Marie Schobrová, vyšívačka (nar. 2. 2. 1863 Valašská Bystřice – zemř. 11. 11. 1936 Zubří). Od mládí vnímala krásu a jemnost zuberských výšivek bílou nití na bílém plátně. Pronikla do tajů kreslení vzorů a vyšívání a sama se v tomto umění vzdělávala. Byla industriální učitelkou a její snahou bylo vychovat co nejvíce pokračovatelek tohoto umění. Je známá jako zakladatelka školy valašského vyšívání v Zubří a věhlasu této obce už koncem 19. století. Od jejího úmrtí v roce 2026 uplynulo 90 let.
Jiří Vašut, hospodský na Soláni (nar. 12. 11. 1866 – zemř. 5. 4. 1947 vždy Velké Karlovice). Rázovitý hospodář a hospodský na Čartáku, kam za ním jezdili vynikající umělci, kteří mu věnovali sborníček Gazda Jura Vašut, pán na Čartáku, kam přispěli Jan Kobzáň, Ozef Viktorin, Oldřich Zemek a Jiří Mahen. Od jeho narození letos uplynulo 160 let.
Josef Eliáš, křivačkář (nar. 21. 11. 1906 – 25. 11. 1987). Poslední valašský křiváčkář „nožíř), který žil a pracoval na Dušné. Poslední výrobce křiváků „strúhaných“ Josef Eliáš z Dušné u Vsetína. Nar. roku 1905, syn křiváčkáře z Růžďky. Foto L. Buzek, 1974. Letos uplynulo 120 let od jeho narození.
Jožka Baruch, malíř a grafik se narodil 28. 7. 1892 v Krásně nad Bečvou. Ve čtyřech letech zcela osiřel. V letech 1907-1908 se učil v tiskárně bratří Chrastimů. V letech 1908-1911 studoval na c. a k. Státní odborné škole na zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, obor figurální a ornamentální řezbář. V letech 1911-1914 navštěvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. V letech 1914-1918 byl nucen studium přerušit a narukoval do 1. světové války. Po skončení války dokončil v letech 1918-1921 studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V letech 1922-1924 byl redaktorem a posléze vedoucím uměleckého měsíčníku Drobné umění – Výtvarné snahy. V letech 1929-1942 byl instruktorem Státního ústavu pro zvelebování živností v Turčianskom Sv. Martine a vedl kreslířské, hračkářské, řezbářské a soustružnické kurzy nejdříve na Slovensku a později i v českých zemích.
Jožka Baruch zemřel před 60. roky v Praze 22. 11. 1966, pochován je na Krásenském hřbitově.
Josef Heřman Agapit Gallaš. Městský hřbitov v Hranicích na Moravě se nachází nedaleko železniční zastávky Hranice město. Jednou z významných osobností, které právě zde našly místo posledního odpočinku je Josef Heřman Agapit Gallaš: lékař, lidumil, buditel a spisovatel. Narodil se 4. 4. 1756 Hranicích a zemřel tamtéž 14. 2. 1840.
J.H. A. Gallaš pochází z nízkého domečku v Hranicích na Moravě. Po skončení gymnaziálních studií se věnoval bohosloví. Načež se stal vojenským ranhojičem. Roku 1789 byl povýšen na vrchního lékaře v Jaroslavi v Haliči. Tam oslepl na obě oči, operací však opět zraku nabyl. Poté se odebral na předčasný odpočinek do svého rodiště, kde se věnoval umění. Kromě lyrické poezie se také zabýval malířství. Soukromě vyučoval mládež kreslení a malbě. Byl znamenitým folkloristou a v rukopisech zanechal mnoho materiálu, kde zaznamenával staré obyčeje lidu moravského. Roku 1813 vydal „Muzu moravskou“.
Byl jedním z prvních obrozeneckých básníků na Moravě a autorem prvních česky psaných dějin umění na Moravě. Psal básně i prózu, sbíral lidové písně, pověsti a zvyky. V jím vydané „Muze moravské“ vyšly jeho básně. V jeho díle „Mytické povídky“ (vydané roku 1820) pak vyprávění o bozích a bohyních moravských a je zde i první zmínka o kultu Radgosta na Radhošti.
Spis „Valaši v kraji přerovském, praví arkádové moravští, jejich posvátné hory, obyčejové a národní písně“ doplnil 12 kresbami Valachů.
Byl vlastencem a neváhal to dát ve své poezii najevo: Miluj, miluj láskou vroucí, / Moravane, vlasti řeč!
O Valaších, kteří byli blízcí jeho srdci psal ve své poezii mimo jiného: Dobři ludě sou Valaši / nevždycky su na salaši, / o svu dušu pečuju / kedy k farám šturmuju.
Ve dne umi koze pasti, / v noci znaju dobre krasti, / neprivykli zahalce, / nikda nejsu bez prace.
Možná by časem literární dílo J. H. A. Gallaše upadlo v zapomnění, nebýt frenštátského vlastence V. J. Obšivače, který osmdesát let po spisovatelově smrti vydal jeho dílo týkající se Beskyd, Radhoště a Valachů vlastním nákladem dne 14. 11. 1927 u příležitosti opětovného vysvěcení kaple sv. Cyrila a Metoda na posvátném Radhošti jako mimořádné vydání „Radhošť a Pustevně“ v edici Lidová knihovna zábavy a poučení, svazek 5, který redigoval Karel Hynek Ježek, ředitel školy v Hlučíně.
Jednotlivé kapitoly pojednávají o salaších, o věcech v kolibě se nacházejících, o práci, jenž se na salaši koná, neschází zmínka o Radhošti a modle boha Radgošta, ani zmínka o Mořském oku nedaleko Pusteven a také o podzemních ďůrách.
Od narození J. H. A. Gallaše uplynulo v letošním roce 270 let.
Vložil -sb-