Dnes už po tolika staletích a staletích pořád nemáme žádnou jistotu, jak to ve skutečnosti tenkrát bylo. Jestli se třeba do dění, které nás jednou provždy rozdělilo podle pohlaví, způsobu oblékání, úpravy vzhledu, myšlení a vyjadřování, jestlipak se třeba tvůrci všehomíra nevloudila do jeho počínání chybička. Zdalipak on tenkrát, už ani nevím, který rok se právě psal, nepostavil Adama a Evu pod nesprávný strom, jestli Eva omylem neutrhla ještě nezralé, nebo naopak už docela přezrálé jablko, a jak to měl Adam s chrupem, když ještě nebylo o dentální hygieně ani ponětí, neexistovaly zubní ordinace, nevědělo se, že je možné původní chrup odstranit a nahradit ho bakelitovým – abych zbytečně neodbočil, jde zkrátka o to, jestli se Adamovi při zakousnutí neuvolnila plomba, nezlomil zub nebo ho v důsledku špatné péče nerozbolel chrup. Nebudeme rozebírat detaily, zda už tenkrát používali zubaři při resekci zubu umrtvující injekci a jestli znali pojem ultrazvukové vrtačky. Je na historikovi, aby takové drobnosti v rámci bádání jak to bylo se stvořením člověka vykoumal.
Zaměřme se na hada, co to bylo tenkrát za potvoru, zda měla v dutém zubu dostatek jedu, co bylo za rasu a jestli kromě profese travičské byl druhým zaměstnáním třeba také škrtič. A jestlipak po činu, který ještě nebyl pokládán za zločin, ale jen jako přestupek, zda oběť soukal dokořán rozevřenou tlamou vcelku, nebo ji čtvrtil a polykal po částech. A jak to ten zpropadený had vlastně udělal, že ho v koruně stromu pořád nebylo vidět – a najednou se zjeví jako duch, a právě když si Eva zamane utrhnout jablko. Režijně to muselo být velmi náročné, zvláště přihlédneme-li ke skutečnosti, že tehdy ještě neexistovaly divadelní ani filmové školy.
No nic, pojďme dál.
Tušil v tom dávno dávném čase Stvořitel, že díky pokroku bude existovat zaměnitelnost pohlaví? Tedy nejen v případě, kdy se ženy, dívky a děvčata budou oblékat, pít, kouřit a fetovat jako ti obejdové chlapi, ale že si muži flanďáci dovybaví svůj šatník také o dámskou garderobu. Jestli si chlapi ponechají i návyky kuřácké a kořalečnické je otázkou, ale historické zkušenosti napovídají, že si člověk – míněno muž, ale při stávajícím volnomyšlenkářství i žena, variabilně mužožena, či ženomuž – zaběhané návyky sakramentsky dlouho ponechávají, jak to ostatně platí u pořekadla, že zvyk je železná košile.
Netušíme, jak se po vyloupnutí Evy z Adamova žebra praktikovala socializace toalet, zda se chodilo na přeskáčku za jeden strom, tenký nebo třeba i tlustý, nebo každý za svůj strom, pak by na jeho tloušťce příliš nezáleželo, co si tehdy lidé mysleli o pojmech jako cudnost, ostýchavost, stydlivost a podobně. A kdo ví, zda znali, nebo tušili, že jednou bude existovat slovo pokrok, které všechny pochybnosti a mindráky nekompromisně srovná do latě, čímž se, například na unifikaci toalet, navíc ušetří. A pokud se to některému školákovi nelíbí, ať si odskočí na školní zahradu za některou jabloň – může se při tom cítit jako v ráji.
Stvořitel tenkrát před mnoha a mnoha lety jistě netušil, že nastane doba, kdy bude všechno plánováno. A pokud se někdo rozhodne mít potomka, musí nejprve zjistit, co vyhlédnutý objekt vlastně nosí pod oděvem. A pokud zjištění bude odpovídat jeho naturelu, pak si na úřadě vyzvednout tiskopis, včas a řádně ho kompletně vyplnit, opatřit úředním kolkem, datem a podpisem, případně věrohodným svědectvím dvou nestranných svědku, aby bylo jisté, že v žádném případě nedojde k nevyžádanému sexu.
Privátně se domnívám, že vědět Stvořitel, čeho nezávazným pokusem před mnoha a mnoha lety nakonec dosáhl, určitě by byl ze všeho Mauglí. Ovšem možná se jednalo o cílený záměr v souladu s plánovaným a dlouho očekávaným koncem světa. Tím by se všecko ohromně zjednodušilo. Za nějaký čas by se mohl Stvořitel znovu pokusit o zázrak stvoření nového světa. Pokud k tomu skutečně někdy dojde, pak doufejme, že světa lepšího. Ale kdo ví… jestli se opět chybička nevloudí…
Text a ilustrace © Richard Sobotka