Neobyčejně zajímavou besedu v rámci cyklu „Město v mé paměti“ uspořádala Městská knihovna v Rožnově pod Radhoštěm 22. ledna 2024 na téma „Pozoruhodný příběh kláštera v Zašové“.
Přednášel pan Josef Krůpa, předseda občanského spolku Matice Zašovské.
Zašová si připomíná 300 let existence Zašovského kláštera, kde podle patentu císaře Karla VI. nesmělo být víc než 13 řeholníků, kteří museli ovládat moravský jazyk a nesměli pořádat sbírky. Základní kámen kláštera byl položen 4. října 1725, působili v něm mniši trinitáří.
Zašová je od nepaměti významné poutní místo s památným středověkým obrazem Panny Marie Zašovské. Přináleží k němu i malebné přírodní zákoutím Stračka s nevysychajícím pramenem vody, s jeskyňkou a sochou Panny Marie Zašovské a s legendou o středověkém rytíři. V novějších časech objekty kláštera sloužily jako gobelínové dílny, škola i sociální zařízení.
Původní zašovský kostelíček byl malý a celý dřevěný v místě na současném parčíku uprostřed obce. V letech 1714 – 1725 byl vybudován barokní kostel z pevného materiálu a roku 1768 opatřen věžemi. Ve své době byl poutní kostel v Zašové považován za nejpěknější na Valašsku. Obliba poutního místa v Zašové nabyla do té míry vážnosti, že významní dobrodinci kláštera a kostela si přáli být oděni v trinitářském rouchu a pohřbeni pod dlažbou kostela.
Přednášející pan Josef Krůpa besedu doprovodil obsáhlou projekcí obrazového materiálu, také mnoha zajímavými detaily ohledně historie řeholníků trinitářů, kláštera, kostela i samotné obce Zašové.
Objekty kláštera byly v minulosti nepřístupné a proto téměř neznámé i obyvatelům samotné obce Zašové. Před deseti lety získala historické objekty obec a renovace, nového pojetí a využití kláštera se chopili zašovští patrioti spolku Matice Zašovské.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka