Vysoce odbornou a navíc zajímavou přednášku o rekonstrukci Libušína na Pustevnách měl v úterý 8. října 2019 v Sušáku Valašského muzea v přírodě Luďek Dvořák, konzervátor a restaurátor Valašského muzea v přírodě, Národní kulturní památky. Přednáška byla pořádána v rámci evropských dnů konzervování a restaurování.
Umělecký truhlář a restaurátor Luděk Dvořák pochází z Mirotic, okres Písek, Jihočeský kraj. Práce se dřevem je pro něho srdeční záležitost, je pokračovatelem několika generací truhlářů v rodině. Posledních osm let žije v Rožnově pod Radhoštěm.
Umělecký truhlář a restaurátor Luděk Dvořák.
Jeho prvým počinem při práci na obnově Libušína bylo zjistit a popsat, jaké pracovní postupy a nástroje používali stavebníci v Jurkovičově době. Znamenalo to projít množství archivních materiálů, analyzovat vzorky ze zachráněných částí Libušína, míchat barvy, vskutku mravenčí práce, jejíž výsledek budeme vidět až v roce 2020.
„Lidé si pamatují Libušín v zářivých barvách, ale současná snaha je co možná po největším přiblížení barevného řešení, jaké ten objekt původně měl,“ řekl Luděk Dvořák během besedy. „Proto chceme na nové budově Libušína použít původní olejové barvy. V roce 2014 proběhl průzkum barevnosti zachovalých fragmentů, v letech 2017-19 byl doplněn podrobným průzkumem barevnosti roubení a dalších výzdobných prvků fasády Libušína. Výsledek ukázal, že původní barevnost Libušína byla zcela jiná, než jak ji známe z doby před požárem a bylo rozhodnuto tuto původní barevnost obnovit. Na plošnou výmalbu interiéru Libušína bylo vybráno celkem 17 barevných odstínů, je to doslova alchymie barev.“
Pustevny v roce 1928, kdy je navštívil T. G. Masaryk. 
Když v roce 1928 navštívil T. G. Masaryk Pustevny, byly už barvy na Libušíně ve velmi špatném stavu.
Ohledně zpřístupnění Pusteven pro turisty byla velmi aktivní Pohorská jednota Radhošť se sídlem ve Frenštátě pod Radhoštěm, založená 14. září 1884. Již toho roku zakoupil frenštátský turistický spolek PJR od fojtky Apoleny Malinové z Prostřední Bečvy pozemek Krabičanky na Pustevnách o rozloze 13 měřic. Prvním objektem byla na Pustevnách dřevěná útulna Pústevňa. O tři roky později to byla kamenná útulna Šumná. Práce na jídelně Libušín byly zahájeny v létě 1897 a dokončeny po dvou letech. Ubytovna Maměnka byla zpřístupněna roku 1899. Areál doplňovala dnes už neexistující kuželna a venkovní tělocvična, a od srpna 1899 také zvonice.
Původní uspořádání Pusteven s kuželnou a tělocvičnou (vlevo) a se zvoničkou. 
Roku 1910-11 došlo ke zprovoznění Libušína včetně příjezdové cesty. Roku 1924-25 byla k Libušínu přistavěna kuchyně. Po druhé světové válce už byly objekty Libušína a Maměnky v tak špatném stavu, že se zvažovala likvidace obou objektů. K jejich záchraně přispěl v roce 1947 samotný Jurkovič. Od roku 1960 docházelo k lokálním opravám Libušína, při tom došlo k částečné změně barevnosti. V letech 1997-2000 byla provedena nejrozsáhlejší rekonstrukce objektů. V roce 2014 došlo k devastujícímu požáru Libušína.
Vlevo pohled na dnes už historickou podobu jídelny Libušín a vpravo jídelna před požárem v roce 2014.
Dušan Samo Jurkovič, básník dřeva, narodil se 23. 8. 1868 v Turej Lúke u Myjavy, zemřel 21. prosince 1947 v Bratislavě. Roku 1884 studoval ve Vídni státní školu řemesel. Od roku 1889 pracoval ve Vsetíně u architekta Michala Urbánka. Architektura Jurkovičova Libušína vychází ze stylu lidové secese.
Libušín před požárem a při požáru v roce 2014.
Zdobné prvky v interiéru Libušína.
Restaurátor Luděk Dvořák při prezentaci náčrtu rekonstrukce konečné podoby vstupu do jídelny Libušín.
Cílem je při současném obnovení Libušína navrátit mu jeho původní barevnost. Libušín jako malovaný uvidíme v roce 2020.
Text foto a reprofoto © Richard Sobotka