutil stavbu dalších továrních budov a navazujících provozů. Po ukončení výroby elektronek přešla továrna na výrobu polovodičů a obrazovek. Narůstal také počet zaměstnanců nového národního podniku, ten měl v době svého vrcholu v 90. letech 20. století osm  tisíc zaměstnanců.

Pracovní příležitosti znamenaly příliv obyvatel. To si vynutilo stavbu sídlišť. Prvním z nich bylo Záhumení. Navazovala výstavba obytných panelových domů na ulici 1. máje, vzniklo sídliště Písečná, Koryčanské Paseky, Jižní město a další.

Sídliště Záhumení vzniklo jako první. Jeho třípodlažní domy se rozkládají téměř od Masarykova náměstí až po správní budovy Valašského muzea v přírodě. V minulosti se zde za humny rozprostíraly polnosti rožnovských hospodářů. Za hotelem Radhošť, který měl své místo na východním rohu náměstí rostl malý lesík, kde pocestní rádi odpočívali. K pěkné uličce Zátiší s řadou malebných vilek, postavených v lázeňském stylu, to bylo tehdy z náměstí kus cesty.

Výstavba sídliště Záhumení byla zahájena kolem roku 1950 a končila po roce 1960. Postaveny byly v té době také dva obytné bloky v dnešní Pionýrské ulici.

Většina obytných domů sídliště Záhumení byla stavěna po vzoru tehdejšího Sovětského svazu. Obdobné stavby obytných domů můžeme podnes spatřit v Moskvě. V Ostravě byl stejným způsobem, ovšem reprezentativněji, postaven celý městský obvod Poruba.

V souladu s tehdejší politikou o šíření kultury mezi pracující byla i v Rožnově pod Radhoštěm větší část budov sídliště Záhumení vyzdobena sgrafity.

Vstup do sídliště Záhumení ve směru od náměstí Míru je na budovách kolem balkónových oken vyzdoben rozměrnými sgrafity. Stejně tak centrální část sídliště, kde je soustředěna obchodní síť a kde byly postaveny dva honosné bloky s rozsáhlými balkony. Běžné obytné bloky byly vyzdobeny sgrafitem alespoň nad každým vchodem.

Je s podivem, že si v tehdejší politicky a ideologicky tak svízelné době dokázal tvůrce sgrafit Jan Kobzáň uchovat vlastní náhled na výzdobu sídliště. V jeho sgrafitech se objevují ornamenty a symbolika starých časů, plných záhad a pověstí. Nevzdal se ani své příchylnosti k přírodní tématice. Takto vytvořil originální výzdobu domů rožnovského sídliště Záhumení, motivicky v souladu s okolní přírodou, historií města i krajiny.

I když Jan Kobzáň použil stejný motiv vícekrát, například v ulici Juluia Fučíka u párových domů, postavených přes cestu proti sobě, nikdy nevznikl dojem, že je výzdoba monotónní. Tak měli obyvatelé sídliště pocit, že nacházejí stále nové motivy. Celkově bylo na sídlišti Záhumení použito na dvacet odlišných motivů.

Na sgrafitech Jana Kobzáně můžeme vidět ptáky, žáby, žitné klasy, dovádění zajíců či veverek, holuby v toku, pampelišky a hlemýždě, kachny, holubičky, hrozny vína a další.

Výjimku tvoří vstupní část sídliště ve směru od Náměstí míru, kde je ve druhém podlaží kolem balkónových dveří proveden monumentální výjev, vycházející ze starých pověstí: v horní části krmí pták mláďata na hnízdě, kdežto ve spodní části další opeřenci klovají mýtického draka.

Impozantní pojetí výzdoby má pomyslné centrum sídliště s budovami vybavenými velkými balkony a s řadou sloupů, zdobených freskami. Nedaleko se nachází podchod, jehož horní část nad obloukem je rovněž zdobena sgrafity.

Výzdoba obytných domů nad vstupními dveřmi, kromě dominantních částí sídliště, je vcelku nenápadná, snadno může uniknout pozornosti náhodného návštěvníka, avšak kdo si neobyčejnou výzdobu sídliště prohlédne pozorněji brzy nabude dojem, jako by prošel monumentální výtvarnou galerií malíře Jana Kobzáně.

Výjimku v této výzdobě tvoří dva obytné bloky (domy číslo popisné 968 a 969) v někdejší ulici Stodolová – dnešní Pionýrská. Sgrafita se tady neuskrovnila do malého prostoru nad vstupy, ale tvoří u každého z obytných bloků dlouhý pás ve střední části. I když se jedná o dvě zcela samostatná díla, ideově jsou propojená. Každému z obou sgrafit dominuje žena, na jednom nalévá mléko a na druhém drží dítě v náručí. Postavy po obou stranách doplňují kolorit valašských hor prací, muzikou, tancem. Ani jedna ze dvaatřiceti postav se neopakuje. Oba samostatné výjevy vypodobňují pospolitost horalů a hor a takto představují „valašskou legendu“.

Ani v případě výzdoby rožnovského sídliště Záhumení a dvou obytných bloků v Pionýrské ulici nešlo o žádný „plíšek, ale zvučně znějící kov“, jak umělcovu práci hodnotil spisovatel Oldřich Šuleř. A skutečně, podnes se jedná o jedinečnou galerii výtvarné tvorby akademického malíře Jana Kobzáně.

Text a foto © Richard Sobotka

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *