Advent (z latinského adventus – příchod) je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky a radostné očekávání příchodu Spasitele. Je to také čas klidu v přírodním cyklu intenzívní práce od jara do podzimu, kdy nastala doba odpočinku od namáhavé práce, čas domácích prací jako draní peří, pletení, předení, tkaní a podobně.
Stopy adventní liturgie lze nalézt již v 5. století. Počet adventních nedělí se různil od 4 až po 6, teprve papež Řehoř Veliký definitivně stanovil 4 adventní neděle.
Tradičním symbolem adventu je od 19. století adventní věnec, nejčastěji se 4 svíčkami. Postupné zapalování svíček na věnci vychází ze židovské tradice zapalování (osmi) svící o svátcích zvaných Chanuka.
V čase adventu lidé zdobí své domy jmelím, které má přinášet štěstí. Keltové používali ke zdobení břečťan, který chrání domov před čarodějnicemi a zlými duchy.
S časem adventu a Vánoc je neodmyslitelně spojena tradice rozsvícených svíček. Jako zdroj světla jsou svíčky používány od starověku a fungují na principu přeměny chemické energie, vázané v tuhém těle svíčky, na světelnou energii. Pro osvětlování větších prostor bylo v minulosti používáno stovek až tisíců svíček, umisťovaných do svícnů.
Advent je doba očekávání, doba naděje, která vrcholí svátky vánočními.
Text a foto © Richard Sobotka