Podzim nacválal do lesů na strakaté kobyle. Spadané listí chrastivě šustí při každém kroku. Hřejivé paprsky babího léta se prodírají zažloutlými korunami listnáčů a vánek, protahující údolím, je váhavě připravuje o pestrobarevný šat.
Napilno mají malíři, spěchají zaznamenat podzimní nádheru lesů a hor živými barvami na malířské plátno.
Také lovci se činí. Čistí a zkoušejí lovecké zbraně, přepočítávají náboje, leští u obzorky optiku a oprašují zelenou kamizolu, která jim usnadní přiblížit se nepozorovaně na dostřel.
Nadešel čas lovu.
Ty tam jsou doby, kdy podkoní pomáhali lovcům do sedel na koňském hřbetě. Psí smečka sice v harmonii melodicky, ale nedočkavě pobízela štěkáním lovce ke spěchu. Náhončí udílel poslední pokyny. Konečně trubka zavelela vyrazit. Po skončení honu pak všichni za zvuků loveckých fanfár vzdávali při výřadu ulovené zvěři poslední čest.
Už jen vzpomínka zbyla na panské lovy.
Podzim chvátá, je nejvyšší čas vyrazit do lesa. Usadit se na okraji mýtiny na posedu, naslouchat mrmlání a troubení jelenů s parožím rozvětveným do královské koruny.
Legenda vypráví, že také jistý Všetička Oskar se na lov vypravil. Oděn ve slušivě zeleném ošacení, loveckou zbraň připravenou, obeznámený s terénem se nepozorovaně připlížil k posedu. Když se po chatrném žebříku vydrápal na kazatelnu, usadil se v omezeném prostoru a připravil ostře nabitou zbraň.
íhal na jelena. Čas se vlekl. Na mýtinu už zvolna nahlížela noc. Paroháč stále nepřicházel. Jen v hlubině lesa zaklokotal kdesi na borovici tetřev a z houštiny vyskočil ušatý zajíc. Pak stranou zachrastily kroky a přízemní zvíře se tam mihlo, určitě liška! Lovec Všetička Oskar pohotově usadil pažbu do ramene a téměř bez míření vystřelil.
Melodické „Ach ouvej!“ prozradilo, že trefil něco většího. Skutečně tomu tak bylo. Všetička Oskar sice mířil na lišku, trefil však Maryšku, která ve slušivém mysliveckém kostýmku a s puškou přes rameno a s loveckým přízemním psíkem podobajícímu se lišce se z jisté příčiny na palouk také zatoulala. Zranění nestálo za řeč, Všetička Oskar nebyl dobrý střelec, první pomoc však byla i tak neodkladně poskytnuta.
Vyprávělo se pak, že byla Maryčka dobrá kuchařka. O počtu dětí se zpráva nedochovala. Ani o tom, zda lovec Všetička Oskar ještě nějaké zvíře v místním revíru ulovil. Jen to se vypráví, že oba žili až do smrti.
Text © Richard Sobotka
Kresby © Vladimír Bartošek