Pepoš stál v prodejně plné dobrot u malého stolíku až u výlohy s výhledem do ulice, křoupal suchý rohlík a zapíjel kofolou z plastikové láhve. Hladina kofoly se povážlivě blížila ke dnu, to ale nevadilo, v koutě prodejny se vším možným pečivem měli chladicí box se šesti druhy rozličných minerálek, také s docela obyčejnou vodou, takže s pitím problém nebyl. Ani s jídlem, v zásobě měl Pepoš ještě dva nenačaté rohlíky.
Zachytil zvídavý úsměv prodavačky, ne ne, nic víc nepotřebuje, suché rohlíky a kofola Pepošovi docela vyhovují, pokud by přece náhodou něco…, určitě se ozve.
Přes výlohu měl výhled na luxusní bourák, nastupovala do něj docela hezká tvářinka, ale zadek měla, že by jím snadno zastínila některou z okolních hor. Buchta s andělskou tvářinkou a se zadkem jako vrata selské stodoly nesla v ruce pět nebo šest sáčků s koláčky a pišingry… No potěš, to muselo stát majlant, ale proč ne, když jezdí v bouráku, který má spotřebu jako žíznivá kráva, přece se nebude učit péct koláčky, i když děti nic jiného do huby nevezmou. Ty určitě neví, že také existuje obyčejný chleba nebo suchý rohlík. Buchta nasedla do svého SUW a díky automatické převodovce se odplížila tiše jako had, ale o pár metrů dál se na přechodu pro chodce málem sčuchla s jedním obejdou, copak tem blb chromajzl nevidí, že ona jede…?
Sotva jedna buchta se zadkem narvaným v černých elasťácích odejela, hned na tom samém místě zastavila další, auťák trochu křečovitě poskočil, ten automatickou převodovku určitě nemá, také narvaná v elasťácích, tahle je měla červené. Nákup málem na chlup stejný: pět koláčků, čtyři nadívané rohlíčky, tři indiánky a pět čokoládových koulí na spravení šmaku…
„Pardon…,“ rozkládala rozměrná almara v červených elasťácích nákup u Pepošova stolíku.
Pepoš se vtisknul do mezery mezi ocelovou štangli stolíku a sklo výlohy, částečně také pod stolík…
„Stačí?“
„Jo jo jo, už je to krapet lepší.“
Pepoš okusoval druhý rohlík, kofoly v plastikovém kelímku měl ještě hlt nebo dva. Při tom četl na displeji mobilního telefonu příchozí zprávu: Single girls want sex in your city. A kruci, cítil se Pepoš poctěný, že jakési rozvášněné děvy po něm chtějí, o čem už nějaký čas přemýšlí, ale zatím neměl odvahu takový čin realizovat. Už jednou to zkoušel s nějakou puckou, pusa jako nakousnutý koláč, napřed že jo jo a jo, ale pak začala pištět… Následovalo popotahování po všelijakých úřadech a vysvětlování, že nešlo o pokus o znásilnění bez předběžného souhlasu.
„Máš kliku, vole,“ usoudil kamarád Venca. „Mne za tohle tahali po soudech a málem mi napařili tři až pět let karceru.“
No vida! A najednou odkudsi přilítne nabídka tak říkajíc až do domu.
Jak ty rozdychtěné šťabajzny připadly právě na Pepoše, nešlo mu na rozum. Také měl problém, jak s nimi konverzovat, anglicky znal sotva deset slov. A co když hovoří korejsky, nebo japonsky, také by se mohlo jednat o šťabajzny z eskymáckého etnika někde za severním polárním kruhem, nebo z populace Evenků.
A což singl černé perly Ouagadouou z centrální Afriky?
Taková nabídka přichází zpravidla jednou za život, ta se neodmítá.
Pepoš otřel ukazováček pravé ruky do džín a do klávesnice mobilního telefonu soustředěně vyťukal odpověď: OK.
Pořád ještě v prodejně plné dobrot se o něj buchta s ohromujícím zadkem, narvaným do červených elasťáků znovu vyzývavě otřela, proč rovnou neřekne, co chce…
Pepoš dochroupal druhý rohlík, dopil zbytek kofoly. Třetí rohlík že si nechá na později, až jak se všecko vyvrbí s černými perlami z Ouagadouou z centrální Afriky.
Jenže… Tajemné sexuální maniačky se už neozvaly. Zato naléhavě telefonovali z bankovního domu, kterému Pepoš svěřil veškeré své finance.
„Totálně vyluxovaný účet,“ sdělil prakticky znějící hlas.
Naštěstí Pepošův kredit toho času nepřesáhl osmadvacet korun a čtyřicet haléřů.
I tak Pepoše zalila vlna pesimismu. Co jsou to za lidi, kteří se ani v zapadlém městečku kdesi uprostřed hor a za bílého dne neštítí provádět tak nehorázné věci.
Na chodníku před prodejnou s lahůdkami přimhouřil oči, aby mu pod víčka nekrápalo – nebo že by to byly nefalšované slzy?
Text a ilustrace © Richard Sobotka