Prvá sbírka básní Marie Holišové „Maminčiny básně“ byla vydána v roce 2018 a druhá sbírka „Maminčiny básně II.“ v roce 2025. Obě sbírky připravila k vydání dcera Marie (provdaná Rethyová). Nosná linie poezie zůstává u obou sbírek poezie Marie Holišové neměnná: láska k rodině, k rodné obci Zašová, k lidem tam žijícím a k přírodě.
Obě sbírky mají stejný úvod dcery Marie: „Maminko, děkujeme za lásku a obětavost, kterou jsi nám – rodině i všem okolo dávala po celý svůj život tak, jak jsi to vyjádřila ve svých verších.“
Autorka básní Marie Holišová (1911-1973) byla ženou v domácnosti. Její muž byl kameník. Celá rodina, včetně dětí, pracovala na malém hospodářství, které bylo částečně jejich obživou. Přestože měla Marie Holišová ke vzdělání předpoklady, nemohla jít studovat, vzdělání bylo dopřáno především chlapcům. Kromě starosti o rodinu a hospodářství pracovala doma jako švadlena. Měla také řadu dalších zájmů – valašský kroužek, ochotnické divadlo, ale největší zálibou bylo psaní básní.
„Do básní vložila celý svůj život – radosti i smutky, štěstí i neštěstí, lásku k rodině, k lidem, k přírodě a k rodné Zašové,“ zaznamenala dcera Marie Rethyová. „Kde vzala maminka čas na psaní básní? Večer, když uložila děti ke spánku, usedla v kuchyni ke stolu a psala, až někdy u toho psaní únavou usnula. Nebylo papíru, tak psala na prázdné sáčky od cukru a mouky, na obaly z dopisních papírů a podobně.“
Právě dcera Marie Rethyová mohla jako první číst maminčiny básně. „Odpusť mi, maminko, že jsem přes slzy v očích nemohla ze sebe dostat ani slovo, tak jsou ty básně krásné a dojemné.“
A dodává: „Výběrem těchto básní splácím částečně dluh, který u Tebe maminko, mám.“
Básně z druhé sbírky navazují na básně sbírky první a dokreslují tak svět poezie autorky Marie Holišové.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka