Josef Kalus, básník (8. 2. 1855 – 11. 12. 1934, vždy Frenštát pod Radhoštěm). Do svých 25 let byl tkalcem a práci u tkalcovského stavu si zpestřoval psaním veršů. Později vystudoval učitelský ústav v Příboře a učil ve Staré Bělé u Ostravy a v Čeladné.
První básně uveřejnil v roce 1877 v časopise Lumír. Publikoval v řadě periodik a almanachů. První knihu Písně vydal vlastním nákladem v roce 1882. Následovaly sbírky Z Valašska, Oblaka, Kresby a písně. Přímořské dojmy a elegie. Kopretiny, Pampelišky. Tříšť. A posmrtně: Na konci života.
Lidové zvyky ztvárnil ve verších Valašsko v písních, Valašská senoseč, Valašská svatba. Pohádky a lidová vyprávění ve sbírkách O Janíčkovi, Valašský král, Valašské romance. A posmrtně Valašské pohádky.
Arne Novák si cenil hlavně jeho díla Vzpomínky.
Z Kalusovy tvorby vyšly výbory Člunek zpívá, Písně a Rodné hory moje. A výběr z korespondence Adresát Josef Kalus.
Byl nazýván „Valašským slavíkem“ a navštěvovala ho řada umělců.
V rodném domě je jeho pamětní síň a ve staré škole v Čeladné muzeum.
V roce 2025 uplynulo od jeho narození 170 let.
Rodačka z Rožnova a etnografka Věra Otevřelová (27. 10. 1906 – 25. 12. 1975) pocházela ze starobylého rodu Barabášů, o kterém se zmiňuje také Čeněk Kramoliš ve svém literárním díle. Její rodové záznamy vedou až k pasekářovi Michalu Barabášovi do roku 1797 a nověji ke známému rožnovskému staviteli Karlu Barabášovi (1874 – 1935).
Původním povoláním učitelka se po celý život věnovala národopisu, pro který doslova žila. Znala sourozence Jaroňkovy. Byla při založení Valašského muzea v přírodě. Jako devatenáctiletá se roku 1925 účastnila prvního Valašského roku. Stala se členkou Muzejního a národopisného spolku a v letech 1948 – 1951 byla jeho předsedkyní. Podporovala vznik Valašského krůžku (později Radhošť – soubor valašských písní a tanců) a všemožně jeho činnost propagovala.
Etnografka Věra Otevřelová spravovala Valašské muzeum v letech 1949-1953. Pro muzeum také napsala brožurku Rožnovská výšivka. Jako předsedkyně Valašského muzejního a národopisného spolku (1948-1951) zaštítila touto institucí Valašský krůžek a všemožně jeho činnost propagovala. Valašský krůžek se představil 23. června 1948 nejprve rozhlasovým posluchačům a 28. října 1948 u příležitosti státního svátku pak také rožnovské veřejnosti v divadelním sále Lázeňského domu. Představení se konalo v krojích z depozitáře Valašského muzea, do kterých Věra Otevřelová oblékla především ogary, kteří chodili všelijak, na pořízení vlastního kroje nebylo tehdy ani pomyšlení. Úspěch Valašského krůžku při účinkování v ostravském rozhlasu, televizi i jinde byl obrovský. Po rozpuštění Muzejního a národopisného spolku v 50. letech 20. století dostal Valašský krůžek pod novým městským zřizovatelem název Radhošť – soubor valašských písní a tanců.
Věra Otevřelová také sepsala „Popis domů rožnovského náměstí v letech 1914 – 1924“, jak si je pamatovala ještě z dětství: „Za moji paměti směrem od kostela na rohu z Nádražní ulice byly dřevěné chalupy…“ A zajímavou stať uzavírá: „To byl starý Rožnov, který se nesmazatelně vryl do vzpomínek pamětníků.“
V prosinci roku 2025 uplynulo 50 let od jejího úmrtí.
Ladislav Brada, zemědělský odborník (1896 Hulín – 1990 Zlín). Od roku 1920 byl prvním vedoucím Výzkumné stanice travinářské v Rožnově a pod jeho vedením se stala známou v celé Evropě. Téměř do svých devadesáti let radil při řešení zemědělských problémů a byl znám nejen na Valašsku, ale v řadách zemědělské veřejnosti v celé republice. V roce 2025 uplynulo od jeho úmrtí 35 let.
Štěpán Ježíšek, lékárník (asi 1850 Frenštát pod Radhoštěm – 1904 Moskva – Rusko). Spolu s Edvardem Parmou byl zakladatelem Pohorské jednoty Radhošť (1885). Jako její jednatel propagoval heslo Österreichischer Tourist klubu „Mit Herz und fars Alpenland“, které upravil na znění: „Srdce i hnáty za naše Karpaty“. Když se odstěhoval za bratry do Moskvy, byl jmenován čestným členem jednoty. V roce 2025 uplynulo od jeho narození 175 let.