Elektrický výboj v atmosféře mezi dvěma oblaky je široký jen několik centimetrů, viditelný díky oslnivému světlu, jeho energie by postačila krýt spotřebu domácnosti na několik měsíců. Takový blesk dokáže rozštípnout vzrostlý strom.
Oproti tomu je kulový blesk, jasně svítící koule v průměru od několika centimetrů až do dvou metrů, může se vznášet, putovat, vyskočit ze zásuvky, nebo se protáhnout klíčovou dírkou. Padesát gramů plynu má teplotu kolem 5000 stupňů Celsia a svítí jako tisíciwattová žárovka. Uvolněná energie se rovná asi kilogramu TNT, rozbije chatu, zapálí nábytek, zničí transformátor nebo třeba vyhloubí kráter do povrchu asfaltové vozovky. Zaniknout může kulový blesk pozvolna, nebo naopak výbuchem za doprovodu zvukového efektu v podobě hromu.
Zkušenost s kulovým bleskem měli před více jak 50 lety manželé Škarpovi z Tylovic, městské části Rožnova p. R. Jednoho podvečera si kulový blesk vybral ke svému řádění komín jejich rodinného domku.
„Vletěl do komína,“ řekl tehdy pan Škarpa. „Právě 21. srpna 1969, přesně na den rok po invazi Rusů v srpnu 1968.“
Helena Paní Škarpová po úderu kulového blesku: „Věnec z komína jsme našli padesát metrů daleko až dole u sousedů.“
„Bylo půl osmé večer,“ vzpomínala paní Helena Škarpová. „Připravovala jsem večeři. Babička v horním patře seděla na gauči, pak si šla lehnout do postele. Najednou takové zašumění. Litinová plotna sporáku nadskočila. Oknem jsem zahlédla padat cihly. Babička křičela, ať utíkáme, že chalupa hoří. Nevěděla jsem, co napřed. Vyběhla jsem na dvorek. Celkem nic se nedělo, jenom komín na střeše chyběl. Až po návratu do domku jsem viděla schodiště do podkroví zavalené cihlami, střešní krytinou a deskami. Vyraženou zdí bylo vidět ven. Babička měla štěstí, omítka ze stěny nad gaučem, kde před chvílí seděla, se odloupla a spadla právě do toho místa. V jejím pokoji vyrazil kulový blesk zděř, všude plno sazí, babička měla obličej celý černý. V přízemí vyrazil ve světnici komínovou cihlu. Na peřinách a koberci vrstva sazí. Všecko trvalo tak pět až šest minut.“
„Manželka měla štěstí, že máme v kuchyni na podlaze gumu,“ řekl pan Škarpa. „Ta ji odizolovala a zachránila. Kulový blesk sjel komínem a ve sklepě se ztratil vodárnou do země. Elektrické vedení v celém domě bylo spálené, pojistkovou skříň jsem musel trhat kombinačkami. Těžký betonový věnec z komína jsme našli odhozený padesát metrů u sousedovy stodoly.“
Sousedé viděli nad střechou zarůžovělou zář, domnívali se, že u Škarpů hoří.
„Bylo mi tenkrát třináct,“ zavzpomínal soused pan Karel Slovák. „Bylo tak čtvrt na osm večer, díval jsem se právě z okna. Najednou jsem uviděl nad střechou Škarpovy chalupy kuličku asi dvacet centimetrů velkou, svítila bíle. Pořád to bylo takové šustění. Najednou obrovská rána, hned pak kulička vletěla do komína. U Nohaviců se leknutím urval z řetězu pes vlčák, rozrazil dveře a vběhl Kopeckým pod stůl do kuchyně. U Škarpů se kouřilo z oken. Hoří, běžel jsem pomáhat. V chalupě všude plno prachu, omítka spadaná, podkroví rozbité, elektrika spálená. Naštěstí nehořelo.“
Pojišťovna za škody způsobené bleskem zaplatila v roce 1969 celkem 2468 korun.
Domek, postavený v roce 1939, Škarpovi v roce 1971 renovovali. Při řezání krovů na cirkulárce bylo třeba dávat bedlivý pozor, byly v nich zbytky šrapnelů z roku 1945, kdy Rusové z Hutiska ostřelovali Rožnov.
Komín zůstal i po rekonstrukci domu původní. Sloužil dobře. Teprve 21. srpna 2001 se projevily důsledky někdejšího úderu kulového blesku znovu. Narušené komínové zdivo začalo po 32 letech propouštět kouř. Kouřilo se z podlahy, z omítky, také z pod kachliček. Zjistit a opravit netěsnosti by znamenalo vysekat uvnitř domku prakticky celý komín a znovu jej postavit. Schůdnějším řešením bylo starý komín nepoužívat, zrušit jeho nadstavbu nad střechou a postavit zvenčí vedle domku komín nový.
Více než padesát let starý příběh svědčí o tom, že ani v Tylovicích nejsou s blesky žerty.
Text a foto © Richard Sobotka
Helena Paní Škarpová po úderu kulového blesku: „Věnec z komína jsme našli padesát metrů daleko až dole u sousedů.“