Duben – s pěknou knížkou za kamny ještě budem

Co pranostik se týká, nejsou k měsíci dubnu nijak lichotivé.
Sníh dubnový jak mrva pohnojí. – Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň. – Duben chladný, deštivý – úroda nás navštíví. – Bouřky v dubnu zvěstují mokré léto. – Duben, apríl popleten, mráz si chystá na květen.

Ale také:  Na Velikonoce jasno – bude laciné máslo. Alespoň něco.

Jak se s rozmařilým dubnovým počasím vypořádat napoví jedna, mírně upravená pranostika: Duben – s pěknou knížkou za kamny ještě budem.

V dřívějších časech lenošení s pěknou knížkou na pravé valašské peci žádný problém. Děcka se na vyhřátou pec naskládaly jedno vedle druhého a když staříčkovi došla mluvnice s vymýšlením nejméně pravděpodobných a málo uvěřitelných příběhů, vzal si na pomoc knížku. Třeba tu o zbojníkoch a o pokladoch, kterou napsal a pěknými obrázky vyzdobil malíř a spisovatel Jan Kobzáň. Pořád maloval zbojníky a pořád o nich psal. Však byl jedním z nich.

Tož tak se kdysi na Valašsku zbojničilo…

Chlapi jak hory, na hubách načernění, širáky do očisk a všeci s pistulami a valaškami. Šli si pro peníze. Jedenáct jich bylo a ten dvanáctý ostál s flintú strážiť venku pod oknem.

Bývali ti zbojníci tvrdí. Ale gazda enom tak lehko peníze dať nechtěl, tvrdil že nemá. Ale zbojníci nezapomněli, že na Vsetíně na jarmarku voly prodal, pěkné peníze za ně stržil. A gdyž po dobrém povědět nechtěl, gde peníze ukryl, zvázali milého gazdu v kozel a jak ho vytáhli na provazi hore na trám, začali ho po těle páliť světidlama.

Ten dvanáctý pořád s flintú před osvětleným oknem strážil.

A v nedaleké húštině pytlák s flintú připravenou k raně. Zaměřil na teho před oknem a géc! Hned sa zvalil pod to okénce.

V chalupě ztichlo a zbojníci ven, na dvůr, a tam tí pryč, Ten pod tým oknem ostal ležať zabitý, enem jeho hlavu uřezali a odnésli. To aby ho nigdo nepoznál a aby sa podle něho nepřišlo na ostatní.

Nejen o zbojničení, také o pokladech se v knížce píše. Zlata, stříbra, pistule krásné, řetázky, hodinky. Všeckého tam bylo. Každý si mohl nabrat co mohl. Ale k čemu by Valáškovi takové bohatství bylo? Leda na ošteru.

Najlepší lehnúť na slunkem vyhřátú mez, hleděť na bílé obláčky jak plujú z jedné strany světa na druhú, myslet na věci milé a příjemné.

Ej, léščí, léščí, zelené léščí,
putovali zbojníci, pámbu jim daj ščestí.
Povívaj, pofukuj, větříčku voňavý,
poráňaj, pozrážaj rosičku před nimi!

Myslím, že bych si v dubnovém aprílovém počasí vzal na pec právě knížku od Jana Kobzáně. Knížku plnou fantazie a koloritu. Určitě bych si nepošpatnil. A než bych nalistoval poslední stránku, možná už by z kalendáře nedočkavě nahlížel měsíc máj – a Máj, co pranostik se týče, to už je jiná kapitola.
(Na motivy knížky Jana Kobzáně: O zbojníkoch a o pokladoch. Obraz Valašská pec v náhledu od
Karla Kostky.)

Text a reprofoto © Richard Sobotka

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *