Nestávalo se často, aby císař František Josef I. zavítal mimo Vídeň do přírody. Podle více než sto let starých záznamů se tak v závěru 19. století událo dvakrát a to do Hostýnské hornatiny.
František Josef I. (1830 – 1916) nastoupil na trůn v osmnácti letech a panoval po dobu 68 let. Byl úředníkem tělem i duší a celou monarchii dokázal řídit ze své kanceláře v Schönbrunnu ve Vídni, ze které údajně odcházel jedněmi dveřmi do jídelny, dalšími do ložnice a třetími, jak se říká – kam i císařpán chodí pěšky. Jeho osud, ostatně jako osud byl poměrně přímočarý, kromě panování neměl vlastně nic jiného na práci.
Přece musel tu a tam udělat výjimku. Například když se roku 1854 ve 24 letech oženil s o sedm let mladší sestřenicí Alžbětou Bavorskou, přezdívanou Sisi (také Sissi) – byla to sice láska na první pohled, měli spolu 4 děti, přece nebylo manželství šťastné (jediný syn Rudolf v roce 1889 spáchal sebevraždu), Sisi většinu času trávila na cestách mimo Vídeň a roku 1898 ji v Ženevě zabil atentátník (bylo jí 50 let).
Ani výlet do Hostýnské hornatiny nebyl samoúčelný.
S ohledem na neklidný rok 1848 plný všelijakých revolucí (v případě Uher se ji podařilo likvidovat až s vojenskou pomocí Ruska), roku 1859 bylo Rakousko vytlačeno z Itálie, pak roku 1866 po porážce s Pruskem došlo roku 1867 k proměně Rakouska v dualistickou monarchii (Rakousko-Uhersko), expanze na Balkán (okupace Bosny a Hercegoviny roku 1878 a anexe roku 1908) byla na tyto pohromy jen slabou náplastí.
A Češi nemohli císaři odpustit, že se nenechal korunovat českým králem a že do Prahy málokdy zavítal.
Výlet do Hostýnské hornatiny nebyl samoúčelný, neboť byly na rok 1898 naplánované velké vojenské manévry a mírně zvlněný terén mezi Hostýnskou hornatinou a Kelečskou hornatinou byl k takovému účelu velmi příhodný i z toho důvodu, že na cvičný prostor byl z některých vyvýšenin Hostýnské hornatiny velmi dobrý výhled.
Matice svatohostýnská připravila na 1. září 1897 pouť císaře Františka Josefa I. (tehdy měl 68 let), které se zúčastnila řada církevních hodnostářů a velké množství poutníků. Panovník tehdy dlel v tamním kraji na vojenských manévrech odehrávajících se v okolí města Bystřice pod Hostýnem. Na pozvání Matice svatohostýnské vystoupil 1. září 1897 na vrchol hory, aby podepsal zakládací listinu rozhledny, která měla nést jeho jméno.
Architekt Václav Wittner z Olomouce navrhl vybudovat v jediném objektu rozhlednu a zároveň kapli. Tak vznikly stavba, tvořená v půdorysném členění dvěma nestejně velkými kružnicemi. Ve větší v přízemí byla umístěna kaple Svatého kříže, menší sloužila schodišti vedoucímu na hlavní vyhlídkovou plošinu. Nad ní se zvedala úzká dřevěná věžička s druhým ochozem, chráněným vysokou špičatou střechou. Rozhledna byla otevřena 14. září 1898, ale z velkých oslav sešlo, protože právě v ten čas zachvátil celé mocnářství smutek nad tragickou smrtí panovníkovy choti Alžběty, na kterou byl spáchán atentát.
Účel i podoba rozhledny na Hostýně se několikrát změnily. Od roku 1957 do roku 1971 rozhledna sloužila jako retranslační stanice pro dálkový přenos televizního signálu a nebyla veřejnosti přístupná. Teprve 18. července 1987 vystoupili na rozhlednu znovu turisté. V roce 1998 si rozhledna připomněla stoleté výročí své existence.
Zatím co na hostýnskou rozhlednu císař František Josef I. nikdy nevystoupil, v Braneckém polesí mezi vrchy Petříkovec (532,2 m n. m.) a Píšková (578,2 m n. m.) během obzírání vojenských manévrů z místa s dobrým výhledem skutečně stál.
Podnes se v tom místě nalézá masivní pískovcový kvádr (o rozměrech přibližně 60 x 50 x 70 cm). Do čelní zkosené strany je vytesán záznam: KAISER FRANZ JOSEFSHÖHE 1898.
„Památník byl postaven jako připomínka na císaře Františka Josefa I., který z tohoto místa obhlížel manévry císařského vojska,“ řekl pan Zdenek Vinklárek z nedaleké samoty. „Kámen stál původně ve svahu na malé vyvýšenině, ale časem se vyvrátil a sesul kousek dolů. Pomocí traktoru jsme ho alespoň postavili. K památníku v minulosti vedly pěšiny, babička mi vyprávěla, že ještě za první republiky je musela zametat. Kolem bloku kamene byly vysazeny čtyři duby, ty zanikly. Stejně tak přístupové pěšiny. Na konci minulého století, kdy okolí a okolní vrchy nebyly tak zalesněné, byl od památečního kamene výhled na Veřovické vrchy, za pěkného počasí až na Radhošť a Lysou horu. Časem místo zarostlo vysokým lesem, někdejší vyhlídka na panoráma Hostýnských vrchů je v nenávratnu.
Během manévrů prý na toto místo poddaní přinášeli císaři občerstvení, ale co to tenkrát bylo, to nevím.“
V čase putování císaře Františka Josefa I. po Hostýnské hornatině scházelo do vypuknutí první světové války 16 let a do rozpadu monarchie 20 let.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka