Srpen – Indiánský měsíc zrní.
Srpen – znamení panny. Planeta pro narozené od 24. srpna do 23. září. Lidé tohoto znamení jsou prý důvěřiví a spravedliví, se sklonem k zbožnosti.
Měsíční kámen pro srpen je olivín. Symbolizuje manželské štěstí. Olivíny jsou silikáty hořčíku a železa. Nejjemnější pocházejí z Barmy a Thajska.
Srpnové pranostiky.
Léto sbírá, zima sžírá. – Srpen klasy uklidí a uzralé ovoce uvidí. – Na svatého Vavřince jdou oříšky do věnce. – Na Marie Nebevstoupení – prvních vlaštovek loučení. – Bartoloměj svatý, odpoledne krátí. – Teplé a suché léto – mírný podzim a tuhá zima. – Počátkem srpna studený vítr za strnišť fouká. – Zpočátku-li srpen hodně hřeje, budoucí se zima sněhem skvěje. – Kdo ve žních hledí chladu natrpí se hladu. – Teplé a suché léto vedou za sebou mírný podzim a tuhou zimu. – Je-li srpen mokrý, bývá v příštím roce drahota. – V létě dělej, v zimě vydělávej. – Umnožil Bůh léto hmyzem, a zimu mrazem.
Srpen
Měsíc rozpustilý, rozmarný, ukazuje věci skryté a voní smíchem.
Srpen dokoná to, co předchozí měsíce začaly. Láska má teď osmahlejší barvu, chutná po broskvích a po melounech.
Svatá Markéta hodila srp do žita.
Současné žně za vydatného přispění kombajnů proběhnou rychle a nenápadně. Ještě se nestačíme pořádně rozhlédnout po krajině a už se namísto obilných lánů ježí strniště. Zítra tam šestiradliční pluh v závěsu za traktorem převrátí hroudy a svítivou žluť zbytků slámy přemění na sytě hnědou barvu začínajícího podzimu.
Srpen je měsícem kontrastů. Ráno teploty klesají na pouhých deset stupňů, ale přes den teploměr svižně šplhá pořád ještě až ke třicítce.
Poklid blankytně modré oblohy zdobí bělounké řásnění. Pak obloha najednou straší cimbuřím těžkých mraků. Šlehne blesk, zaburácí hrom. Rychle se schovat, alespoň pod okap, než se bouřka přežene. Potom už jen třpytivě mokrá tráva máčí nohy.
Noc už si v srpnu trochu přispává. Večery přicházejí stále dřív. Den rozjasní čelo notně později a ještě ospale zívá.
Co v měsíci srpnu brzy po ránu dělají psi? Také dospávají. A co lidé? Ospalky jim mžourají z očí, když sedí ve vlaku, v autobuse, cestou necestou do práce.
V povětří ještě slyšet skřípavé volání rorýsů při jejich divokých hrách. Teď už si zkoušejí křídla na daleký let. Ještě pár týdnů, ještě pár dnů, pak – kde těm bude konec!
Srpen je loučení s opravdovým létem. Loučení krásné, ale trochu smutné. Loučení na dlouho. Loučení zase až do příštího léta. Raději nemyslet na ledové fukéře a sněhové metelice, na skřípnutí zmrazku pod podrážkou, na zrádně umrzlou kaluž na chodníku. Prý je v srpnu pořád ještě dost času pomýšlet na takový nečas. Ale všechno má svůj čas. A srpnový čas si posud obléká plavečky a hledá rozkoš na rozpálených kamenech na břehu řeky, naslouchá vzdálenému šumění, nechává sluneční paprsky, aby důkladně rozpálily osmahlou kůži na těle. Čerta starého se srpen stará o to, co teprve jednou, kdysi, někdy snad přijde.
Srpnový večer zrcadlí v očích barvu oranžových západů slunce. Tehdy je příhodná chvíle zaslechnout harmonický akord kytary. Zazpívat si. Vyslechnout lidské slovo. Zavzpomínat. Nebo jen krásně mlčet.
Srpen je snad nejsvobodnějším měsícem ze všech dvanácti. Teprve až odezní poslední srpnový den, bude nám po srpnu smutno.
Text a foto © Richard Sobotka