Obec Střítež nad Bečvou je připomínána ve 14. století, leží 8,5 km východně od Valašského Meziříčí na severním úpatí Vsetínských vrchů v nadmořské výšce 334 m.
Obec Střítež nad Bečvou, severní horizont lemují Veřovické vrchy.
Obcí prochází silnice 3. třídy Střítež – Vidče – Rožnov pod Radhoštěm. Severní částí katastru prochází železniční trať Valašské Meziříčí – Rožnov pod Radhoštěm, přičemž železniční zastávka Střítež nad Bečvou se nachází na katastru Zašové.
Spojení obce s Rožnovem pod Radhoštěm, Valašským Meziříčím i blízkými obcemi bylo v minulosti převážně cestou po levém břehu řeky Rožnovské Bečvy. Po druhé světové válce bylo Valašské Meziříčí propojeno s Rožnovem pod Radhoštěm přímou silnicí, vybudovanou na pravé straně řeky Rožnovské Bečvy. Silnice propojovala obce Krhovou, Zašovou a Zubří. Obce Hrachovec, Střítež nad Bečvou a Vidče tak zůstaly poněkud stranou jak hlavního silničního tahu, tak i železničního spojení.
Střítežané to měli k železniční zastávce Střítež nad Bečvou chodníkem přes polnosti asi 1 km, jiných chodníkem přes pole a lávkou přes řeku Rožnovskou Bečvu do Zašové asi 1,5 km, chodníkem přes pole a lávku přes řeku Bečvu do Zubří asi 2 km, silnící z obce do Rožnova pod Radhoštěm přibližně 4 km.
Původní budova vlakového nádraží ve Stříteži nad Bečvou a první vlak v zastávce.
Původně se železniční nádraží mělo jmenovat „Zubří – Střítež“, s tím však nesouhlasili Zubřané ani Střítežané.
Dne 1. června 1892 přijel z Krásna do Stříteže nad Bečvou první vlak a pokračoval do Zubří a Rožnova pod Radhoštěm.
Na železniční zastávce byla postavena budova železniční stanice, kde výpravčí prováděl všechny obslužné úkony. V minulosti byla železniční zastávka ve Stříteži nad Bečvou vytěžována především nákladní přepravou dřeva z přilehlé pily.
Prvým přednostou střítežské stanice byl Pecha ze Zaječí. Nejdéle sloužícím a v pořadí čtvrtým byl Josef Červenka, narozený roku 1868 v Ringelsdorfu v Dolním Rakousku, svou funkci zastával až do roku 1925.
V té době se na pile rožnovského velkostatku, umístěné hned vedle střítežského nádraží, pracovalo na pěti rámových pilách ve dne i v noci a měsíčně bylo ze Stříteže vypraveno na tři sta nákladních vagonů dřeva.
Početná byla i osobní doprava. Po lávce přes řeku Bečvu přicházelo na půl hodiny vzdálené nádraží mnoho lidí ze Stříteže i z Vidče a nádraží využívali také obyvatelé Velké Bystřice. Naproti nádraží vedla přes řeku Bečvu lávka a také mnoho Vidčanů po ní přecházelo do práce.
Pila přestala pracovat v roce 1911, čímž ruch na železniční stanici velice poklesl. Když později byla i lávka přes Bečvu zrušena, poklesl ještě víc.
Po přednostovi stanice Červenkovi přišel nějaký Maňka, ale sloužil jen asi dva roky. Tehdy z úsporných důvodů bylo místo přednosty zrušeno. V nádražní budově bydleli pak jen železničáři zaměstnaní na trati. Jejich ženy nebo členové rodiny obstarávali za nízký měsíční paušál prodej lístků, čištění, osvětlování a vytápění čekárny. Tuto funkci vedla od roku 1927 Anežka Hajná, od roku 1934 její manžel Jan a od roku 1942 Ludvík Dobeš jakožto zaměstnanec železniční, a se svou rodinou působil až do konce 60. let 20. století.
Že nádraží bylo od vesnice postaveno tak daleko, skoro půl hodiny cesty, způsobil rožnovský velkostatek, který měl svou parní pilu a sklad dřeva v Hamrech blízko železniční stanice. Po omezení práce na panské pile, a když byla pila zrušena, určitě by se podařilo Střítežanům přimět dráhu k přemístění nádraží blíž k vesnici. Vzdálenost mezi nádražím a vesnicí by se zkrátila asi na polovinu. Střítežané však nepodnikli nic.
Opuštěnou budovu nádraží využívali tuláci.
V budově nádraží byly až do 60. let minulého století vydávány cestovní lístky. Budova pak už jen chátrala, v posledních letech své existence byla využívána tuláky.
Nádražní budova ve Stříteži nad Bečvou po 120 let dotvářela kolorit železniční dopravy na trati Valašské Meziříčí – Rožnov pod Radhoštěm. Od roku 2012 je minulostí.
Odstraněná nádražní budova byla nahrazena jednoduchým přístřeškem pro cestující. Ten však na železniční zastávce ve Stříteži nad Bečvou vydržel pouhých devět let. Na podzim roku 2021 byla jednoduchá stavba odstraněna a vlaková zastávka Střítež nad Bečvou byla zrušena.
Po likvidaci nádražní budovy byla zasypána i studna, čtyři lípy zůstaly. Místo nádražní budovy byl postaven jednoduchý nástřešek, vydržel jen 9 let do úplného zrušení nádraží. Vlaky tudy sice dál projíždějí, ale nezastavují.
Malba vlakového nádraží ze 60. let 20. století je už jen nostalgickou upomínkou zaniklých časů.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka