Indiánský měsíc blesků. V červenci mají blesky sílu vizuální, akustickou i ničivou. Je na ně zvláště v noci vždy ohromující podívaná.
Znamení lva. Planeta pro narozené od 24. července do 23. srpna, takoví lidé jsou pevného charakteru, pilní a svědomití.
Měsíční kámen. Rubín je měsíční kámen pro červenec. Symbolizuje blaženost. Rubín je červená odrůda šedého nebo bezbarvého oxidu hlinitého, nerostu korundu. Nejjemnější rubíny z Barmy s chrómovou příměsí jsou temné modročervené.
Pranostiky: Svatý Prokop sije houby. – Svatá Markyta vede žence do žita. – Jak teplý svatý Jakub, tak Vánoce studené. – Od svatej Anky – žimne podranky. – Co červenec neupeče, to již srpnu neuteče. Deštivé léto horší podzimku. – Ženci na pole, včely s pole. – Mnoho ryb, málo zrna. – Svatá Anna – chladno z rána. – Hotov v létě saně, a vůz v zimě. – Když se hřiby zrodí, chleba bude málo. – Na svatého Eliáše dopoledne léto a odpoledne podzim. – Když dělají mravenci na svatou Annu velká mraveniště, bude tuhá zima jistě. – V červenci do košile rozděj se a v prosinci po uši oděj se. – Červenec žita a višně též.
Červencové pábení.
Co květen naznačil a červen potvrdil v tom červenec pokračuje.
V červenci však má milískování docela jinou podobu. Ostatně jako pokaždé, když věci docházejí naplnění. Neboť červenec je měsícem plnosti a počátkem zrání. Plody překonaly počáteční nerozhodnost a s nadějí naznačují budoucí tvar i barvu líčka.
Červenec, to jsou dny plné vůně sena. Zatím co v nížinách jsou usušená stébla trav dávno pod střechou, na horských loukách až nyní zvoní kosy. Květy zvonků, kohoutků, kopretin spolu s prořídlými stébly vychudlé trávy pokorně uléhají do dlouhých pokosů. Pokaždé nejprve zavoní prýštící míza, teprve později vytáhne horké slunce ze šustivých stébel tu pravou vůni sena.
Červenec, to jsou především teplé noci. Den jenom pozvolna a dlouho zkomírá do usínání a sotva zamžouří oči už je po chvíli zase otevírá do svítání.
I červencové noci jsou plné vůní. A třebaže se to zdá být pravdě málo podobné, jsou také plné barev.
Určitě nejčilejšími tvory červencových nocí jsou svatojánské mušky. Sotva se den nakloní do soumraku, už rozvěšují nazelenalé lucerničky po stéblech trav a po křovinách, a světelnými tanečky vypisují do prořídlého šera znamení lásky.
Červenec, to jsou plápolající ohýnky na břehu přehrady. Libozvučné akordy kytary doprovázejí trampské písničky. Pádlo se měkce noří do nazelenalé vody, když se kanoe navečer vrací ztichlou hladinou k tábořišti. Cinknutí lžíce, tlumený hovor, smích. Nebo jen pouhé posezení, pozorování, naslouchání, mlčení.
Červencové noci jsou proseté hvězdami. Stříbrnými záblesky se vysoko na noční obloze hlásí putující družice jako znamení síly lidského ducha, umu a vynalézavosti. Jsou dokladem toho, že není oblasti, kterou by se lidé nepokusili dobýt a ovládnout, pokud o to usilují.
Červenec také překvapí letními bouřkami. Blesky krájí klikatinami mračnou oblohu a hrom burácí až se zem chvěje. Takto si červenec od plic pohartusí, takto si dopřává osvěžující koupel.
Tak dlouho jsme se na červenec těšili – teď ho máme tady.
Text a foto © Richard Sobotka