Rožnovská zákoutí

Je příjemné jen tak se toulat ulicemi a v některé chvilce se zastavit a ohlédnout. Stokrát viděné místo vypadá najednou úplně jinak. Možná tím, že ve větvích zůstalo ještě několik listů na které nezdvořák vítr zapomněl. K tomu architektura stromu, který bez hávu olistění předvádí abstraktní kreace. Řeka líně plyne opodál, má  mdlou barvu, malátné ryby se stahují k tůni a tlačí ke dnu. Kousek dál je tady další ulice, obvykle plná kroků, teď najednou tichá. Pohled do kavárny s prázdnými stolky a židlemi chvíli před otevřením, světla už jsou rozsvícena, co chvíli zaharaší ve dveřích klíč a prvý zákazník může vstoupit. Vítr skřípavě prohání spadané listí po dlažbě náměstí. Rozzářená výloha nabízí s malým předstihem lyžařské vybavení, však už jsme první sněhové vločky uvítali. Z protějšího chodníku někdo mává. Na věži kostela se prvním úderem rozezní zvon. Prostě jen takové toulání.  

 

 

Úzkou bezejmennou uličku, spojnici mezi Bezručovou ulicí a ulicí 5. května, ozdobil s nástupem podzimu vzrostlý javor, zbarvený v celé nádheře. Doslova rozzářil prostor kolem sebe. Stal se jakousi vlajkovou lodí podzimu, který byl mimořádně barevný a vydařený.

 

 

 

Láska má mnoho podob, například jako grafiti na zdi jednoho ze dvou rožnovských podchodů. O lásce se nezapomněl zmínit ve své Kruté knize aforismů s lehkými úvahami o těžkém životě, které kolem roku 1668 vykoumal a zaznamenal jeho osvícená jasnost monseigneur vévoda Francois De La Rochefoucauld a které o 300 let později kolem toku 1968 znovu přečetla, do češtiny převedla a vůbec si s nimi pohrála Jarmila Loukotová a vydal Československý spisovatel v Praze roku 1969.
Člověk si uchová první lásku – dokud nepřijde druhá.
Pravý muž se může zamilovat jako blázen, ale ne jako hňup.
Pravá láska je jen jedna. Ale existuje tisíc nejrůznějších napodobenin.
Je spousta léků proti lásce, ale ani jeden zaručený. 

Noblesní dům čp. 202 prvního rožnovského starosty Michala Jurajdy (1812–1874) v kdysi Frenštátské, dnes Palackého ulici má na pamětní desce zaznamenáno: „V roku 1873 bydlel zde u přítele Michala Jurajdy, zemského poslance a deklaranta, dr. František Palacký.“ Když František Palacký, nazývaný Otec národa, v roce 1876 zemřel, postavili mu uvědomělí občané rožnovští na nedaleké křižovatce pomník.

 

 

Sourozenci Jaroňkovi malíř a grafik Bohumír (1866-1933), malíř a keramik Alois (1870-1944) a tvůrkyně gobelínů Julie (1864-1945) zanechali v Rožnově pod Radhoštěm trvalou stopu. Jejich přičiněním vzniklo roku 1925 Valašské muzeum v přírodě. Při vstupu do někdejší Jaroňkovy galerie je vsazena do zdi plastika s textem: Sdružení mor. výtv. umělců svým členům 1911.

 

Okolí řeky Bečvy je romantické místo. V minulosti byl horní splav oblíbeným přírodním koupalištěm. Ve 30. letech 20. století vybudoval na pravém břehu legendární „Bezruký Frantík“, vlastním jménem František Filip (1904-1957) oblíbenou „Kavárnu u Frantíka“.
Při velké vodě začátkem 50. let 20. století došlo ke stržení horního splavu. Byl vybudován prozatímní dřevěný splav rožnovským podnikatelem Fabiánem. Když byla stavba z poloviny hotova, přišla další velká voda a odnesla veškerý materiál. Navíc prohloubila koryto řeky Bečvy tak, že při další stavbě provizorního splavu se muselo postoupit o 100 m výše, aby bylo dosaženo spádu vody u nově vybudovaného koryta na které navazoval původní vodní náhon.

 

Obytné domy v ulici Boženy Němcové v severovýchodní části sídliště Záhumení jsou nad dveřmi zdobeny sgrafity malíře Jana Kobzáně. Místní obyvatelé si uchovali cit pro umění a ve vzorně upraveném okolí jednoho domu tak lze objevit na stromech nejrůznější figurky.

 

 

 

Kavárna na rohu Masarykova náměstí, kde původně stával Hotel Radhošť, zničený v závěrečných dnech druhé světové války. V časném ránu je oblíbená kavárna ještě bez hostů, otevírací čas nastane až o něco později.

 

 

 

 

 

 

Základní umělecká škola za clonou stromů, které už podzim téměř zbavil listí.   Stavba původně základní školy v rožnovském dolním parku byla zahájena roku 1914, ale po dobu 1. světové války přerušena a dokončena až v roce 1919. Postavena je podle plánů arch. V. Fischera z Brna. V současnosti slouží jako ZUŠ, jejíž historie sahá až k 1. listopadu 1945. Budova je ozdobena freskami v podobě státního a městského symbolu, také obrazy se vzdělávací tématikou.

 

 

 

Věž rožnovského kostela, postaveného v letech 1745-1749 a zasvěceného Všem svatým, s barvami podzimu na pozadí. Kostel je zapsán v seznamu kulturních památek.

 

 

 

 

 

 

Hážovický potok pramení ve svahu pod hřebenem Hážovických dílů. Překlenuje ho řada mostů a mostků. Chátrající mostek v Rožnově mezi ulicí Bayeovou a Kramolišovem se dočkal v měsících říjnu a listopadu generální rekonstrukce.

 

 

 

 

 

Symbolem každého podzimu je rudě zbarvený plod růže šípkové (Rosa canina). Dříve se v růžové vodě z vyzrálých šípků omývaly ruce. Šípky jsou jedlé a bohaté na vitamíny, zejména na vitamín C. Vaří se z nich čaj na posílení organismu, vyrábějí sirupy. Oblíbené bylo domácí víno, nebo šípkový likér.

 

 

Jabloň s posledními rudě zbarvenými plody už naznačuje vstup do zimního období.

 

 

 

 

 

 

Text a foto © Richard Sobotka

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *