V pátém roce existence samostatné Československé republiky a pět let od konce první světové války se město Rožnov pod Radhoštěm pozvolna vracelo k někdejším zvyklostem a způsobu života.
Přičiněním Dr. Novotného a řídícího učitele Dohnala byla obnovena činnost zpěváckého spolku „Tetřev“, který byl založený Fr. Fickerem roku 1862, koncertoval po celé Moravě a několikrát účinkoval i v Praze. Spolek roku 1913 spolu s lázeňskou hudbou provedl operu V. Blodka „V studni“.
O škole se v Rožnově hovoří už roku 1676, školské zařízení však bylo staršího data a škola jistě existovala již v období předbělohorském. Roku 1923 však byla Měšťanská škola poprvé prohlášena za smíšenou.
Pro sirotčinec a útulek pro děti koupila obec Ozdravovnu na Kozinci od Okresní péče o mládež a vystavěla při ní jídelnu.
Tělocvičné jednotě Sokol darovala obec pozemky o výměře 86 arů, 86 m čtverečních pro zřízení hřiště, cvičiště a pro budoucí Sokolovnu.
Toho roku město zakoupilo od sourozenců Jaroňkových budovu Lázně (koupele) čp. 481 v Palackého ulici. Rekonstrukce budovy na Městský vodoléčebný ústav přišla na 200 000 Kč a byla dokončena roku 1929. Vodoléčebný ústav se po přestavbě zařadil mezi moderní lázeňské zařízení, vybavené chemickou laboratoří a rentgenem.
Toho roku byla také vystavěna silnice do Uhlisk, tehdy označovaných kolonie, dnes městské části. Sto let od tohoto počinu tvoří silnice zatáčkami přes Uhliska pro motoristy pořád zajímavý úsek, vzdálenost městské části od centra Rožnova však zůstává stejná – 2,5 km.
I když se za 100 let proměnil Rožnov pod Radhoštěm v město moderní, stále zůstává místem plným pěkné přírody a přívětivým.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka