Sv. Mikuláš (Nicolaus) se narodil kolem r. 250 v lykijském městě Pataře. Po smrti rodičů rozdal zděděný majetek chudým. Když se dozvěděl o člověku, který v kruté nouzi projevil úmysl zaprodat nevinnost svých tří dcer, nepozorován vhodil po třikrát oknem do jeho příbytku tolik peněz, aby nešťastnému otci umožnily provdat dcery i s věnem. V tajném dobrodiní Mikuláš pokračoval. Jeho skutky však nezůstaly utajeny a lidé jej za to chválili, ale Mikuláš chválu odmítal.
Na znamení pokory putoval do Palestiny. Cestou zpět se stavil v městě Myře, kde se místní biskupové právě chystali zvolit nového pastýře. Měl se jím stát muž, který jako první vstoupí do chrámu. Prvním v kostele byl toho dne Mikuláš a tak se stal proti své vůli biskupem. I pak byl vzorem lásky k Bohu i bližním. Za pronásledování křesťanů byl zajat, vězněn a poslán do vyhnanství, ale r. 313 na zásah císaře Konstantina Velikého propuštěn na svobodu. Během svého života vykonal Mikuláš mnoho dobrých skutků. Na sklonku života ještě cestoval do Říma. Rok jeho smrti není jistý, zemřel 6. prosince, údajně mezi r. 345 – 352.
Prvé stopy kultu sv. Mikuláše pocházejí ze 6. stol. v oblasti byzantského křesťanství. Na jeho počest byly psány hymny a stavěny kostely. Justinián I. Veliký (482 nebo 483 – 565), byzantský císař, přikázal postavit baziliku sv. Mikuláše. V 9. stol. byl jeho kult hned za kultem Matky Boží. Byl uctíván jako patron vězňů, snoubenců, dětí a námořníků.
Do Říma přinesli tradici sv. Mikuláše v 7. a 8. stol. Řekové. V 9. stol. papež Mikuláš Velký I. (858 – 867) nechal postavit svému jmenovci osobní kapli. Od toho času se kult sv. Mikuláše začal šířit po celé Evropě. Koncem 10. stol., po sňatku byzantské princezny Teofano s Ottonem II., dospěl do Německa. Po r. 1200 mnoho zemí ustanovuje sv. Mikuláše svým patronem (mj. Řecko, Rusko, Sicílie, Lotrinsko, města v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Holandsku, Itálie) a staví mu mnoho kostelů.
Už ve 12. stol. rozdával sv. Mikuláš dětem pochvalu a pokárání. Ve středověku mezi 13. a 16. stol. přešel jeho kult z podoby náboženské do podoby žertovné, často až ironické.
K obnově mikulášské tradice došlo v 18. stol., kdy mnoho Holanďanů odplulo do Ameriky, tam zakládali osady a slavili tradiční svátky. Starý dobrý biskup Mikuláš naděloval 6. prosince dárky dětem do bot. Vlivem anglické, holandské a skandinávské tradice se začal sv. Mikuláš oblékat do světského oděvu, z červené sutany se zachovala jen barva. Svátek se v Americe posléze přesunul ze 6. prosince na Hod Božího narození. Christmas Man přijíždí ze severu na sáních tažených soby a dárky rozděluje do bot krbovým komínem.
Zatím co v Americe získala mikulášská tradice zcela jinou náplň, v Evropě si uchovala původní podobu. I tady však došlo k modifikacím. Když ve 2. pol. 19. stol. Alsasci a Lotrinci emigrovali z provincií obsazených Němci a usadili se v okolí Paříže, přinesli s sebou i své tradiční zvyky, stromeček a připomínku sv. Mikuláše. Sv. Mikuláš však v důsledku státní politiky posléze ztratil sakrální atributy – kříž, biskupskou mitru a sutanu – a proměnil se v Otce Noela, ten už nerozdával dárky 6. prosince, ale na štědrý den. V období 2. světové války Otec Noel zaniká, teprve po jejím skončení si tuto zaoceánskou tradici některé evropské země znovu přisvojují.
V Evropě se tradice sv. Mikuláše traduje od 8. stol. Ve 14. a 15. stol. patřilo jméno Mikuláš k nejpopulárnějším, dávali si je velmožové i prostí lidé. Nejstarší dochovaná modlitba ke sv. Mikuláši pochází z modlitební knížky krále Zikmunda I. (16. st.). V Polsku je 327 kostelů, zasvěcených sv. Mikuláši a tento světec tak zaujímá druhé místo na listině svatých, kteří patronují polským farám.
Zvyk obdarovávání dětí sladkostmi a obcházení domů člověkem, převlečeným za sv. Mikuláše, doprovázeným čertem a andělem, se začal šířit nejprve ve větších městech, později i na venkově a teprve v průběhu 19. stol také v dělnických čtvrtích. Obyčej, navazující na středověkou tradici, je dnes znám po celé Evropě. Mikuláš, převlečený do biskupského šatu a s berlou v ruce, putuje za asistence čertů a andělů od domu k domu. Zatím co andělé přinášejí dobroty, čerti straší neposlušné děti.
Český sv. Mikuláš je v Americe znám jako Santa Claus, v Japonsku to je Santa San, v Anglii Father Christkmas nebo Saint Nicolaus, v Rusku Děd Moroz, v Německu Weinachtsmann, v Turecku Noel Baban a ve Francii Pére Noel.
Text a foto © Richard Sobotka
Kresba © Vladimír Bartošek