Jaroslav Kopecký – malíř zasněné domoviny

V říjnu roku 2024 by se Ing. arch. Jaroslav Kopecký (25. 10. 1934 – 10. 12. 2008 vždy v Halenkově), rodák z ryze valašské obce Halenkova, člověk veskrze prorostlý rodným krajem, toho dne by se dožil devadesáti let.

Životní cesta českého architekta, designera a malíře Ing. arch. Jaroslava Kopeckého byla plná nadějí, také však strastí, ale díky cílevědomé práci také plná úspěchů.

Ing. arch. Jaroslav Kopecký.

Jaroslav Kopecký pocházel ze skromných poměrů soukromých zemědělců.

„Otec se narodil v Halenkově v dřevěnicích, které jsou vyobrazeny na posledním obrázku v kalendáři,“ uvedl jeho nejmladší syn Jaroslav Kopecký jr. „Jeho rodiče si původně přáli, aby se stal farářem. Z důvodu těžké doby 50. let 20. století jim profesor gymnázia ve Vsetíně naznačil, že by to nebylo úplně vhodné. Protože byl jediným synem ze tří dětí, přemýšleli rodiče také o tom, že by se mohl starat o statek a stát se zemědělcem. Za to, že se stal architektem, vděčil právě profesoru gymnázia, který ze studentských kreseb vytušil jeho velký talent a doporučil rodičům, aby se přihlásil na nově otevřenou katedru architektury do Bratislavy.“

Po absolvování reálného gymnázia ve Vsetíně studoval Jaroslav Kopecký v letech 1953-9 na Fakultě architektury SVŠT v Bratislavě.

V Bratislavě založil s manželkou Annou rodinu, tam také začalo jeho profesní působení.

Jeho prvním působištěm bylo Ústředí uměleckých řemesel v Bratislavě, kde se po praktické stránce seznámil s materiály a prací starých uměleckých řemeslníků. Jako vedoucí projekce Obchodního projektu v Bratislavě navrhoval a realizoval novostavby soudobé architektury. Byl autorem řady návrhů interiérů, nových budov i rekonstrukcí.

Od roku 1964 byl členem Svazu slovenských architektů. V uvolněnější atmosféře Pražského jara působil jako výtvarník ve svobodném povolání při Slovenském svazu výtvarných umělců. V roce 1971 mu však normalizační režim znemožnil další činnost v projektování staveb.

V roce 1989 založil se svými syny Radomírem a Miloslavem v Bratislavě architektonickou kancelář DVAKplan. Po rozpadu Československa se s manželkou a nejmladším synem Jaroslavem přestěhoval na rodné Valašsko do Halenkova. I tady se věnoval podnikání v oblasti architektury, aktivně se zapojoval do budování obce a celého regionu. V tomto období se do popředí jeho činnosti dostaly kromě interiérů i návrhy a kompletní projekty rodinných a bytových domů, administrativních objektů, ale i návrhy náměstí na Valašsku.

Vedle své architektonické tvorby se Jaroslav Kopecký také vracel k výtvarné tvorbě, především ke krajinomalbě. Valašská příroda mu sloužila jako předloha pro jeho pastely, akvarely a grafiky. Jeho výtvarná vášeň přerostla až do osobitého uměleckého projevu. Ve svém rodišti postupně zorganizoval několik výstav, např. v letech 1984, 1989, 2001. Další výstavy uspořádala jeho rodina za podpory přátel a vlastníků obrazů v Halenkově a Novém Hrozenkově.

Jaroslavu Kopeckému se podařilo navrhnout a následně zrealizovat množství interiérů, ať už rekonstruovaných nebo nově budovaných kulturních a společenských objektů, divadel, kin, obřadních síní, rekreačních a administrativních budov, a to jak na území současného Slovenska, tak i v České republice. Ve své tvorbě od počátku spolupracoval s mnohými českými a slovenskými výtvarníky, jako byli např. Viliam Jakubík, Ľudo Lehen, Marian Meško, Bernardina Lunterová, František Flégl, Karel Hofman, Jiljí Hartinger, Miloš Šimurda a další. Tato spolupráce významnou měrou obohatila jeho interiéry. Svou práci konfrontoval s moderní architektonickou tvorbou v zahraničí.

Jeho pracovní a osobní život byl spojen s Bratislavou a rodným Valašskem. K největším zdrojům jeho inspirace patří rodný kraj, kam se často a rád vracel a který zachycoval ve skicách, grafikách a akvarelech.

Od roku 1991 žil Jaroslav Kopecký v jím navržené vile z roku 1971 na samém konci malebného halenkovského údolí Lušová. Vila nese jméno jeho ženy – Vila Anna. Po smrti manželky v roce 2007 se jeho zdravotní stav začal zhoršovat až 10. 12. 2008 podlehl těžké nemoci. Společně s manželkou jsou pochováni na hřbitově v Halenkově.

„K nedožitým devadesátinám otce jsme se s rodinou rozhodli připomenout jeho dílo,“ uvedl jeho nejmladší syn Jaroslav Kopecký jr. „Původně jsme jej chtěli připomenout vernisáží a výstavou jeho obrazů, pak jsme se rozhodli vydat kalendář jeho akvarelů. Po Valašsku se jich rozletělo na půl druhého tisíce a ohlasy jsou velice kladné. Je to poděkování, ale také ozvěna jeho neskutečně obsáhlé práce i jeho lásky k rodnému Valašsku.“