V současných mapách je Pivovarská ulice, jedna z nejrázovitějších rožnovských ulic, napojena na jihozápadní obchvat centra města Rožnova pod Radhoštěm, původně však pokračovala kolem dnes už zaniklé starobylé selské usedlosti Jakšíkových a betonovým mostkem přes struhu k faře a kostelu Všech svatých. Moderní doba ji zkrátila, v adrese farního úřadu je však Pivovarská ulice stále uváděna.
V Pivovarské uličce najdeme nejnižší popisná čísla stavení, původně všech dřevěných. Právě zde se nachází nejstarší část města.
V rohu mezi říčkou Hážovkou a řekou Bečvou (odtud pochází pravděpodobně název města, usazeného v rohu dvou řek – Rožnov) se nachází nejstarší osídlení města. Říčka Hážovka sice během záplav také divočila, ale ne tolik jako řeka Bečva, zvaná Horní, dnes už oficiálně zanesena v mapách jak Bečva Rožnovská (na rozdíl od Dolní či Vsetínské – obě se slévají pod městem Valašské Meziříčí a dál pokračují už jako řeka jedna, zvaná Bečva). Bečva Rožnovská přibírá na toku téměř 38 km dlouhém zprava 32 a zleva 28 přítoků a pojímá vody z povodí o ploše 254 kilometry čtvereční. Není proto divu, že za vysokého vodního stavu a za povodní Rožnovská Bečva až do regulace břehů měnila na dně širokého údolí koryto, takže bezpečnější bylo usídlit se poblíž mírnější říčky Hážovky.
Historie Pivovarské uličky sahá daleko před rok 1745, kdy byl na místě nevyhovujícího dřevěného kostela (postaveného před rokem 1490) moderní barokní kostel z pevného materiálu.
Co se rožnovského kostela týče legenda vypráví, že se zastupitelé města nemohli shodnout na tom, kterému svatému kostelíček zasvětit, až starosta navrhl, aby se vyhovělo všem, zasvětit kostel Všem svatým.
Kolem kostela se rozkládal původní hřbitov. V místě dnešního obchvatu se nacházejí hromadné hroby z morového roku 1624 mor a z let 1836 a 1866 kdy řádila cholera. Hřbitov byl pro nedostatek místa roku 1888 odsvěcen a zrušen (nový byl zřízen v Dolních Koutech).
Právě na zdejší faře zřídil roku 1872 kaplan František Koželuha vůbec první veřejnou knihovnu v Rožnově, knihy půjčoval každou neděli po požehnání. Roku 1873 navštívil knihovnu František Palacký, ta byla po něm pojmenována jako „Palackého knihovna“. Knihovna se několikrát stěhovala až konečně 17. 12. 1993 získala definitivní místo v pěkné vile v Bezručově ulici.
Téměř na dosah farní budovy stála až do prosince 2008 dnes již neexistující Jakšíkova usedlost č. p. 18, poslední v někdejším dřevěném městečku. V Rožnově se měšťané kromě obchodu, řemesel a průmyslové malovýroby (zejména pletařství) zabývali především zemědělstvím a hospodářstvím. Nejstarší zmínka o usedlosti č. p. 18 pochází z roku 1560, první písemná zmínka o Jakšíkově rodu je uváděna z roku 1614.
Přibližně 250 m dlouhá Pivovarská ulice i přes novodobou zástavbu podnes tvoří idylické zákoutí. Ve směru od jihozápadního obchvatu mineme po levé straně někdejší Fassmannův zámeček. Jeho historie je proměnlivá, stejně jako druhá polovina 20. století. Po znárodnění průmyslu byly zestátněny Fassmannovy papírny, pivovar a také zámeček. Ten pak sloužil různým účelům, dokonce jako Městská knihovna, později jako stanoviště místního oddělení SNB (Sboru národní bezpečnosti – po roce 1990 Státní policie). Po roce 2000 byl zámeček navrácen v restituci původnímu majiteli.
V současnosti je Pivovarská ulička jen asi 250 m dlouhá, i přes novodobou zástavbu tvoří idylické zákoutí.
Poslední dřevěnou stavbou je v ní zčásti ještě původní dřevěnice legendárního folkloristy strýca Miloše Kulišťáka (1896-1970), která si podnes uchovala ve štítě hvězdu; výhled od stavení je na vrchol Radhoště. Více než půl století se věnoval Miloš Kulišťák kulturnímu povznesení Rožnova, stál u kolébky prvního Valašského roku (1925), připravoval programy dalších, pomáhal zvelebovat Valašské muzeum v přírodě, byl také duchovním otcem souboru Radhošť, sestavil ročenku valašských lidových zvyků. Také fotografoval a jako pohotový kreslíř zachytil v 250 kresbách charakteristický ráz lidové architektury na Rožnovsku. Také literárně tvořil, napsal knížku Veselé kúsky strýca Metúda, divadelní hru Bačova dcera, zaznamenával také pohádky. Je pohřben na Valašském Slavíně.
Pivovarská ulička končí u regulovaného toku říčky Hážovky, která se u rožnovského pivovaru vlévá do řeky Bečvy. V těchto místech ústila do říčky Hážovky, téměř po dvou kilometrech délky, legendární rožnovská struha. Struha byla tepnou zdravé krve Rožnova, všechny domácnosti zásobovala užitkovou vodou. A co práce zastala! Sloužila bělírně prádla, Sušáku, dřevo řezala, točila mlýnskými kameny. Bylo přes ni položeno více mostů, než v Praze přes Vltavu. Kolem roku 1970 přílivem moderní technické doby už jí nebylo zapotřebí, a proto zanikla.
Závěr Pivovarské uličky patří nejstarší průmyslové částí města s papírnami a pivovarem. Měla zde své místo Fassmanova papírna, jejíž počátky sahaly až do 17. století, a někdejší pivovar téhož majitele. Pivovar nechal pro celé panství roku 1712 vystavět Karel Jindřich z Žerotína. Roku 1870 byl pivovar upraven a rozšířen; roku 1902 se zde uvařilo 9175 hl. 10 – 14stupňového piva.
Do pivovaru lidé chodili jednou týdně s kbelíky na mláto pro drůbež, právě podle toho získala ulička pojmenování jako Pivovarská ulice.
Dne 29. října 1902 rožnovský pivovar za sládka Fr. Chlupatého, zetě sládka Frant. Vavrouše, vyhořel. Později pivovar zanikl, avšak po roce 2000 byl obnoven.
Text a foto © Richard Sobotka