V závěru 18. a počátkem 19. století se ujala idea návratu člověka k přírodě. Nedaleko města Jeseník (původně Frývaldov), založil roku 1826 sedlák Vincent Priessnitz dnes světoznámé vodoléčebné lázně (Lázně Jeseník, původně Gräfenberg). Tento laický léčitel propagoval léčbu studenými koupelemi, zábaly, dlouhými procházkami a střídmou stravou. V horském okolí vybudoval pro lázeňské hosty chodníky k třiceti pramenům s upravenými studánkami. Léčil také chladnými obklady, podnes známými jako Priessnitzův zábal. Vděční pacienti mu po smrti vybudovali mauzoleum, stavěli sochy a rozvěšovali pamětní desky.
Éra klimatických lázní nastala v Rožnově stejně nenápadně, dokonce o třicet let dříve. Kdo ví, jestli v roce 1796 c. k. rada a krajský fysik František Kročák očekával takový úspěch, když do Rožnova poslal čtyři neduživce s prsní chorobou, aby se léčili vzduchem a žinčicí. Faktem je, že ještě v roce 1950 lékaři srovnávali klima v Rožnově s tatranským, ale v té době už se někdejší dřevěné městečko stalo průmyslovou základnou.
Důležitou roli v historii rožnovského lázeňství sehrál někdejší hraběcí ředitel rožnovského panství Josef Drobník, muž bezohledný a přísný a proto neoblíbený. Také však jasnozřivý, neboť pochopil význam lázeňství pro město. Josef Drobník pojal myšlenku udělat z Rožnova léčebné místo a za tím účelem už roku 1820 založil léčebný ústav, zřídil z hájnice u města park, přikázal udělat v něm cestičky, umístit lavičky k odpočinku, postavit pavilonek a pec na ohřívání žinčice. Když se pak roku 1852 ujal v Rožnově léčebných věcí výtečný lékař z Vídně dr. František Polanský, získaly klimatické lázně světový ohlas a do Rožnova přijížděli hosté z Ruska, Francie, Asie i Ameriky. V době největšího rozkvětu navštěvovalo během lázeňské sezóny tehdy třítisícový Rožnov na tři tisíce lázeňských hostů.
Srdcem klimatických lázní se stal léčební dům (dnes všeobecně známý jako Společenský dům). V čase výstavby Lázeňského domu prožívalo rožnovské lázeňství největší rozmach, kdy i přes nepříznivou situaci s dopravou pomocí dostavníků se za zdravým povětřím hrnuli do rožnovských klimatických lázní klienti téměř z celého světa.
Plán stavby léčebního domu připravil architekt Chytil z Nového Jičína a stavbu prováděl stavitel Zapletal z Frenštátu. Základy byly kopány od 1. června 1874. Stavba byla dokončena 10. listopadu téhož roku.
Otevření léčebního domu byla pro Rožnov velká událost. Spolek pro okrašlování a zařizování zábav rozeslal 29. 6. 1875 při této příležitosti pozvánku na Slavnost otevření léčebního domu v Rožnově, konanou v neděli 4. července 1875.
V léčebním domě byla místnost, kde se lázeňským hostům vydávala žinčice, kuchyně pro ohřívání žinčice, čítárna s knihovnou, velkými fotografiemi a skupinami květin okrášlený sál s jevištěm, byla zde ordinační síň a také byt pro domovníka. Od severní strany připojena veranda, která za nepříznivého počasí sloužila lázeňským hostům k promenádě.
O věhlas klimatických lázní v Rožnově se zasloužil zejména MUDr. František Polanský. Působil v Rožnově jako první lázeňský lékař od roku 1850 do roku 1887. Na jeho doporučení začali jezdit do Rožnova hosté z Vídně, později i odjinud. MUDr. František Polanský dal rožnovským lázním pevnou organizační strukturu. V létě vždy působil v Rožnově, přes zimní sezónu ordinoval v italském Meranu. Ještě po roce 1887 MUDr. František Polanský do Rožnova jezdil, hosty sem posílal, o Rožnovu psal. Na sklonku života byl jmenován čestným občanem Rožnova a nakonec zde byl i pochován. Podnes na něho zůstala památka v podobě náhrobní kamenné desky. Stářím omšelý povrch už neumožňuje přečíst ani jméno: MUDr. František Polanský. Ostatky tohoto lázeňského lékaře někdejších vyhlášených klimatických lázní v Rožnově pod Radhoštěm jsou údajně uloženy na čestném místě u paty rožnovského kostela Všech svatých. Při opravách kostela byla náhrobní deska přemístěna pod již neexistující stříbrný smrk po pravé straně při vstupu do farské zahrady. Odtamtud byla deska časem přemístěna na Valašský Slavín do Valašského muzea v přírodě.
Podle lázeňské statistiky navštívilo rožnovské klimatické lázně v letech 1865-1936 celkem 79 039 lázeňských hostů, z toho 41 101 cizinců (mimo evropských zemí také z Afriky, Argentiny, Indie, Kanady, Palestiny, Sýrie a USA).
V Rožnově se léčila počínající tuberkulóza, katary a záněty sliznic a dýchacích cest. Později byla zřízena vodoléčba, elektroléčba a terénní léčba, což mělo příznivý vliv na léčbu otylosti, zácpy, organických a srdečních vad, nervozitu, katary zažívacího ústrojí a revmatismus.
Největší rozkvět zaznamenaly klimatické lázně na přelomu 19. a 20. století. Nejvíce lázně utrpěly oběma světovými válkami. K jejich definitivnímu zániku přispěla změna společenských poměrů po roce 1948 a zavedení lehkého průmyslu ve městě Rožnově. V roce 1950 klimatické lázně zanikly.
V Nerudově ulici byl roku 1844 vybudován hotel Elzer, původně sloužil jako oblíbená kavárna, pak jako hotel se 22 pokoji (později hotel Novák, hotel Rožnovan, dnes hotel AGH). Roku 1879 určitě neváhali posedět v Elzerově kavárně lázeňští hosté: Paní R. Teintuchová z Krakova, se slečnou dcerou. Pan M. Tolzers, obchodník z Kišiněva, s paní chotí. Paní Cecilia Pallerstrová, choť kupce z Vídně, s dítětem. Pan Eduard Bix, soukromník z Terstu, který byl ubytován v čp. 177 na Rudolfově (dnes Masarykově) náměstí. A mnoho dalších hostů.
Rožnovské klimatické lázně zažívaly v té době zlaté časy a do Rožnova i přes obtíže s cestováním přijíždělo pravidelně více hostů, než měl třítisícový Rožnov obyvatel.
Ta doba už sice pominula, ale půvab Beskyd i samotného Rožnova zůstává.
Rožnov dřevěné městečko schoulené mezi vrchy, kopci a horami, které ho obklopovaly.
Na starobylém náměstí sochy dvou svatých, pohled na kostel Všech svatých. Na horizontu kříž na Láni.
Při každém stavení bylo hospodářství, ale po vzniku klimatických lázní byl na náměstí gloriet.
Okolní příroda nabízela romantické vycházky, Lázeňský dům promenádu, ale také koncerty a představení ochotnických divadelních souborů.
Někdejší Lázeňský (nyní Společenský) dům je srdcem kdysi dřevěného, dnes moderního města.
Připomínka výročí existence klimatických lázní v podání pracovnic Městské knihovny.
Lázeňského lékaře MUDr. Františka Polanský v současnosti připomíná omšelá náhrobní deska.
Lázeňské hosty vítala na rožnovském rynku Vaškova hospoda, v Nerudově ulici oblíbená kavárna.
Někdejší rožnovské klimatické lázně připomíná kresba rožnovského malíře Vladimíra Bartoška.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka