Tak tady tohle je můj ráj!!!

Podzim už lehkým krokem vstupuje také do Českého Švýcarska, přikrášlit Pravčickou bránu, skalní soutěsky, Jetřichovické stěny, Dolský mlýn. Není nad pěkné podívání na celé to romantické skalní uskupení z Mariiny vyhlídky, nebo odkudkoliv, třeba na Růžový vrch, který dotváří půvab kompozice už tak půvabné a malebné krajiny. Pozdrav trampům a turistům poslal ze severních končin naší vlasti Jan Masař. 

  Dobrý den!

Moc po okolí, díky nespolehlivým nohám nechodím a tak ani nefotím. Ale díky své motorové kolobrndě jsem v létě občas vyrazil na okružní cestu po okolí. Vždy jsem ujel okruh kolem 50 – 60 kilometrů. Navštívil jsem tak hrad Tolštejn nad Jiřetínem pod Jedlovou a také při další vyjížďce jsem navštívil zbytky hradu Milštejna a přehradu Naději nedaleko městečka Svoru (ta přehrada byla vybudována ve 30 letech hlavně pro zásobování pitnou vodou našich vojáků v okolních bunkrech nárazového pásma SOS – což je zkratka „Stráže obrany státu“). A také jsem projel Šluknovský výběžek až po městečko Mikulášovice a odtud po České silnici jsem se vrátil přes část Labských pískovců zpátky domů! Fotoaparát jsem nebral, protože mně v něm došly baterky a já jsem se ještě nedostal k tomu abych si je koupil. Budu si je muset objednat na internetu, protože tento typ baterií tady v Rumburku nemají! Všude jsem na těchto mých cestách okolní krajinou potkával spousty hlavně německy hovořících lidí a občas jsem tak musel shledávat své chabé znalosti němčiny, abych jim dokázal odpovědět na jejich dotazy.

Už jsou pryč ty doby, kdy jsem například v Labských pískovcích nepotkal celý den ani človíčka a kdy jsem se chvílemi musel schovat před procházející hlídkou pohraničníků jak českých tak i německých Grenčáků, tedy příslušníků Grenz polizai.

Jednou jsme s kamarádem byly chyceni v pohraničním zakázaném pásmu a skončili jsme na Děčínském zámku, kde před příchodem Rusáků bylo hlavní velitelství PS (Pohraniční stráže) pro okres Děčín. Tam jsme si v posádkovém vězení pobyli 48 hodin! Dokonce nám tehdy vyhrožovali prokurátorem za pokus o překročení hranice. Já bych to měl spočítané, protože jsem za pokus překročení západní státní hranice už jednou seděl na Mírově a tak bych si tu dovolenou jistě zopakoval za pokus o překročení hranice, tentokrát do NDR, tenkrát totiž hodně lidí utíkalo z východní zóny Berlína do západní! Naštěstí to byly jenom vyhrůžky a tak nás po 48 hodinách pobytu v cele pustili.

No jo – byly to krásné doby ze kterých mám spoust zážitků dobrých i horších. O těch dobách jsem sepsal dvě knihy, jedna je o mém dětství a dospívání až po dobu, kdy mne chytili na hranici. Ta druhá se jmenuje „Kronika trampské osady Orel“ a zachycuje období asi 4 let – dobu kdy jsem aktivně vandroval, až do doby takzvané normalizace, kdy jsem se oženil a na vandry mi tak už mnoho času nezbývalo. Tyto knihy jsem dal dohromady pro své potomky, aby se tak dozvěděli něco o svém původu a také o době ve které jsme žili a vyrůstali.

Hezký den!
Hanis Masar

Reprofoto sb, zdroj: České Švýcarsko – obrázky z procházky, Vydavatelství Julius Pufler, Praha, 2017.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *