Roku 1813 zaznamenal Čeněk Kramoliš o rožnovském parku: „Hájnice byla vysázena topoly a jiným stromovím.“
Je to již 210 let, kdy si Rožnované uvědomili význam Hájnice (jak tehdy park nazývali) pro město i pro rozvíjející se klimatické lázně. Rozhodli se příměstský les zušlechtit, zvelebovat a Hájnici postupně přeměnit na městský, či přesněji lázeňský park, který obklopuje město Rožnov v polooblouku 2 km dlouhém. Měšťané i lázeňští hosté obdivovali pestrost a divokou krásu Hájnice, rádi ji navštěvovali a v podzimním čase v ní sbírali hříbky.
Postupnou přeměnu Hájnice na lázeňský park nařídil roku 1820 tehdejší ředitel panství Josef Drobník. V následujících letech se pak generace zahradníků postupnými probírkami starých stromů a výsadbou nových, hrou světla a stínů, snažily dosáhnout estetických hodnot anglického parku.
Roku 1921 požádala lázeňská sadovnická komise o odborný posudek na lázeňský park pražského architekta Josefa Kumpána. Ten ve své zprávě mimo jiné uvedl: „Jest to velice vzácný případ, že město jako Rožnov, jež čítá jen přes 3000 obyvatel, má rozsáhlý park, který svou polohou a krásou může být chloubou obyvatelstva a který cizincům zajisté zpříjemní pobyt v tomto městě.“
Přičiněním Okrašlovacího spolku byla vysazena lipová alej a zřízeno jezírko. V horním parku pak roku 1925 zásluhou sourozenců Jaroňkových vzniklo Valašské muzeum v přírodě, první nejen v republice, i ve střední Evropě, a je podnes chloubou nejen města Rožnova, Valašska a Beskyd, ale i České republiky.
V současnosti se městský park svou polohou uprostřed městské zástavby přímo nabízí k procházce.
Po posledních úpravách park nejen zkrásněl, ale stal se doslova arénou dětí předškolního i školního věku. V čase léta pak není žádnou zvláštností vidět v městském parku celou rodinku při pikniku.
Text a foto © Richard Sobotka