Kulturní výročí červenec 2025
Pavel Ota (Otto Popper), spisovatel, nar. 2. 7. 1930 – 31. 3. 1973 vždy Praha). Studoval na obchodní a jazykové šěkole. Od roku 1949 byl sportovním redaktorem čs. rozhlasu a v letech 1956-7 redaktorem časopisu Stadion, v letech 1957-66 časopisu Československý voják. Byl vynikajícím povídkářem, nesmrtelnost si zajistil povídkovými knihami Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby. Na Valašsko se podíval prostřednictvím jedné z nejkrásnějších povídek o sportovci v české literatuře Pohádka o Raškovi.
Jaroňková Julie, tvůrkyně gobelínů, (9. 2. 1864 Zlín – 12. 7. 1945 v Rožnov pod Radhoštěm) – žena ve stínu slavných bratrů.
Dne 9. února 1864 se ve Zlíně narodila Julie Jaroňková. Byla nejstarší ze tří sourozenců. Bratr Bohumír, malíř a grafik, kterému je právem připisován největší podíl na založení Valašského muzea v přírodě se narodil 23. 4. 1866, a nejmladší člen rodiny Alois, malíř a keramik se narodil 16. 6. 1870. Jejich otec byl barvířem a matka pocházela z varhanického rodu.
Zatím co oběma bratrům byla absolvováním všeobecně uznávané Střední odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí předurčena umělecká dráha, sestra Julie vedla společnou domácnost obou bratrů. Bohumír se věnoval výtvarné činnosti v Kopřivnici jako návrhář majolikové výzdoby, v Budapešti v továrně na porcelán, čtyřikrát navštívil Egypt a pro káhirský fotoateliér zpracoval sérii akvarelů, navštívil Řecko, Paříž, Belgii, Itálii, Turecko i Německo. Nejmladší Alois pracoval jako kompozitér v keramických, řezbářských a stolařských dílnách a závodech. Také on podnikl řadu studijních cest po Dánsku, Švédsku, Norsku a Itálii.
V roce 1900 se všichni setkali ve Valašském Meziříčí, kde měli v té době domov. Po smrti rodičů se všichni tři sourozenci roku 1909 přestěhovali do Rožnova pod Radhoštěm, kam existence klimatických lázní rok co rok přilákala do stále ještě z velké části dřevěného městečka více lázeňských hostů, než měl Rožnov obyvatel. Byla to Julie, která rozhodla, že Rožnov bude pro jejich tvorbu a odbyt uměleckých předmětů, i pro samotný pobyt, místem nejlepším.
Roku 1909 se sourozenecká trojice v Rožnově skutečně usadila. Brzy se v dřevěném městečku stali významnými osobnostmi a více jak tři desítky let ovlivňovali kulturní a společenský život a podíleli se na šíření věhlasu města jako kulturního centra, sídla uměleckých dílen, roku 1925 pak založením prvního muzea v přírodě ve střední Evropě.
Pro malé městečko Rožnov to byla velká událost. Vznik Valašského muzea v přírodě, vybudovaného podle vzoru švédského skanzenu ve Stockholmu, zahájil roku 1925 vůbec první folklórní festival Valašský rok. Lidová slavnost se konala na mýtince v prostředí lázeňského parku, kam byly z rožnovského náměstí přeneseny dva velké domy – radnice a měšťanský Billův dům z poloviny 18. století, a také několik drobných staveb. Sourozenci Jaroňkovi by se jistě nenadáli, že jejich následovníci po létech Dřevěné městečko rozšíří o areál technických staveb Mlýnskou dolinu a také o třetí nejrozsáhlejší areál Valašskou dědinu. Posléze také o Valašský Slavín, kde po zásluze odpočívají ti, kdo se o Valašsko nejvíce zasloužili. A že tuto oázu historického ohlédnutí do minulosti rok co rok navštíví více jak čtvrt milionu návštěvníků.
Julie nepochybně měla na oba bratry velký vliv. Po celý život jim byla spolehlivým rádcem i oporou. Nebýt jejího osudového rozhodnutí, aby se nerozlučné sourozenecké trio usadilo právě v Rožnově pod Radhoštěm, s velkou pravděpodobností by Valašské muzeum neexistovalo.
U Julie Jaroňkové to nebyla jen péče o společnou domácnost a kuchyni, podle návrhů bratrů také tkala gobelíny a tomuto umění učila i další ženy. Z její dílny vycházely umělecky cenné a žádané doplňky interiérů.
Na Julii svého času vzpomínala paní Libuše Porubská, jejíž tatínek pracoval u Jaroňků jako malíř porcelánu. „Bohumíra jsem už neznala, zemřel, když mi byly teprve tři roky. Zato se dobře pamatuji na Aloise Jaroňka a jeho sestru Julii, která i v pokročilém věku byla krásná dáma. Oba se velmi přátelili s mými rodiči a mne měli jako za vnučku.“
Julie se nikdy neprovdala. Neoženil se ani Bohumír a ani Alois. Vyrůstali spolu od narození a zůstali si věrni až do smrti. Bohumír zemřel 18. 1. 1933 ve Zlíně ve věku 67 let, nejmladší bratr Alois 31. 10. 1944 ve věku 74 let v Rožnově pod Radhoštěm, nejstarší Julie zemřela jako poslední 12. 7. 1945 v Rožnově pod Radhoštěm ve věku 81 let.
Urny sourozenců Jaroňkových byly původně uloženy v Jaroňkově galerii. Dne 4. 7. 1971 byly přeneseny na Valašský Slavín, kde všichni tři sní svůj věčný sen.
Bár Zdeněk, básník, překladatel a publicista, (19. 1. 1904 Štramberk – 12. 7. 1980 Ostrava). Spolupracoval s ostravským rozhlasem, krajským nakladatelstvím a časopisem Červený květ. Jako překladatel jezdil do |Francie, což zavdalo důvod k jeho zatčení v padesátých letech 20. století. Napsal deset básnických sbírek (Srdce a domov, Píseň pod Beskydami, Ztracená píseň aj.). A devět knih próz (Ztracený domov, Hvězdy nad domovem, Ďábel z hor, Mstitelé aj.), a pět studií (Portréty Petra Bezruče a Vojtěcha Martínka, Štramberk a okolí v odboji). Edičně připravoval ročenku Literatura jednoho roku na Ostravsku.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka