Příliš stručný životopis píše zpravidla ten, kdo žije rozkošatělým niterným životem. Jeho curriculum vitae je obsaženo spíš v tvorbě, v ní je zpravidla klíč ke komnatě plné myšlenek.
Věra Ludíková (1943, Ústí nad Orlicí), česká básnířka a esperantistka. Po maturitě nastoupila do Pragovky, od roku 1969 zaměstnána v Odeonu, v 90. letech personalistika v nakladatelství Ivo Železný. Poté poradce v Parlamentu. Majitelka nakladatelství Chronos. Píše básně a povídky. Publikuje i v Chůdových kořenech. V její bibliofilii lze napočítat více jek dvacet děl, z nich řada byla přeložena do mnoha jazyků.
V roce 2023 si poetka Věra Ludíková připomíná v plné životní a tvůrčí síle významné životní jubileum. Při této příležitosti uspořádala 26. 6. 2023 na Růžovém paloučku setkání s přáteli. Kde mimo jiné také zaznělo: „Vedení velikou touhou uchovat si lidství za všech okolností a posílit ho až do rozměrů duchovních, musíme dnešek podřizovat těmto nadějím a o tyto ideje zápasit.“
A také:
Přátelství je plnost klasů zlatavých polí,
zlatá zář slunečnic dychtících po slunci,
vtažené dlaně k objetí,
duše vstřícné k naslouchání.
I s dodatkem: „Jak ráda bych popřála úplně všem víc jarního slunce, louky drobných sedmikrás a osetá pole bez nástrah.“
A s přáním poetce na závěr: „Vaše tvorba dokazuje, že i mezi básníky je každý svůj a výjimečný. Takže ať nikdy nekončí. A za posledním slovem namísto jedné tečky doporučuji používat tečky tři, které jsou nadějí na pokračování příběhu formou poetickou i prozaickou.“
Vložil sb