Ferdinand Wimmer (1883-1969), učitel, kronikář, legionář původem z městečka Dašice nedaleko Pardubic, nastoupil roku 1905 na své první učitelské místo ve školní expozituře na kopci Soláň.
Valašsku už zůstal věrný.
Následně působil šest let jako učitel a řídící učitel ve Starém Zubří, pak 22 let jako řídící učitel ve škole na Dolní Bečvě a v letech 1935-1939 jako řídící učitel v Zašové.
Po předčasném penzionování se ve Valašském Meziříčí věnoval uspořádání městské knihovny a psaní kronik.
V Pamětní knize Letopisy obce Zašová od roku 1926 mimo jiné podrobně zaznamenal dění za druhé světové války v Evropě, v tehdejším protektorátu Čechy a Morava a také v obci Zašová.
V roce 2025 uplynulo od skončení druhé světové války 80 let.
Neschází v kronice zaznamenané ani zajímavé perličky. Jednou z nich je „Válečný záběr ze Zašové.“
Vždycky jsme za války obdivovali s jakou přesností a důkladností Němci vše konali a prováděli. Zajímavý případ nesvědčící o této jejich vlastnosti udál se za války u nás v Zašové. Jedním z největších zločinů za válečné doby bylo majetnictví a držení vysílací rozhlasové stanice, jejíž neodevzdání neb tajné držení mívalo při vypátrání za následek nejpřísnější tresty, pravidelně smrt.
V Zašové na obecním úřadě stála na zemi vedle skříně od roku 1939 do roku 1943 kompletní amatérská vysílací stanice, uložená ve staré převázané krabici. V roce 1939 hned po příchodů Němců dle tehdejších přísných nařízení odevzdal tehdejší občan krejčí Alois Holiš svou řádně ohlášenou stanici – vysílačku na obecním úřadě. Odvedení zbraní i vysílačky muselo být tehdy s příslušným seznamem okresnímu úřadu hlášeno. Nějakým nedopatřením se stalo, že stanice zůstala přes 3 roky na obecním úřadě zapomenuta a nepovšimnuta, až v roce 1943 přijela náhle německá pátrací policie vysílačku na obecním úřadě hledat. Přítomní 2 zaměstnanci, kteří po dvou gestapáckých prohlídkách a z rozkazu gestapa v roce 1939 u obce nebyli, jedním z nich byla Němka – tajemnice, ničeho o vysílačce nevěděli a tak policie prohledala obě kanceláře, všecky skříně a celou půdu, aniž by byla nalezena. Že by vysílací stanice, takový poklad a vzácný pro Němce lov stála neukryta přímo v kanceláři na tak otevřeném a viditelném místě – žádnému nenapadlo. Teprve později jeden policista při opětovném prohlížení kanceláře z pouhé zvědavosti co v té krabici je, na stanici přišel. Přítomní 2 zaměstnanci se o starou krabici, stojící na zemi bedle skříně nikdy nestarali a ji neprohlíželi.
Zaznamenal © Richard Sobotka