V roce 2025 uplynulo 300 let od benefice zašovského kostela. Původní malý, dřevěný kostelíček dosloužil. Gotický obraz Panny Marie Zašovské, který vznikl v období kolem roku 1450 a patří k nejcennějším historickým památkám, a je zjevně nejstarším vyobrazením Madony na Valašsku, byl z dřevěného kostelíka přenesen do nově vybudovaného kostela, zasvěceného Navštívení Panny Marie.
Interiér zašovského kostela počátkem 20. století.
Zašovský kostel byl od svého vzniku považován za nejkrásnější na Valašsku. Každoročně do něj přicházely zástupy poutníků a je tomu tak podnes.
Nahlédněme do jeho interiéru, čím je zašovský kostel vzácný nejen zvenčí, ale i zevnitř.
Milostný obraz Panny Marie Zašovské pochází z malířské dílny v Malopolsku, možná ze samotného Krakova. Není známo, jakými cestami se dostal až do Zašové. Původ obrazu poněkud objasňuje legenda o zbloudilém rytíři z rodu Korniců, který se zraněný za tureckého vpádu chopil konce ozdobné šňůry, kterou mu ve snu podala Panna Maria, a takto se zachránil. Mariánský obraz se záhy stal objektem zbožného uctívání prostých věřících i šlechty. Karel Jindřich ze Žerotína, majitel zdejšího panství, nechal v roce 1714 postavit současný zděný kostel. Obraz byl v průběhu let různě opravován a v roce 1883 byl nahrazen novodobou malbou ak. malíře Ladislava Šichana. V roce 1955 byl obraz zásluhou zašovského faráře Karla Boháče odborně prozkoumán a následně zrestaurován na pražské Akademii výtvarných umění a následně byl vrácen na hlavní oltář v původní podobě.
Interiér zašovského kostela v současnosti.
Hlavní oltář je neodmyslitelným objektem kostela. Stáří zašovského je kolem 200 let. Avšak součástí již předchozího oltáře byl obraz Panny Marie Zašovské, včetně mohutného pozlaceného rámu.
Kostelní lavice neodmyslitelně patří k interiéru kostela. Ty současné byly vyrobeny před 70 lety podle návrhu architekta Klaudia Madlmayera. Řemeslně jsou provedené z dubového dřeva a vytváří přívětivý dojem kostela.
Kazatelna a Křtitelnice.
Kazatelna – její stáří sahá až do doby existence mnichů trinitářů, kteří z kazatelny kázali. Zdobí ji zpodobnění čtyř evangelistů: Matouš – člověk, Marek – lev, Lukáš – býk, Jan – orel. Zašovská kazatelna je zvláštní tím, že vstup na ni není z kostela, ale ze zákristie.
Křtitelnice – její původ je obdobný, jako u kazatelny. U křtitelnice byly pokřtěny celé generace Zašovjanů a křtí se u ní i v současnosti. Křtitelnice má ozdobný zlacený oltářní nástavec v rokokovém stylu. V mohutném rámu se nachází kopie slavného obrazu Chrudimského Salvatora. Pod ním je plastika dvojice mužů nesoucích na sochoru obří hrozen, symbolizující biblický příběh. Tři pozlacené postavy ve výzdobě symbolizují tři křesťanské ctnosti: Víru, Naději a Lásku. Součástí křtitelnice je obraz Josefa Františka Pilze (1711-97) „Ježíšův křest v Jordánu.“
Dvojice obrazů v mohutných dřevěných rámech – novodobý obraz Panny Marie Zašovské od L. Šichana z r. 1883 je zavěšený za oltářem na zadní stěně presbytáře, je v mohutném vyřezávaném dřevěném rámu. Po pravé straně k němu přibyl ve stejném rámu obraz svatých Cyrila a Metoděje od L. Šichana z r. 1888. Oba rámy z měkkého dřeva byly napadeny červotočem, proto byly v roce 1934 pro ně zhotoveny rámy nové v podobném provedení, jako rámy původní, ale z dubového dřeva. Na rámech je uvedena dvojice znaků: trinitářský červenomodrý kříž a znak Sobků z Kornic.
Sochy zakladatelů Řádu Nejsvětější Trojice (trinitářů). Jejich sochy se nacházejí ve výklencích průčelí kostela: vlevo sv. Jan z Mathy (1160-1213) a vpravo sv. Felix z Valos (1127-1212).
Zašovský betlém – V čase Vánoc obohatí interiér kostela rozměrný betlém z roku 1907.
Dva boční oltáře – Vlevo nahoře je oltářní obraz všech svatých a vpravo detail oltářního obrazu z oltáře sv. Otylie.
Oltář sv. Jana Nepomuckého – v těchto místech je pod podlahou kostela pohřben zašovský rektor a kronikář Jan Bartoloměj Vranečka (1679-1743).
Kůr – Kůr byl do současné podoby přestavěn v roce 1991 v souvislostí s instalací nových varhan.
Obrazy pod kůrem – vyobrazují sv. Isidora – patrona zemědělců a dobré úrody, a sv. Vendelína – patrona pastýřů, poutníků a ochránce zemědělského zvířectva.
Obraz v presbytáři – nachází se nad vstupem do zákristie a představuje scénu stětí sv. Barbory.
Jeskyně P. Marie lurdské – Stračka poutní místo s vyvěrajícím pramenem pitné vody, která má údajně léčebné účinky. V jeskyňce nad pramenem je socha Panny Marie s děťátkem. K místu se váže pověst o zázračné záchraně rytíře Pannou Marií při tatarském vpádu ve středověku. Je to legenda o zachráněném rytíři ze slezského rodu Korniců, který prosil P. Marii o záchranu a ta ho ve snu přenesla do místa, kde pak z vděčnosti vybudoval kapličku s obrázkem zobrazujícího děj záchrany.
Zašovští mniši trinitáři upravili pramen. P. Josef Odstrčil nechal roku 1895 upravit stráň ve Stračce a zřídil tam Lurdskou jeskyni se sochou P. Marie.
Do jeskyně nechal roku 1942 umístit zašovský farář P. Heřman Štíhel novou sochu P. Marie Zašovské (dílo řezbáře Rud. Doležala z Olomouce). Původní socha P. Marie Lurdské byla převezena do kostela, kde je umístěna v lurdské jeskyni, kterou zhotovil řezbář R. Doležal pod kůrem v nepoužívaném prostoru, kde bylo kdysi schodiště na věž a půdu kostela.
V roce 2025 uplynulo 300 let od benefice zašovského kostela.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka
Foto archiv Spolek Mariánské poutní místo Zašová