František Hanus, herec (12. 5. 1916 Valašské Meziříčí – Krásno – 4. 9. 1991 Praha). Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, Vsetíně a Skalici. Dramatickou konzervatoř v Praze. Hrál v divadle A. Sedláčkové, Uránii, byl ředitelem divadla v Teplicích a hercem Vinohradského divadla. Záhy se prosadil ve filmu (Pražský flamendr, Řeka čaruje). Napsal řadu rozhlasových pásem o Valašsku, Shromáždil materiály o historii ochotnického divadla ve Valašském Meziříčí. Zpracoval s M. Dolákem dějiny sokolského divadla Zázrak nad Bečvou, Dějiny dělnické scény i studentského divadla. Byl autorem televizních Úsměvů valašského Slavína, které věnoval významným osobnostem Valašska. V květnu 2026 uplynulo 110 let od jeho narození.
Jindřich Mach, litograf a malíř skla (3. 10. 1900 Stará Boleslav – 16. 5. 1976 Valašské Meziříčí). Pracoval ve valašskomeziříčské Valašské tiskárně a potom v Reichových sklárnách jako vedoucí litografie připravující návrhy dekorů k leptání a malbu skla. Po válce si zřídil soukromou dílnu. Byl také vynikajícím ochotnickým hercem – a dovedným kouzelníkem a manipulátorem. V květnu 2026 uplynulo 50 let od jeho úmrtí.
Růžena Děcká, hudebnice (nar. 24. 5. 1946 Ostrava). Vystudovala hru na cimbál a klarinet. Byla iniciátorkou založení občanského sdružení cimbalistů ČR a mezinárodního festivalu cimbálu ve Valašském Meziříčí, jehož je duší a dramaturgyní. Vyučuje na ZUŠ ve Valašském Meziříčí a na Konzervatoři v Kroměříži. Vystupuje sólově i jako cimbalistka souboru Jasénka na Vsetíně. V květnu 2026 uplynulo 80 let od jejího narození.
Arnošt Jurečka, novinář a spisovatel (25. 5. 1906 Valašské Meziříčí – Krhová – 8. 9. 1980 Valašské Meziříčí). Byl redaktorem Lubiny a spolumajitelem valašskomeziříčské tiskárny Osvěta, v níž vydával brožury F. Smočka, ke kterým psal předmluvy. Je autorem knih Klíčovolu dírkou, Milostivá nepojede do Jeruzaléma a Kejklíři. V květnu 2026 uplynulo 120 let od jeho narození.
František Palacký, historik (14. 6. 1798 Hodslavice – 26. 5. 1876 Praha). Absolvoval evangelickou školu v Trenčíně a bratislavské lyceum. V letech 1818-23 byl vychovatelem ve šlechtických rodinách na Slovensku a v roce 1823 přišel do Prahy s úmyslem stát se historikem. Musel však z existenčních důvodů pokračovat v práci vychovatele, rodopisce a archiváře českých šlechtických rodů. V roce 1830 založil při Českém muzeu Sbor k vědeckému vzdělávání řeči a literatury české a Matici českou. V letech 1841-52 byl jednatelem Českého muzea a dokončil jeho přechod do českých a občanských rukou. Usiloval o vznik české encyklopedie a o zřízení Národního divadla, jehož základní kámen v roce 1868 kladl. Politicky byl konzervativní, státoprávně orientovaný. Byl zastáncem austroslavismu, později však byl skeptičtější a nakonec tuto myšlenku opustil. Jeho celoživotním dílem jsou Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě. V mládí sbíral v okolí rodiště lidové písně a napsal vznosnou ódu Na horu Radhošť (Radhošť, Radegast). Název Radhost dal i trojsvazkovému souboru svých drobnějších prací z české jazykovědy, estetiky, historie a politiky. V květnu 2026 uplynulo 150 let od jeho úmrtí.
Josef Janda, kronikář (8. 3. 1811 Frenštát pod Radhoštěm – 30. 5. 1876 tamtéž). Byl lékařem a veřejným pracovníkem ve Frenštátě. Psal si rukopisnou kroniku, kterou užil Jiří Felix v monografii o Frenštátu a okolí. Byl předsedou Střeleckého spolku a založil Pamětní knihu města Frenštátu, kterou vedl do roku 1875. V květnu 2026 uplynulo 150 let od jeho úmrtí.