Každé město má své osobnosti a nejinak je tomu v Rožnově pod Radhoštěm. K uctění jejich památky byly po nich pojmenovány ulice.
Jaroňkova ulice. Tvoří poměrně strmou spojnici v délce asi 150 m mezi jižním a severním okruhem Kulturní ulice. Po obou stranách je lemovaná vysokými panelovými domy, i tak jsou z ní pěkné výhledy na vrch Hradisko.
I když to není samotným názvem ulice upřesněno, pojmenována je patrně po Bohumíru Jaroňkovi (1866-1933), malíři a grafikovi, zakladateli českého barevného dřevorytu, vůdčí osobnosti Muzejního spolku v Rožnově pod Radhoštěm, ale především zakladateli Valašského muzea v přírodě (1925), kde je na Valašském Slavíně pohřben spolu s bratrem Aloisem (1870-1944), malířem a keramikem, a sestrou Julii (1864-1945), tvůrkyní gobelínů. Generace následovníků uskutečnily neobyčejně zdařile myšlenku Bohumíra Jaroňka, aby Valašské muzeum, Národní kulturní památka (1995), bylo muzeum živé.
Palackého ulice. Ulice vyúsťuje z Masarykova náměstí a pokračuje kolem pomníku Palackého z r. 1879, a v délce cca 1,5 km ubíhá nejprve městskou zástavbou, pak mezi městským parkem a areálem Mlýnské doliny Valašského muzea až k hornímu mostu. Nejúpravnějším je dům č. 202; na jeho zdi je upevněna kamenná deska s textem: Roku 1873 bydlel zde u přítele Michala Jurajdy zemského poslance a deklaranta dr. František Palacký.
Historik František Palacký (1798-1876) je autorem spisu Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě, v němž zpracovává události od nejstarších dob až do r. 1526. Při návštěvě Rožnova roku 1873 věnoval nedávno založené veřejné knihovně celý Slovník Naučný. Město tehdy na jeho památku pojmenovalo knihovnu jeho jménem. Ke cti vzdělaných a probudilých Rožnovanů je třeba poznamenat, že už tři roky po smrti Františka Palackého mu postavili na křižovatce nedaleko tehdy Lázeňského domu pomník, který se dochoval až do současnosti.
Kramolišov. Ulice začíná u někdejšího „Bílého mostu“ přes říčku Hážovku a po více jak kilometru navazuje na městkou část Uhliska. Po obou stranách ji lemují rodinné vilky, obklopené zelení zahrad. Pojmenována je po spisovateli Čeňku Kramolišovi (1862-1949); jeho rodný domek byl po roce 2000 demolován, na ploše je instalována symbolická bronzová plastika.
Čeněk Kramoliš působil jako učitel a školní inspektor. Napsal čtyři desítky dějepisných, národopisných knih a historických románů. Většina z nich se váže k Valašsku. V roce 1894 debutoval románem o rebeliích v Zubří „Bratři Doliňáci“. Z dalších knih to je „Moravská babička“, „Písničkář Jurka“, „Valašská vojna“, „Vězením a vyhnanstvím“, „Za bouře a blesku“, „Život na horách“. Kromě dalšího sepsal také „Kroniku města Rožnova“, a pro Vlastivědu moravskou „Rožnovský okres“.
Ostatky Čeňka Kramoliše jsou uloženy na čestném místě Valašského Slavína.
Jurajdova ulice. Poměrně krátká ulička má své místo v místní části Tylovice, navazuje na páteřní ulici Dolní Dráhy.
Michal Jurajda (1812-1874) byl vlastenecký politik. Po ustavení Obecních úřadů po roce 1848 se prvá volba obecního výboru konala 25. července 1850. Prvým starostou města Rožnova byl zvolen vzdělaný a uvědomělý občan Michal Jurajda, který byl od roku 1848 poslancem říšského sněmu. Pro své neohrožené vlastenectví a pro rozšiřování Havlíčkových Národních Novin a Epištol byl roku 1853 vládou z úřadu sesazen a dán pod policejní dohled; to trvalo až do roku 1858, pak byl zase starostou. Roku 1861 byl znovu zvolen za poslance sněmu, roku 1867 po třetí, roku 1871 po čtvrté. Roku 1867 se Michal Jurajda vzdal pro nemoc starostenství a roku 1871 i poslanectví.
