Podnět ke vzniku svátku práce na den 1. května se poprvé uvádí roku 1886, kdy v Chicagu pod vedením odborů proběhla celodenní stávka, usilující o osmihodinovou pracovní dobu. Dne 3. května se v Chicagu konalo shromáždění na 300 000 dělníků, během kterého došlo ke střelbě pořádkových sil a k usmrcení několika stávkujících.
První celostátně slavený Svátek práce se uskutečnil 1. května 1888, jako upomínka na události v Chicagu. V roce1890 přijala II. internacionála návrh francouzských socialistů, aby byl 1. květen prohlášen oficiálně za svátek práce a ten se pak postupně rozšířil i do dalších zemí.
Už dlouho před rokem 1890 se prvomájové oslavy konaly jako svátky jara a byly vítány spoustou květin.
Májové oslavy v Anglii probíhaly jako korunovace královny máje „May Qeen“, která šla v čele průvodu celá oděna v bílém. Vše bylo ozdobeno květinami, tančilo se kolem májky, od níž kolem dokola vedly stuhy držené dětmi.
Ve Skotsku a Irsku se na první máj zapalovaly ohně, které hořely po celou noc. Pořádaly se průvody. Nad ránem putovala děvčata na nedaleký vrcholek, aby se umyla v ranní rose a zajistila si tak zdraví a krásu na celý život.
V Německu souvisejí oslavy prvního máje se svatou Walburgou, anglosaskou princeznou, která působila jako misionářka, řeholnice řádu benediktinek a abatyše německého kláštera Hendeihem a je katolickou církví uctívána jako světice.
Tančí se kolem májek a zapalují ohně. Chlapci stavějí májku před dům své dívky a dívky na znamení lásky kladou před dům růže s rýží ve tvaru srdce.
Ve Francii se lidé navzájem obdarují konvalinkami, jak to kdysi učinil Karel IX. Konají se průvody, všude je dostatek jídla a pití. Finové slaví první máj karnevalem.
V Čechách se svátek práce poprvé slavil roku 1890 v Praze na Střeleckém ostrově.
V zemích socialistického tábora byl 1. máj zpolitizován a slaven jako svátek práce. Tak tomu bylo i v Rožnově. Aby byla zajištěna masivní účast pracujících na manifestaci, museli pracující největší místní továrny Tesla v některých letech v den oslav nastoupit do továrny a potvrdit účast na pracovní lístek – na píchačkách. Průvod postupoval ulicí 1. máje, kde byla na křižovatce vybudována tribuna, odkud byly pronášeny slavnostní projevy politických pracovníků. Průvod pak pokračoval přes dolní most na náměstí. Postupně však řídl, jak se pracující vytráceli do bočních uliček a zbavovali se povinně nesených transparentů. Až k cíli na náměstí došlo jen torzo průvodu.
S měsícem květnem je tradičně spojeno stavění májek.
„V noci na 1. května stavěl mládenec máj své milé a učinil jí tím velkou radost, neb jí veřejně vyznal lásku,“ uvádí ve své národopisné kronice písmák Alois Bělunek (1911-1971). „Bývalo samozřejmé, že máj stával před každou chalupou, kde bylo děvče na vdávání.
Počátkem 20. století začaly máje stavět i politické strany a organizace, obyčejně vedle hostinců, kde se při kácení máje odbývala zábava a veselé divadelní scénky. Při stavění máje vypomáhali muži i mládenci bez ohledu na politickou příslušnost. Dřevo na máj se vždy bralo v panském lese, a čím byl strom větší, tím vítanější. Kmen se zbavil kůry, na zúžený konec se připevnila pěkná jedlička, ozdobená barevnými pentlemi a s vlaječkou na vršku. Pod ní byl kmen v délce několika metrů ovinutý věncem z chvojí, zdobeným růžemi.
Ještě před vztyčením máje byla pod vršek připevněna láhev kořalky a když máj stál, byla to práce ogarů a který kořalku snesl, byla jeho.
V dnešní době se máje staví jen ojediněle, děvčatům už vůbec ne.“
Současný první máj se děje ve znamení jara a lásky – při čemž by se nemělo zapomenout ani na májové políbení pod kvetoucím stromem.
Před rokem 1989 byly oslavy 1. máje především záležitostí politickou, manifestovalo se za každého počasí.
Text a foto © Svatopluk Juříček, Richard Sobotka