Městský park, v minulosti zvaný Hájnice, je neodmyslitelnou součástí města Rožnova pod Radhoštěm.
I když město samo o sobě je plné zeleně, i když je kolem dokola obklopeno kopečky rožnovské koruny, kvetoucími stráněmi a provoněnými lesy, podařilo se v průběhu staletí uchránit Hájnici před rozpínavostí civilizace stále další zástavbou bytovou i průmyslovou.
Význam Hájnice poprvé vynikl v roce 1820, v čase počátků rozkvětu klimatických lázní, kdy tehdejší ředitel panství Josef Drobník založil léčebný ústav, zřídil z lesa či háje, obklopujícího v polooblouku 2 km dlouhém město lázeňský park – Hájnici, postavil v ní pavilon a pec na ohřívání žinčice.
Jistě nemalou zásluhu na záchraně lesoparku v Rožnově pod Radhoštěm měl zakladatel Valašského muzea v přírodě malíř a grafik, ale především člověk mající cit pro krásu lidové architektury, Bohumír Jaroněk. Jakmile vstoupily do Hájnice prvé dřevěné stavby z rožnovského rynku, získal městský park nový, kvalitativně zcela jiný charakter. Najednou už to nebyl jen zapomenutý les na okraji města, kterého využívali k procházkám lázeňští hosté, teď už to byl přírodní rám krásných věcí. Už jej nebylo možné poškodit nebo dokonce zničit, ale jen vylepšovat a zkrášlovat. A to se v průběhu poslední 200 let také stalo.
Pamětníci ví, že Hájnice původně sahala až na druhou stranu řeky Bečvy, za dnešní nábřeží, tady se mezi stromy postupně vklínily vilky lázeňského charakteru. Některé věkovité stromy, rostoucí mezi domky, podnes tuto skutečnost dosvědčují.
S rozpínajícím se městem získával městský park na dalším významu. Původně situován v okrajové části se rozšiřující zástavbou dostal do jeho středu. Má v současnosti tak příhodnou polohu, že lze do jeho přívětivého prostředí vkročit při přecházení z jedné městské čtvrti do jiné, při návštěvě Valašského muzea v přírodě, cestou do zaměstnání nebo za nákupy, aniž by bylo potřeba samostatné výpravy k jeho návštěvě.
Park je zcela přirozenou součástí města. A tedy nás a našich domovů.
V předjaří v březnu 2022 provídí úpravu parku firma „Rizikové kácení Doubek a syn.“
Text a foto © Richard Sobotka