Je to jedna z nejkratších a zároveň jedna z nejmalebnějších uliček v Rožnově pod Radhoštěm. V čase výstavby vilek v lázeňském stylu, kolem 20. roku minulého století nevedla do Zátiší žádná cesta, ani elektřina sem nebyla zavedena. V místě dnešních zahrad hrávali kluci fotbal. Rožnov byl počátkem 20. století pořád ještě z větší části dřevěné městečko.
Některé z domů Dřevěného městečka ve Valašském muzeu v přírodě původně stály na náměstí.
Od města odděloval Zátiší krásný lesíček, který sahal až k hotelu Radhošť. Hotel vyhořel při osvobozování Rožnova p. R. v závěru 2. světové války. Při přechodu fronty zažili také obyvatelé Zátiší nejednu dramatickou chvíli, tři dny bojů o Horní (dnes Bayerovu) ulici prožili ukryti ve sklepích. Až do výstavby výškové budovy Elektroprojekta měli v čase letního slunovratu z oken krásný výhled na východ slunce nad pahorky Dolní Dráhy.
Podnes si ulička uchovala svůj původní ráz. Po jedné straně pěkně upravené vilky, po druhé zeleň zahrad. Čas jakoby se tady zastavil. Ale je to jen zdání, i sem dolehl nervní ruch současné moderní doby. Procházíme jimi a díváme se na fasády domů, na to jak jsou domy upravené, jaká je kolem nich zeleň. Díváme se také do oken, jaké jsou v nich záclony, jaké květiny. A když jsou okna otevřená, pak trochu nahlížíme i do soukromí lidí, kteří tam bydlí, jak si své domovy zdobí a zkrášlují.
Všechny ulice a uličky jsou důležité. A aniž si to kolikrát uvědomujeme, ani bychom se bez nich neobešli. Některé máme rádi více, jiné méně. I ta nejmenší a nejkřivolatější ulička má svůj význam, byť se nachází hned vedle ulic širokých a vznosných.
Ulice vtiskují charakter městu, dotvářejí jeho vzhled. Jsou místem setkávání i rozchodů. Při pohledu do některé ulice říkáváme: „To je pěkná ulice!” A máme pocit vnitřního uspokojení. Protože pěknou ulici dělají lidé, a pěkné ulice dělají pěkné město.
Text a foto © Richard Sobotka