Kulišťákova ulice. Ulici Miloše Kulišťáka najdeme v poklidném a pěkném přírodním prostředí v Tylovicích na levém břehu říčky Hážovky.
Miloš Kulišťák (1896-1970), rodák z Rožnova pod Radhoštěm – Hážovic byl u všeho, co se týkalo národopisu. Více než půl století se věnoval kulturnímu povznesení Rožnova. Stál u kolébky prvního Valašského roku (1925), připravoval programy dalších, pomáhal zvelebovat Valašské muzeum v přírodě, byl duchovním otcem souboru Radhošť, sestavil ročenku valašských lidových zvyků. Jako zručný kreslíř zachytil na 250 kresbách charakteristický ráz Rožnova, jeho kresby mají v proměně města dokumentární i historickou hodnotu. Také fotografoval. Byl činný i literárně, napsal knížku „Veselé kúsky strýca Metúda“ a divadelní hru „Bačova dcera“. Sbíral pohádky, ty převyprávěl a vydal Josef Strnadel pod názvem „O stolovém mistru“. Miloš Kulišťák je pohřben na Valašském Slavíně.
Polanského ulice. Je to rozvětvená ulička v severní části Dolních Pasek pod vrchem Kozinec.
František Polanský byl v době trvání klimatických lázní v Rožnově lázeňským lékařem. Jeho příchod do Rožnova lze považovat za důležitý okamžik v rozvoji klimatických lázní.
Roku 1850 byl do Rožnova poslán profesor vídeňské lékařské fakulty František Polanský, aby prozkoumal kvalitu rožnovského klimatu. Zjistil, že je velmi dobré, a svými přednáškami i články šířil dobrou pověst rožnovských lázní zejména ve Vídni, což se posléze projevilo ve velkém podílu hostů z Vídně a Dolního Rakouska.
Tak jako jiní lázeňští lékaři byl také František Polanský odpovědný za zdravotní a léčebný stav lázeňských hostů. V Rožnově léčil od roku 1850 do roku 1887 a stal se vůbec prvním lázeňským lékařem. Přes zimní sezonu ordinoval v italském Meranu. V Rožnově dal lázním pevnou organizační strukturu. Na sklonku života byl jmenován čestným občanem Rožnova a nakonec byl zde i pochován.
Tvarůžkova ulice. Najdeme ji v městské části Chobot, kde se napojuje na dlouhou ulici Za Hážovkou.
Kronikář Josef Tvarůžek (1878-1959) se narodil v Tylovicích. Prožil dětství ve velmi chudých poměrech. Byl výborným žákem, škola mu dala základ vědomostí a vzbudila v něm vztah k dalšímu vzdělávání. Vyučil se knihařem, ale práce mu šla jen pomalu od ruky, protože všechny knihy zároveň přečetl. K zájmu o historii Valašska ho přivedla láska k rodnému kraji. Zabýval se lidovou kulturou ve všech jejích podobách. Od školních let měl dobrý vztah k hudbě, zpíval v kostelním sboru, později ve spolku Tetřev. Sám se naučil hrát na klarinet i na další hudební nástroje. Po návratu z první světové války se věnoval politické a spolkové činnosti, hrál a režíroval divadlo. Byl spoluzakladatelem Lidové strany, za kterou byl zvolen radním. Aktivně pracoval v Muzejním spolku. Od roku 1927 působil jako archivář, kde získal množství podkladů pro literární činnost. Sestavil na dvacet svazků, mezi jinými pětidílnou „Kroniku Rožnova“, „Sbírku kostelních písní“ a další. Psal také rodinnou kroniku. Sestavil také rukopisnou sbírku „Staré vánoční písně a koledy Rožnovské“ a opatřil ji původními nápěvy.
Ulice dr. Milady Horákové. Lomená ulice prochází v délce cca 360 m středem zástavby rodinných domků a vilek, obklopených zahradami městského sídliště Rybníčky. Její původní název „Vítězného února“, připomínající počátek neblahého a více jak čtyřicet let trvajícího období minulého režimu, byl po listopadu 1989 změněn na ulici české právničky „Dr. Milady Horákové“.
Česká politička a právnička Milada Horáková (1901-1950) působila od roku 1927 jako pracovnice Ústředního sociálního úřadu, od roku 1929 byla členkou a funkcionářkou národní sociální strany. Za druhé světové války se zapojila do odboje za což byla v letech 1940–1945 vězněna v koncentračním táboře. Od roku 1945 působila jako členka Ústředního výboru národně sociální strany, rovněž jako předsedkyně Rady československých žen. Po únoru 1948 odešla z politického života a vzdala se poslaneckého mandátu. V roce 1949 však byla v souvislosti s komunistickými protidemokratickými represemi zatčena a obviněna z velezrady a špionáže. V roce 1950 byla ve zincenovaném procesu tzv. skupiny Dr. Horákové odsouzena k trestu smrti a popravena. Rozsudek vyvolal rozhořčené protesty demokratické veřejnosti celého světa; zrušen byl v roce 1968; soudní rehabilitace se Dr. Milada Horáková dočkala až v roce 1990.
Ulice Dr. Milady Horákové je přístupná můstkem pro pěší přes Veřmiřovský potok, křižuje ulici Obránců míru a ústí do ulice Slezská. Za příhodného počasí je odtud pěkný výhled na masiv Černé hory.
Ulice Alice Masarykové. Slavnostní pojmenování uličky Alice Masarykové v Rožnově pod Radhoštěm.
Jako první v České republice pojmenovali v Rožnově pod Radhoštěm ulici po Alici Masarykové.
Alice Masaryková, nejstarší dcera prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, byla zakladatelkou Červeného kříže a dvacet let jeho předsedkyní. V Rožnově pod Radhoštěm iniciovala na Kozinci stavbu ozdravovny pro děti.
O pojmenování ulice po Alici Masarykové více než šest let usilovala zdravotní sestra Bára Svátková.
Rožnovsko je výjimečný kraj. Na Hutisku v údolí Zákopčí zbudoval učitel Cyril Mach první sochu T. G. Masarykovi a vůbec první sochu Charlottě Garrigue Masarykové, která tam přetrvala až do dnešních dnů.
Slavnostní pojmenování uličky po Alici Masarykové se uskutečnilo 7. března 2024.
Dr. Alice Masaryková. Odhalení názvu ulice, foto Jakub Sobotka.
Ulice Mario Kotrby – Brillovka. Marius (Mario) Kotrba (30. 9. 1959 – 17. 5. 2011), sochař.
Navštěvoval ZUŠ ve Valašském Meziříčí a v letech 1974-8 uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor kamenosochařství a v letech 1981-7 pražskou AVU. Byl odborným asistentem na pražské AVU a učil v holandském Groningenu. Učil na Ostravské univerzitě.
Zúčastnil se řady výstav a je autorem celé řady plastik, např. reliéfu v hale Obchodní akademie ve Valašském Meziříčí.
Monumentální plastika „Loď“ od akademického sochaře Maria Kotrby se nachází v rožnovském horním parku. Tři postavy se v těsném sepětí navzájem chrání na cestě rozbouřenými vlnami okolních hor. Loď znamená naději a uskupení postav do pomyslného kříže pak víru. Jejich vzájemné sepětí lásku.
Téměř čtyři metry vysoká bronzová socha svatého Kryštofa, patrona cestujících a pocestných, ochraňuje řidiče na rychlostní dálnici R 35. Jsou i další plastiky. Pomník T. G. Masaryka v Zubří, reliéf ve vstupní hale Soukromé školy ve Valašském Meziříčí, socha sv. Hedviky před budovou Ostravsko-opavské diecéze a další. Jeho plastika zdobí také vstup do Městské knihovny v Rožnově pod Radhoštěm.
Text a foto © Richard Sobotka